Her Lessons

Notification

  Ráno mě probudily sluneční paprsky proudící do mého pokoje velkým oknem do zahrady. Sakra. Asi jsem si nenastavil budík. Rychle jsem se posadil, protřel si oči a podíval se na hodiny. Půl deváté. No do prdele! Vždyť jsem přišel o první hodinu! A budu ještě rád, když stihnu druhou! Vyskočil jsem z postele a ze skříně jsem si chtěl vytáhnout nějaké oblečení, to bych ji ale nesměl včera zaházet hromadou odpadků. Jen co jsem ji otevřel, vypadla na mě baseballová pálka, a hned za ní následoval fotbalový míč. ,,Au!" rychle jsem se vzpamatoval a vyběhl z pokoje do šatny s nadějí, že nějaké oblečení bude aspoň tam. K mé smůle jsem ale zakopl o něco přede dveřmi a spadl dolů ze schodů. ,,Kurva ale už!" ,,Jak to mluvíš Hanry?! Copak takhle mluví slušní chlapci?" myslel jsem, že jsem doma jako poslední, to jsem ale zapomněl na prarodiče. A co jsem teď opravdu nepotřeboval bylo třeba to, aby mi moje pramáti dávala výklad o slušném chování. ,,Omlouvám se, a přeji dobré ráno" zahuhlal jsem a doběhl do šatny. Na sebe jsem si hodil jen nějaké obyčejné bílé tričko a uplé černé džíny, a vydal se pro tašku do pokoje. Včera jsem si zapomněl připravit na další den, na to ale teď nemám chuť ani čas. Jen ze zvědavosti jsem se zběžně podíval, o co jsem to vlastně předtím zakopl, a poznal jsem v tom cestovní kufr a dvě velké tašky. Byl k nim přivázaný malý lístek, tak jsem ho sundal a přečetl ho. Stálo tam:

Dobré ráno Hanry,
dnes pojedeš se svými milovanými prarodiči na rok do zahraničí. Prý je to tam moc krásné a budeš si tam moct vydělat nějaké peníze. Se školou si nemusíš dělat starosti, budeš se tam učit hlavně tanec, a do školy se vrátíš, jen co přijedeš zpět domů. Kdybys měl nějaké otázky, zeptej se své drahé pramáti, dá ti veškeré potřebné informace ohledně tvého pobytu tam. Měj se báječně. Tvoje matka.

  Tak tohle mě totálně oddělalo. Nikdy bych nečekal, že mě rodiče odkážou těm zrůdám, co žijou z lásky k etiketě. Co jsem ale mohl dělat? Nic, absolutně vůbec nic. Už se nemůžu dočkat, až budu dospělý, a budu pracovat klidně jako popelář, hlavně abych už nikdy nemusel vidět své snobské prarodiče. Asi to zní hnusně a nevděčně, ale zkuste si říkat svým prarodičům fráze stylu ,Jaká byla vaše cesta, drahá pramáti?' nebo ,To jistě víš, kolik úsilí mě stálo získat tuhle desetikorunu, že, praotče?'. No, asi bych neměl litovat sám sebe, a tak jsem popadl kufr, do podpaží si dal jednu tašku a do ruky druhou, a vydal se dolů. Tam už na mě čekala pramáti a praotec, seděli každý na jedné straně gauče a vypadali až moc pohroužení do svých myšlenek, že si ani nevšimli mého příchodu. To mně ale vůbec nevadilo, jen jsem si položil zavazadla před vchodové dveře a šel nachystat něco k snědku svému hladovému žaludku. Po prozkoumání lednice jsem usoudil, že asi nejlepší nápad budou obyčejná míchaná vajíčka. Připravil jsem si tedy na linku všechny potřebné ingredience a zapl si sporák. Ve vaření nejsem moc zběhlý, většinou si něco objednám když zrovna není navařeno z víkendu. Včera jsem vlastně ani neobědval, uvědomil jsem si. Přidal jsem tedy na linku ještě dvě vajíčka, dohromady tedy šest. Nalil jsem je na rozpálenou pánev s rozpuštěným máslem a osolil je, chvíli jsem je pak jen míchal, dokud nebyla hotová. Nandal jsem si je na talíř a pánev s vařečkou dal do myčky. Ukrojil už jsem si jen kousek chleba a sedl si ke stolu, kde jsem všechno snědl. Uklidil jsem nádobí a se vší možnou nechutí se vydal zpět do obýváku, vyřešit náš hromadný odjezd bůhvíkam.