Her Lessons

Prolog

   ,,Kdo vypočítá tenhle příklad? Tak třeba Hanry" povzdychl jsem si. Zase já. Jako kdyby tady nebyla celá třída šprtů, co se hlásí na každou pitomost. Líně jsem se zvednul že židle a došel k tabuli. Co to sakra je?? Tohle jsme se někdy učili?? No nazdar... ,,Zase nevíš" ozvala se učitelka, když jsem asi minutu nepřítomně zíral na ten příklad. Otočil jsem se, podal jí křídu a šel si sednout zpět do lavice.
,,Tenhle týden už podruhé, Hanry, víš o tom?" proč je tahle učitelka vždycky tak nepříjemná? Jasně že o tom vím, nejsem blbej. Kývl jsem na znamení souhlasu. ,,Dej mi na stůl žákovskou, napíšu ti poznámku. A jestli se to bude opakovat, dám ti pětku za práci v hodině. A ty víš, že tohle si dovolit nemůžeš" vytřeštil jsem na ni oči. Už teď mi z matiky vychází trojka, a to hodně natěsno, kdybych dostal další pětku, doma bych to hodně těžko vysvětloval. Zvedl jsem se tedy, a se značnou nechutí položil ten prokletý sešit na katedru. Naštěstí už zazvonilo a já si mohl dojít na záchod. Když si vzpomenu, jak jednoduché to bylo na základce, lituji, že jsem se líp neučil. Kdybych někomu měl dát radu do života, dávejte pozor ve škole, dokud je to možné, protože když jste jako já a ve druháku na střední neumíte malou násobilku, je to celkem v prdeli.
Vlezl jsem si na záchod, zamknul za sebou a opřel se o poškrábané, dříve asi bílé dveře. Z kapsy u mikiny jsem vytáhl krabičku cigaret a zapalovač, a jednu si zapálil. Hned, co jsem si potáhl, ucítil jsem, jak ze mě aspoň trochu opadl ten stres z předchozí hodiny. Vím, že bych kouřit neměl, ale co jsem nastoupil na střední, stalo se toho hodně. Učitelé mě nemají rádi, ostatně jako já je. Za spolužáky mám samý ulízaný šprty s brejličkama co sedí jak pravítko. Nemám takový lidi rád. Miluju odvaz, risk a průser, bohužel pro mě se z toho ale pak neumím vyvlíknout. Lhaní mi problém nedělá. Teda, spíš říct lež mi jde, ale vymyslet přesvědčivou lež je makačka.
Ještě párkrát jsem si potáhl, a pak jsem cigaretu típl a spláchnul do záchoda. Když jsem vešel do třídy, zrovna zvonil zvonek oznamující hodinu biologie. No super, to máme tu samou učitelku jako na matiku, to si zas něco sežeru. Hned na začátku hodiny mě zavolala a podala mi zpět mou žákovskou. Sedl jsem si do své lavice v poslední řadě a sešit hodil do tašky.
Hodina kupodivu utekla vcelku rychle, a tak jsem jen naházel zbytek učebnic do tašky a vyběhl na chodbu. Spěšně jsem si obul boty, hodil na sebe svou koženou bundu a opustil pozemek školy. Dnes jsem neměl co dělat, a tak jsem vyrazil rovnou směr můj dům. Bydlím s rodiči v takové té bohatší čtvrti, moje matka je právnička a otec doktor, takže máme spoustu peněz. Vytáhl jsem z kapsy klíče a odemkl branku od velké zahrady obklopující vilu pastelově modré barvy. Po chodníčku jsem došel ke dveřím, no, spíš vratům, co se velikosti týče, a zazvonil jsem. Nemusel jsem čekat dlouho, matka měla zrovna volno a tak mi přišla otevřít. ,,Á, Hanry, konečně jsi doma. Dneska jdeš celkem brzy, nestalo se něco?" matka se vždy zajímala, jaký jsem měl den, ale vždy o mě měla hrozný strach. A to se mi nikdy nic nestalo. Okej, občas jsem přišel s roztrhlým rtem, zlomeným nosem nebo tak něco, ale to je snad normální ne? Kdo by se někdy nepopral? ,,Jsem v pohodě, jen mě naštvala ta bába Štrásová, zase mi napsala poznámku za nic" protočil jsem znuděně očima. Sundal jsem si bundu a pověsil ji na věšák u dveří. Z tašky jsem vytáhl žákovskou knížku a podal ji mamce. Dál jsem už nic neřekl a jen se vydal do svého pokoje.

________________

Ahojte všichni, rozhodla jsem se psát novou povídku, tentokrát na trochu jiné téma. Takové jsem ještě nikdy nepsala, takže je to pro mě taková premiéra. Hodlám si ale kapitoly předepisovat, aby vycházely aspoň trochu normálně. Taky chci říct, že tímhle příběhem nechci nikoho jakkoli urazit, mně samotné dřív říkali šprte a vím jak nepříjemné to může být, tak to prosím neberte vážně. Příběh je psaný z pohledu takového toho třídního ,,Drsňáka,, tak snad je to pochopitelné. Jinak, doufám že se příběh bude líbit a budu ráda za jakékoli ohlasy. Mějte se báječně a papa
Kyasarin <3