From strangers to lovers

19. kapitola

,,Wow, tak to se toho stalo hodně... co hodláš dělat?" zeptala se mě.
,,To já sama nevim. Nejdřív se tátovi musím omluvit a až potom můžeme něco řešit." řekla jsem úplně bez energie. Teď bych se nejraději zakopala. Jak je vůbec možné, že si ze včera vůbec nic nepamatuje?
,, No budu ti držet pěsti. Ale určitě se to nějak vysvětlí a nakonec to i tvůj táta přežije." snažila se mě trochu navnadit a zlepšit náladu.
,, Tak ti teda děkuju. Nechceš jít se mnou do AT? Uvidíš Nat." navrhla jsem a jakmile jsem řekla Natashy jméno, ihned se jí rozzářily oči.
,, Moc ráda. Tak já dojdu zaplatit a jdeme. Zvu tě." ani jsem nestihla nic namítnout a už byla u kasy a platila.
Vyjely jsme výtahem do obýváku a všude bylo úplné ticho.
,, To je zvláštní, je teprve 10 hodin a nikde nikdo." zarazila jsem se. Pomalu jsme přicházely k mému pokoji, kdežto byla slyšet něčí hádka. Ihned jsem zbystřila svůj sluch.
,, Jsi ty vůbec normální? Zahazovat se s nějakou holkou? Podvádět mě? Jak si tohle všechno představuješ. Jediný, na co jsem ti byl dobrý, tak byl sex, nic víc!" poznala jsem Brucův hlas.
,, Můžeš se sakra uklidnit? Už dávno jsem ti řekla, že mezi námi dvěma je konec. A abych byla upřímná, i ten sex stál za nic. A ta holka má jméno!" křičela na něj Natasha nazpátek. Najednou se otevřely dveře.
,, Tak jestli její jméno je kurva, tak to chápu. Ale až si tohle všechno uvědomíš, tak za mnou potom nechoď." řekl, když vycházel pryč. Až teď si nás všiml. Jenom na Nilu hodil vražedný pohled a šel si svoji cestou. Tak tohle jsem si o Brucovi nikdy nemyslela.
,, Taky nebudu!" křikla ještě za ním a teď si nás všimla. Jen jsem na to zírala s otevřenou pusou.
,, Je... ahoj holky. Slyšely jste...?"
,, Myslíš všechno? Ano slyšely." vstoupila ji do toho Nila. Tak teď to bude zajímavé.
,, Já se omlouvám, tohle si neměla slyšet." řekla Nat a bylo vidět, že ji to mrzi. Takovouhle jsem jí ještě neviděla.
,, Já jsem ale rada, že jsem to slyšela. Popravdě, ráda bych se s tebou zahazovala." řekla Nila a divaly se s Natashou z oči do oči. Fuj, to je tak sladké, až semi z toho kazí zuby. Mám pocit, že jsem jako 5. kolo u vozu.
,, Tak v tom případě se budeme spolu zahazovat, co ty na to říkáš?." řekla Nat a pomalu se k Nile přiblížila.
,, Budu jedině ráda." řekla Nila a už to vypadalo, že se konečně políbí, kdežto se na mě Nila podívala takovým stylem, jestli jako nechci odejít.
,, Do teď jsem ti byla dobré." zamumlala jsem si pro sebe a radši odešla.
V pokoji na posteli ležel Steve a četl si nějakou knizku. Lehla jsem si vedle něho a položila si hlavu na jeho hrudník.
,, Jak ti je?" zeptal se me a odložil knihu.
,, Jsem zklamaná. Včera večer mi táta řekl, že nám to přeje a dnes ráno tohle. Nechápu to." zněla jsem zoufale.
,, Dej mu čas. Co se ti to vůbec stalo s očima? Tohle jsem ještě neviděl." řekl a znělo to, ze má o me strach.
,, Popravdě vůbec netuším. Ale mám pocit, že je to z toho návalu vzteku." nějak jsem si s tím nelámala hlavu.
,, Tak ti budu věřit. Půjdeš dnes s námi na ten běh?" zeptal se mě.
,, Jasně, aspoň se odreaguji. V kolik jdeme?" myslím si, ze tohle mi jedine prospěje.
