Her Lessons

In The Water

  ,,Tak mě napadá, nechtěli byste si zajet k rybníku se vykoupat? Venku je poměrně pěkně" zeptala se Laila, když Felix dojedl. ,,Uf, nevím, jestli mám postavu do plavek" podotkl pobaveně Felix. Zdá se, že je s ním i poměrně zábava. I tak si na něj ale dám pozor. Jen jsem přikývl, zatímco Laila S Felixem ještě upřesňovali podrobnosti. ,,Vypadáš mimo, jsi v pohodě brácho?" otočil se na mě Felix. Vlastně na mě za celou dobu poprvé promluvil. ,,Jo, jen jsem se zamyslel." odvětil jsem. ,,Často koukáš do blba?" tohle asi není ten typ kluka, který se spokojí s neurčitou odpovědí. Evidentně je rád středem pozornosti. ,,Poslední dobou celkem jo, ale dřív se mi to nestávalo. Jen asi poslední měsíc se toho nemůžu zbavit" snad mu taková odpověď bude stačit. ,,A nad čím obyčejně přemýšlíš, když takhle vypneš?" najednou se z takového toho typického drsňáka stalo malé, zvědavé dítě. Napadlo mě, jestli třeba nemá nějakou poruchu nebo tak něco. ,,To je různé..." odmlčel jsem se ,,Hele, promiň, ale nechci se o tom moc bavit. Dřív jsem měl nějaké problémy, ale nepotřebuju je šířit do světa" Popravdě jsem většinou přemýšlel buď nad Lailou, nebo nad svou nepříjemnou minulostí. ,,Aha, to jsem nevěděl, promiň. Nechtěl jsem, aby ses cítil špatně..." řekl provinile. ,,V pohodě, jen o tom nerad mluvím. Nechtěli jsme jít k rybníku?" změnil jsem radši téma. ,,Jo, jasně, jen se dojdu převléct" řekla Laila a odešla. Já odešel hned po ní a v jídelně jsem nechal zmateného Felixe. Popravdě vypadal docela komicky, když se tam jen tak rozhlížel a očividně nevěděl, co dál. 

  Po cestě do šatny jsem se zamyslel nad tím, co říkal Felix. Poslední dobou jsem mimo až moc často. Vybavují se mi vzpomínky na dobu, kdy mi bylo čtrnáct let a já si myslel, že jsem potkal svou životní lásku...No, byl jsem celkem naivní. Tehdy jsem dost pochyboval o své orientaci, a když jsem se ve škole zamiloval do jednoho ze starších spolužáků, myslel jsem, že je to osud. Když jsem se mu jednoho dne vyznal, tvrdil, že mě taky miluje a že spolu můžeme chodit. Když jsem ale přišel druhý den do školy, zjistil jsem, že ten debil to vyžvanil celé škole, že to na mě jen hrál a aby toho nebylo málo, začal mě šikanovat. Urážky typu ,,Buzno zasraná" a mnohem horší byly na denním pořádku. Později na mě dokonce čekali na záchodech, kde mi lepili žvýkačky do vlasů, brali spodní prádlo, a párkrát mi popálili ruce od cigaret. Nikomu jsem to neříkal, ale matka si toho asi po dvou měsících všimla a přeřadila mě na jinou školu. No, nebýt toho hajzla, třeba bych teď chodil s Felixem. To asi těžko, ale chápete. 

  ,,Hej, Hanry, dělej něco!" Ani jsem si nevšiml, že už stojím na pláži u rybníka, oblečený pouze v plavkách a v ruce držíc ručník. ,,Už jdu!" zařval jsem na Felixe a doběhl za ním. Ten už byl po kolena ve vodě a stále se nořil hloubš a hloubš. Rychle jsem ho předběhl a kraulem doplaval asi doprostřed rybníka. Felix jen stál tam, kde jsem ho nechal, a zíral na mě s otevřenou pusou. Pak mu asi došlo, jak vypadá, a tak ji jen zavřel a i s hlavou se ponořil do vody. Byla příjemně teplá a zároveň v tak parný den osvěžující. Ještě chvíli jsme tam na sebe jen cákali jako malé děti, než nás od sebe Laila odtrhla. Do té chvíle jsem úplně zapomněl, že je tady taky. 

  Vypadala božsky. Na sobě měla tmavě modré bikiny, ladící jí s očima a vlasy sepnuté s neupraveném drdolu, ze kterého trčely sem tam pramínky neposedných vlasů. Když jsem se vzpamatoval, ještě jednou jsme si zaplavali, až se začalo stmívat. Museli jsme tu být hodně dlouho, ale rychle jsme se sbalili a vydali se zpět domů.