From strangers to lovers

8. kapitola

Ráno jsem se probudila s hlavou plnou myšlenek. Vstala jsem a šla se rychle osprchovat a obléct se. Šla jsem dolu do kuchyně a tam byl jen Steve.
,, Dobré ráno." pozdravila jsem ho.
,, Dobré." odpověděl a neodtrhl svůj pohled od ranních novin.
,, Myslíš, že bychom si mohli promluvit? Jako dva dospělí lidé?" ptala jsem se opatrně.
,, Tak mluv." řekl mi.
,, Chci se ti omluvit za ten včerejšek. Nevím, co mě to napadlo. Vypila jsem toho hodně." omluvila jsem se, ale nelitovala jsem toho, co se včera stalo.
,, To je v pohodě. Rád jsem s tebou jen jako kamarád." řekl mi a už se na mě podíval. Kamarád? Jen?
,, Jo, to já taky." usmála jsem se na něj. Já mu dám kamarád.
Už do kuchyně přišli i ostatní. Nasnídali jsme se a s Nat jsem šla zase trénovat. Ze měsíc mě čekají zkoušky a já to nesmím zvorat. Trénovaly jsem až do oběda a Nat mě jen chválí. K obědu jsme si objednali pizzu, a pak si povídali.
,, Jdu si zaběhat, nechceš jít se mnou, kámoško?" zeptal se mě s úsměvem Steve. Nad jeho oslovením jsem zakroutila očima.
,, Jasně, aspoň se provětrám. Za 10 minut tady." řekla jsem mu nakonec a odešla do pokoje. Oblékla jsem si na sebe věci na běhání, na ruku si připla náramek na mobil a šla za Stevem. Už tam na mě netrpělivě čekal. Vyšli jsme před AT a sluníčko krásně svítilo.
Tam u černého auta stal Sám a procvičoval se.
,,No neříkej mi, ze jdeš s námi běhat." zavtipkovala jsem
,, To si piš ze jdu." řekl mi.
,, Můžeme?" zeptal se nás Steve a vypadal, že má dobrou náladu a je připraven. za to mi se Samem moc ne. Ještě na poslední chvíli jsem si to chtěla rozmyslet, ale nevyšlo to.
Tři jsme tedy běželi. Vzali jsme to do central parku, okolo řeky a zase do parku. Tam jsme si sedli na lavičku a se Samem jsme popadávali dech.
,, Nazdar lidi, co vy tady." přiběhl k nám Bucky.
,, To víš, jen se tak poflakujem." řekla jsem mu.
,, Je to vidět. Nechcete zajít na kafe?" zeptal se. Přikývli jsme a šli do blízké kavárny.
S klukama jsme si povídali a povídali. Zjistila jsem, že je se Samem dost velká sranda. Sice jsme se bavili na té party, ale ne jako tady. Nakonec jsme všichni čtyři běželi zpět do AT.
Se Samem jsme se rozloučili a vyjeli nahoru. Po zbytek večera jsme si jen povídali a nakonec šli spát. Zcela normální den.
.
.
.
.
O MĚSÍC POZDĚJI