,, Ve 2. Máme se sejít v Central Parku a tam si dáme kolečko o to, kdo to zaběhne nejrychleji." vysvětlil mi.
,, Tak to bych už se měla začít rozcvičovat, abych vám nakopala zadky." jsem to ale vtipná.
,,Jo?" převalil se na me.
,, Jo" řekla jsem a zkousla si spodní ret. Tak co uděláš, Steve?
,, To bych se na to podíval." řekl a začal me líbat. Nemohla jsem vůbec spolupracovat, protože jsem se musela začít smat.
,, Co je tak vtipného?" začal se smat taky.
,, Jsem si te představila v růžové." a další záchvat smíchu je tady.
,, Hahaha, moc vtipné." protočil nade mnou panenky.
,, Ale notak, Stevie, já vim, ze me milujes." řekla jsem a ještě více k němu jsem se naklonila.
,, No právě, proto na tebe nemuzu být vůbec naštvaný. Jsi tak rozkosna." řekl mi a dal mi rychlou pusu. Najednou se zvedl a odcházel pryč.
,, To je jako všechno?!" zakřičela jsem za nima.
,, Jo, jdi si promluvit s tátou." křikl nazpět. Paráda, tak tohle jsem vůbec slyšet nechtěla.
Neochotně jsem vstala a šla dolů do obýváku. Táta je momentálně ten poslední člověk, se kterým bych chtěla mluvit. Dost mi ublížil. Spíše vůbec nechápu ty jeho náhlé změny nálad.
„ Čau Thore, neviděls mého otce?" zeptala jsem se ho.
„Rád bych ti pomohl, ale od ranního incidentu jsem ho neviděl a ani neslyšel." tak to mi vůbec nepomohlo.
„ Tak ti děkuji za nic." zasmála jsem se a odešla ho hledat dál.
„Jarve, ty bys mi mohl pomoct." kdyby mě teď někdo viděl, bůh ví co by si o mně myslel.
„ S čím Vám mohu pomoci, slečno?" ozvalo se A.I.
„Kde najdu tátu?" tak se ukaž, jak moc jsi dobrý.
„ Pan Stark se právě nachází ve své dílně. Mám mu ohlásit, že ho hledáte?" zeptal se.
„ To je dobrý, já ho překvapím. Děkuji ti za pomoc."  Vydala jsem se do výtahu, který mě odvezl do spodních pater Avengers Toweru. Celým patrem hrála tátovo oblíbená písnička od AC/DC High way to hell. Tahle písnička mu vždycky pomáhá se soustředit na práci. Tiše jsem šla do laboratoře, kde si nějak vylepšoval svůj oblek.
„ Tati? Můžu s tebou na chvilku mluvit?" zeptala jsem se ho. Sundal si ze sebe svářečskou přilbu a podíval se vzhůru ke mně.
„Taky jsem si s tebou chtěl promluvit. Posaď se." řekl mi a ukázal na židli naproti sobě. Co na mě asi vytáhne?
„Chtěla jsem se ti omluvit za to, co se stalo ráno... Byla jsem naštvaná a muselo to ze mě nějak ven..." nemohla jsem se na něj ani podívat. Pořád se ve mně vařil vztek. Ale už ne tolik.
„ Je to i má vina. Hrozně moc to přeháním. Ale musíš mě, zlatíčko, pochopit, dělám to, protože se o tebe bojím a nechci, abys byla nešťastná... Vím, že jsem nikdy nebyl otec, kterého bys chtěla, ale ber mě takového, jaký jsem. Lepší to totiž nebude." řekl mi zcela popravdě.
„ Asi jsme oba na vině." co jiného jsem měla říct?
„ Odpustíš mi, prosím? Budu se snažit to všechno tolerovat a pokusím se s tím nějak smířit, ale dej mi čas." řekl mi. No co mám teď dělat, když se na mě dívá těma svýma oříškovýma očima jako malý kluk?
„ Odpustím. Mám tě ráda, tati." řekla jsem mu a objala ho.
„ Já tebe taky, zlatíčko." jsem ráda, že se všechno vyjasnilo. Jen jsem se podívala na hodiny a všimla jsem si, že už jsou 2 hodiny.
„ Sakra, jdu pozdě, už musím běžet. Měj se pěkně, tati!" křikla jsem za ním naposledy a běžela do svého pokoje.