From strangers to lovers

1. kapitola

Jaké to je být dcerou milionáře, filantropa a Ironmana Tonyho Starka? To do téhle doby ani sama Natália nevěděla.
Její matka jí po dlouholetém boji proti zákeřné nemoci zemřela a ona nemá nikoho, u koho by mohla být. Žádné příbuzenstvo, o kterém by měla vědět. Zrovna vyklízela věci po matce, když našla obálku, která byla určena pro ni. Sedla si s ní ke stolu a po dlouhém přemlouvání se jí rozhodla otevřít.
„Cože?!" vytřeštila oči, když si to přečetla.
„ Tony Stark je můj otec? To není možné, vždyť vůbec nejsem jako on." nemohla tomu uvěřit. Ale neměla pravdu. Má nádherně oříškové oči, vlasy jako čokoláda a její ego a sarkasmus stoupá až na strop. Jediné, co měla a Tony ne, byly brýle.
„ Co mám dělat? Doteď jsem žila bez otce a bylo nám dobře. Teď je ale vše jinak. Mám mu zavolat?" dávala si sama pro sebe otázky. Ani nevěděla, jak se to stalo, ale už vytáčela číslo napsaná na dopisu.
„ Halo? Tady telefon Tonyho Starka, s kým mluvím?" zeptal se jí mužský hlas.
„ Zdravím, tady Natália Evansová. Já... Já jsem vaše dcera." řekla rychle a co nejrychleji zavěsila.
„ Tak to se moc nepovedlo." povzdechla si.

Z POHLEDU TONYHO STARKA

„ Jarvisi? Zaznamenal jsi ten hovor?" zeptal jsem se ho.
„ Ano, pane.Chcete zjistit, odkud se volalo?" zeptal se mě.
„ Ano a zavolej mi prosím Pepper." poprosil jsem ho a nalil si skotskou.
„Scháněl jsi se po mně?" zeptala se Pepper, když vyšla z výtahu.
„ Právě jsem dostal telefonát od Natálie..." odmlčel jsem se.
„ Myslíš si, že to byla tvá dcera? Natália?" chtěla se ujistit Pepper
„ Myslím si, že ano. Jarvis mi ji hledá." vysvětlil jsem jí.
„ Pane, našel jsem ji. Do mobilu jsem vám poslal její adresu." oznámil Jarvis.
„ Co kdybych tam zajela já? Přece jenom jsem žena a bude se se mnou cítit více bezpečně." navrhla Pepper a projela mi prsty mé dobře upravené vlasy.
„ Dobře. Já mezitím s Brucem připravíme testy, abychom se ujistili, že je to vážně ona." řekl jsem jí.

Z POHLEDU NATÁLIE EVANSOVÉ

Už to budou 3 hodiny od hovoru s mým údajný otcem. No, asi těžko se tomu dá říkat hovor, když jediné, co jsme si řekli byly naše jména. Co jsem si vlastně vůbec myslela, když jsem mu zavolala? Že mě přijme s otevřenou náručí a koupí mi ferrari!? Já jsem pěkně naivní. Z mého myšlení mě vytrhl zvonek u vchodových dveří. Šla jsem tedy otevřít.
„ Dobrý den, mohu Vám nějak pomoci?" zeptala jsem se dámy v pěkně upraveném kostýmku se zrzavými vlasy.
„ Ahoj, posílá mě pro tebe Tony. Rád by tě poznal." řekla mi a usmívala se od ucha k uchu. Byla jsem překvapena.
„ Řekla jste Tony?" chtěla jsem se ujistit.
„ Ano, tvůj otec. Už na tebe čeká. Jinak já jsem Pepper, Tonyho sekratářka a hlavně přítelkyně." řekla mi.
„ Teda, to jsi vyhrála mít za šéfa svého přítele. Jinak já jsem Natália." řekla jsem jí s úsměvem.
„ No, není to úplná výhra, ale dostávám přidáno. Teď si běž sbalit své věci, které si chceš vzít s sebou. Za 10 minut odjíždíme." informovala mě Pepper a já přikývla.
 Neměla jsem vlastně ani co si sbalit. S matkou jsme žily z posledních peněz, takže jsem zvylá žít v chudobě. Pár důležitých věcí jsem si sbalila do sportovní tašky. Porozhlédla jsem se po svém pokoji, zda tady není ještě něco, co bych mohla potřebovat. Na nočním stolku byla má fotka s mojí matkou, když jsem dodělala základní školu. Obě na té fotografii vypadáme tak šťastně. To bylo předtím, než jí zjistili nemoc. Sbalila jsem si fotku do tašky a do rukou si vzala své akvárko s rybičkami, které jsem dostala ke svým 15. narozeninám. Vydala jsem se dolů do obýváku a ještě jednou se rozhlédla po domově, kde jsem vyrůstala.
„ Už bude jen dobře, mami. Budu se mít dobře, i ty. Možné se zase uvidíme. Miluju tě." řekla jsem a zavzpomínala nad všema těma vzpomínkama, co se tady staly. Při vzpomínání mi ukápla slza. Utřela jsem si slzu rukávem a šla před barák, kde na mě čekala Pepper s autem.
„ Máš vše?" zeptala se mě Pepper.
„ Ano. Co bude teď s barákem?" zeptala jsem se, protože nechci, aby šel do špatných rukou.
„ To bude zřejmě na tobě. Pokud ho budeš chtít prodat, tak všechny peníze budou patřit jen tobě." informovala mě Pepper a já přikývla, že rozumím. Nasedly jsme si do auta s naším vlastním řidičem.
„ Dobrý den, jsem Happy." představil se mi řidič.
„ Těší mě, Natália." řekla jsem mu s úsměvem. S Pepper jsme seděly vedle sebe. Sledovala jsem, jak odjíždíme z mé rodné čtvrti. Projíždeli jsme městem, než jsme přijeli k velkému mrakodrapu, který má na sobě velké A.
„ Páni. To je obří" žasla jsem a Pepper se nade mnou osmála. Vjeli jsme do garáží a tam nás Happy vysadil. Vzala jsem si svojí tašku na rameno a rybičky do ruky a šla za Pepper do výtahu.
„ Dobrý den slečno Pottsová, slečno Evansová. Kam to bude?" zeptal se někdo a já se lekla.
„ Co to bylo?" zeptala jsem se.
„ Jarvis. Umělá inteligence, která ovládá celý toweru." vysvětlila mi Pepper.
 Vyjely jsem do 35. patra. Dveře výtahu se otevřely a já viděla obrovský obývací pokoj. Vyšly jsme z výtahu a to už si to k nám mířil pan Stark.
„ Natálie, vítej." přivítal mě Tony a objal. Tak tohle jsem vážně nečekala.
„ Pojď, ukážu ti tvůj pokoj a pak se seznámíš s ostatníma." řekl mi a už mě táhl po schodech nahoru do chodby, kde byly samé pokoje. Prošli jsme celou chodbou a šli znova po schodech nahoru. Zde už byly jenom 3 dveře.
„ Tady je tvůj pokoj. Vedle tebe je stařík a naproti Natasha. Vybal si a pak přijď za námi dolů." řekl mi a odešel. Já na něho koukala jen s otevřenou pusou.
 Otevřela jsem dveře a tam jsem viděla úplně nádherný obrovský pokoj. Byl celý moderně vybavený. Celý pokoj byl vymalovaný do tmavé barvy a jedna stěna byla skleněná s výhledem na celý New York. Uprostřed byla obrovská dvoulůžková postel, noční stolky a stůl s lampičkou a židlí.