Ležel jsem na nemocničním lůžku. Byl jsem v tom pokoji. Poznal jsem to tady. Byla to Ta místnost. Ta, do které mám zakázaný vstup. Ta, kvůli které mívám noční můry. Ta, které se nejvíc bojím.
Zdi černé, na poličce mnoho tekutin bůh ví na co. Lůžko, na němž jsem ležel, bylo celé červené. Nebyla zde ale nikde žádná krev.
Najednou se vedle mě zjevila Laila, v ruce držíc malé dítě. Nepoznával jsem ji. Plakala. Byla tak blízko, a přece tak daleko. Chtěl jsem se k ní natáhnout, vzít ji za ruku a říct, že to bude v pořádku. Utěšit ji, ať už jde o cokoli. Ale nešlo to. Byl jsem slabý.

Her LessonsKde žijí příběhy. Začni objevovat