Her Lessons

Informative Interview

  Seděl jsem na posteli ve svém novém pokoji a pohledem skenoval bílou zeď. Zdála se mi šíleně zajímavá, zatímco jsem v hlavě přebíral všechny události posledních čtyřiadvaceti hodin. Přijel jsem bydlet na zámek s obrovskou honosnou zahradou, seznámil jsem se s moc milou a krásnou paní, spíš slečnou, domu, prohlédl si budovu a dostal nádherný pokoj hned vedle toho Lailina. Byl celý bílý, jen zeď v čele manželské postele byla šedá. Nábytek dřevěný, podlaha plovoucí, s malým huňatým koberečkem před nohami postele. Asi zním jako nějaká vyjukaná malá puberťačka, ale vážně mě to překvapilo. Nade dveřmi ještě visí šedé dobové hodiny, ukazující přesně šest hodin odpoledne. Prohlídka zámku zabrala celé odpoledne, a za hodinu se mám stavit na společnou večeři s Lailou. Jsem z toho celkem nervózní, ale přece to na sobě nedám znát. Nejsem žádná měkkota, i když jsem musel zatajit dech při objevení úžasné prostorné knihovny. A jelikož jsem celý nedočkavý, už teď jsem se vydal do šatny se převléct. Ta se nacházela jen o poschodí níž, přesně pod mou ložnicí. Byla luxusně vybavená a přímo překypovala jak moderním, tak tradičním oblečením. Některé kusy byly elegantní, jiné se zdály příjemné, extravagantní, běžné, ale našlo se tu i pár odvážnějších kousků. Většina byla sladěna do tmavomodré až černé barvy, nebo do jiných tmavých barev, nebylo to ovšem pravidlo. Pro dnešní večer jsem vybral obyčejné triko Calvin Klein, a rifle. Ještě jednou jsem svůj výběr zhodnotil a pomalým krokem se vydal do jídelny. Tam už na mě čekala Laila oblečená v bílých šatech s volánky a na hlavě jí seděla stříbrná korunka s kamínky, vypadajíc stejně drobně jako ona. Rázem jsem si vedle ní připadal jako kus hadru. Pozdravil jsem a posadil se na druhou stranu stolu tak, že jsme oba seděli v čelech. Snažil jsem se ovládat, ale málem jsem se roztekl když mi věnovala další ze své sbírky úsměvů. Vypadá tak nevinně... Co se to se mnou sakra děje?!?! Musím se uklidnit! Pokusil jsem se tedy taky o úsměv, ale to už nám starší sympatická žena na stůl připravila zeleninový vývar a nalila nám nějaké pití bez bublinek, zřejmě nějaký sirup. I přes to, že to zní obyčejně, tohle je to poslední slovo, jakým bych to popsal. Polévku jsem si vychutnal, a když se na stole objevily další dva talíře pro mě a Lailu, byl jsem příjemně překvapen. Jako hlavní jídlo byl losos s přílohou, vonělo to krásně. Ke svému vlastnímu překvapení jsem snědl celou porci a když bylo vše odneseno, Laila přerušila ticho doposud panující místností. ,,Vzhlede k tomu, že zde společně strávíme další rok, chtěla bych se o tobě dozvědět něco víc. Prosím, pověz mi něco o tobě a tvém životě a já ti pak na oplátku povím něco o sobě. Zatím tě znám jen jako syna kamarádky mé babičky, to je ale pramálo o tom, co bych vědět chtěla" ,,No... Tak jmenuji se Hanry Prier, je mi sedmnáct let, chodím na Eton College ve Velké Británii, nemám moc přátel, moje koníčky lidem moc neříkám, protože v ně nemám moc důvěry, a nemám rád svou rodinu a snobské prostředí, ve kterém žiju" vyrazil jsem ze sebe. ,,Aha, tak mně je devatenáct, školu už jsem dodělala, měla jsem speciální výuku, která vynechává prvních pět let základní školy, jelikož to jsem se naučila ve školce. Moje koníčky jsou hlavně tanec a zahradničení, ale ráda poznávám nové lidi a neopovrhnu ani sportem nebo ruční prací. Nemám ráda papírování a vysedávání doma, ale taky nesnesu lži a neupřímnost. Jo a taky ráda čtu, miluju fantasy a sci-fi žánr" jsem rád, že má podobné koníčky, o těch svých se jí ale svěřovat nehodlám. Zatím.

Omlouvám se, ale evidentně nejsem schopná rozdělit příběh na smysluplné odstavce, tak snad je to čitelné. Jinak jak se vám příběh zatím líbí a jaký je váš názor na něj? Budu ráda za každý komentář. Jo a ještě něco, pravděpodobně už nebudou vycházet kapitoly jako teď, každý den, ale minimálně dvě týdně bych snad zvládnout měla, tak uvidím. Děkuju za každé přečtení - Kyasarin 🤍❤