Bun:
Poklidně jsem ležela a pravidelně oddechovala. Sem tam jsem zastřihala ušima, když jsem slyšela nějaké zvuky. Během posledních pár minut jsem však nic neslyšela. Většinou ticho a klid výtám s otevřenou náručí, ale teď mě to přímo neuvěřitelně vytáčelo. Otevřela jsem oči a rozmrkala ospalky. Rozhlédla jsem se kolem. Čelala jsem, že hned vedle mě bude ležet Zartaa, ale nebyla tam. Nasála jsem všechny pachy kolem, abych věděla kam šla. Ztuhla jsem.
,,U Předků." Rychlostí světla jsem se zvedla a běžela za kýmkoliv, komu bych mohla oznámit to, co jsem zjistila. Vběhla jsem do nory, kde spali Gabon, Atela, Flira a Lidon. Začala jsem šťouchat do Gabona.
,,Gabone, vztávej!" Zakřičela jsem. Gabon skoro vyletěl z kůže, jak se lekl. Vyšvihl se do sedu a poslouchal mě. ,,Unesli Zartau! Nevím kdo ani proč, ale když jsem se vzbudila, cítila jsem nějaké tři vlky a Zartaa byla pryč!" Křičela jsem stále, protože jsem se hrozně bála. Gabon vyvalil oči.
,,Cože?!" Vykřikl taky. Všichni už se probudili a jen naslouchali naší debatě. Gabon chvíli mlčel a přemýšlel.
,,Gabone?" Řekla Flira, která chtěla vědět, co se bude dít.
,,Jdeme." Zavelel a vyběhl z nory. Celá smečka za ním. Podíval se na mě. Jeho pohled jakoby mi přesně říkal, co potřebuje. Měla jsem mu ukázat, kde přesně jsme se Zartaou byly. Běžela jsem tedy první a až jsem doběhla na místo, zase jsem se přidala do opravdu malého davu smečky. Gabon chvíli jen koukal, pak větřil a nakonec vyběhl nějakým směrem. Já sama jsem poznala, že ty pachy jsou asi jen dvě hodiny staré, takže ještě máme nějakou šanci je dohnat. Běželi jsme docela rychle.
,,Ahhh!" Vykřikla Atela a prudce zastavila. Flira a Lidon hned běželi k ní. ,,Migréna." Vysvětlila a zakřenila obličej bolestí. Lidon chtěl něco říct, ale Gabon ho předběhl.
,,Atela tu zůstane a s ní Flira. Omlouvám se sestro, ale musíme být rychlí." Řekl Gabon a už už chtěl běžet dál.
,,Zůstanu tu já." Řekl Lidon.
,,Ne Lidone. Nevíme co nás tam čeká a budu tě potřebovat v boji. A Bun je menšího vzrůstu, je rychlá a nenápadná. Pomůže nám dostat Zartau ven." Lidon si povzdechl a všichni tři jsme vyběhli dál.
~
Běželi jsme už dlouho a razantně jsme zpomalovali. Pach vlků a Zartai se však zdál silnější a silnější, takže jsme rychlejší než oni.
,,Musíme běžet rychleji." Řekl Gabon a zrychlil. Já jsem zrychlila bez problémů a Lidon sýpavě nesouhlasil.
,,Já... Už nemůžu." Zahuhlal a začal zpomalovat.
,,Lidone, musíme běžet dál." Řekla jsem tentokrát já. Zpozorněla jsem. Něco jsem uslyšela. Byla to slova. Někdo nedaleko nás mluvil. ,,Gabone, ten hlas." Řekla jsem jen a zastavila. On se na mě podívsl udiveným pohledem. Následně však hlas také uslyšel.
,,Nejsem blázen, něco jsem slyšel. Něco s během. Nemohli nás dostihnout?" Zeptal se nějaký vlk.
,,Má smečka mě už určitě hledá. A taky že najde!" Vykřikl známý hlas.
,,Buď sticha, zajatkyně!" Zakrčel nějaký další vlk. Dále jsem slyšela silnou ránu a Zartaino kníknutí. ,,Teď tu určitě nejsou a až budeme v základně, bude pozdě." Zasmál se zlomyslně.
,,Musíme tam hned jít a pomoct Zartae." Sykla jsem směrem ke Gabonovi.
,,Na sílu to nevyhrajeme. Ani nevíme kolik jich je a jestli o nás náhodou nevědí. Musíme na to lstí. Vnikneme do jejich základny a celou situaci obrátíme proti nim. Teď je budeme následovat a pak se vměstnáme do davu. Jinak to nejde, Bun." Zašeptal Gabon, aby ho Zartaini únosci neslyšeli. Lidon, už vydýchaný, se potichu plížil ke keři, za kterými by se dle mého skromného názoru měli nacházet zajatci a Zartaa. Pozorně se zadíval zkrs. Nejspíš je viděl, protože tam strávil více času, než kdyby tam nic nebylo. Trochu poodstoupil a podívala jsem se tam já. Bylo to přímo hrozné. Únosců bylo osm, byli tam ještě asi tři vlci, kteří vypadali tak vyčerpaně a po těle měli šrámy. Jeden z nich byl nejspíš otrok, protože jim tahal nějaké tašky, které vypadaly opravdu těžce a Zartaa byla tak zubožená, až se mi chtělo brečet. Všude po těle měla viditelné šrámy, které buď krvácely nebo už krvácet přestaly, ale krev měla všude. Skupina zrovna stála, aby doplnila energii. Ale ne jako obyčejní vlci, kteří by si ulovili jelena nebo zajíce, ale v taškách, které měl otrok na zádech, měli všemožné jídlo. Maso měli jak syrové, tak vařené a pečené. A vodu měli v takových láhvích, ze kterých jí přelévali do misek, ze kterých pili. Nevypadali na obyčejné vlky. Byli nějak spjati s Dlouhými Tlapkami. Takhle vždy jedli a pili jen oni. Dívala jsem se na Zartau a v jeden moment, kdy uslzenýma očima bloumala po okolí, se naše pohledy střetly. Zartaa jakoby se rozzářila a v očích jí svitla naděje.
Bez těch změn by to nebylo ono, nemyslíte? Myslím, že si pomalu rozmýšlím délku Alfy, Bety, Omegy. Opravdu mě baví dělat různé zvraty příběhu a tak. Doufám, že se vám kniha líbí a budete číst dál. Děkuji za všechny hvězdičky a přečtení 🤍
(DLOUHÉ TLAPKY-LIDÉ) :3
Korynek_
ČTEŠ
Alfa, Beta, Omega
Random,,Teď se sebereš a vypadneš z mojí smečky. Nemám problém tě zabít." Vrčela Alfa vlčice na temně černou Omegu. Ona se během jediné chvíle otočila a vyběhla do lesa. Měla na krajíčku, ale jakmile opustila hranice smečky, slzy jí zamokřily její kožich.