Celý měsíc jsem s Nat trénovala do dnešní zkoušky na agenta. Střílely jsme, hackovaly se a samozřejmě bojovaly. Hodně mě toho naučila a říká, že jsem stejně dobrá jako ona. Taky jsem chodila každý den běhat se Stevem. Hodně jsme se sblížili, ale to, co se stalo v tom baténu se už neopakovalo. Někdy se k nám připojil i Sam s Buckym. Z Buckyho a ze mě se stali nejlepší kamarádi. Mluvili jsme spolu o všem, trávili spolu hodně času, až si táta myslel, že spolu chodíme. Mám ho ráda, ale jako kamaráda.
S Wandou jsme trénovaly mojí magii. Naučila mě, jak vodu ovládat a k čemu ji využít.
.
Probudil mě budík. Je osm hodin, zkoušky mám v 10. Vstala jsem, oblékla se do oblečení, které nosí agenti Shieldu a udělala si hygienu. Oblečení jsem dostala od Furyho, když mi přišel říct, že mě zapsal na zkoušky. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a šla dolů. Tam byla Nat s Clintem.
„ Dobré ráno." pozdravila jsem je.
„ I tobě, tak co, jsi nervozní?" zeptal se mě Clint.
„ Kupodivu zatím ne, ale mám pocit, že to ještě přijde." řekla jsem trochu sebejistě.
„ Určitě to dáš, všichni jsme tě viděli, jak jsi se snažila a bojovala. Holka, máš talent." řekla Nat.
„ Děkuju. Ostatní ještě spí?" optala jsem se.
„ Jojo." odpověděl na mou otázku Clint. Společně jsme se nasnídali a po půl hodině přišel do kuchyně Steve. Očividně už vstali všichni, protože najednou byli všichni v kuchyni.
„ Zlato, pojedeme za 10 minut." řekl mi Tony. To už je tolik hodin? Podívala jsem se na hodiny a bylo půl desáté.
„ Dobře, zajdu si ještě pro věci." řekla jsem a šla do svého pokoje. Tam jsem si do sportovní tašky dala věci a vrátila se.
„ Všichni ti budeme držet palce a doufáme, že budeš jedna z nás." přistoupila ke mně Wanda a objala mě. Následně i všichni ostatní.
„ Už musíme, ať nepřijdeš pozdě." upozrnil mě Tony.
„ Jojo, děkuju moc." řekla jsem a s Tonym jsme šli do garáží. Tam už na nás čekal Happy a stál u auta. Nastupovala jsem do auta a přiběhl za námi Steve.
„ Počkejte na mě. Musím jet na základnu." řekl a nasedl do auta. Jeli jsme směr základna Shieldu. Přijeli jsme ke krásně upravené stavbě, která se nechází pár kilometrů od New Yorku. Happy nás zde vysadil a popřál mi hodně štěstí. U dveří už na nás čekala Maria.
„ Zdravím pánové, Naty, Fury už na tebe čeká." řekla mi a já polkla. Tak jo, nervozita se dostavila. V lepší chvíli přijít nemohla.
„ Ukaž jim, co umíš, jsi Starková a ti neprohrávají. Já bohužel musím jít pracovat, ale až to dokončíš, budu tady." řekl mi táta a silně mě objal.
„Sice jsem ti to chtěl dát, až bude po všem, ale myslím si, že se ti bude hodit a přinese ti štěstí." řekl Steve a z kapsy vytáhl malou krabičku. Byl v ní řetízek s vlnkami, které značily živel vodu, mojí schopnost.
„ Děkuju moc. Mohl bys?" zeptala jsem se ho a otočila se k němu zády. Steve mi náhrdelník zapnul.
„ Je překrásný." odpověděla jsem mu a jako náznak vděčnosti ho objala.
„ Jsem rád, že se ti líbí a snad i přinese štěstí." řekl mi a tak jako Tony, taky musel odejít.
S Marií jsme šly do Furyho kanceláře.
„ A slečna Starková, moc rád vás vidí." ozdravil Fury.
„ Já vás taky, Nicku." pokusila jsem se odpovědět jak nejlépe umím, ale nebudu lhát, bylo to těžké si z něho neudělat srandu.
„ Připravena?" zeptal se. Kdybych řekla že ne, tk s tím asi stejně teď už nic nenadělám. Mám na výběr? Přikývla jsem, že ano a on mi uázal, ať jdu za ním.
Došli jsme na střelnici. Zde byly připraveny tři terče a jedna pistole.
„ Vystřílejte celý zásobník." bylo jediné, co mi řekl. Zkontrolovala jsem si zásobník. 30 kulek. Na každý terč 10. Páni, matika mi jde.
Začala jsem střílet a ani ne za 5 minut jsem měla hotovo. Podívala jsem se na terče a byla na sebe pyšná. Všechny střely prošly středem, nic mimo.
„ Působivé." řekl Fury a něco si zapsal do papírů, které měl u sebe. Šli jsme do další místnosti, kde byl počítač. Technika byla snd ze 70. let. Na papírku jsem měla napsaný název společnosti, kam se mám dostat a nakonec i co tam udělat. Měla jsem nějaké určité složky stáhnout a některé vymazat. To byla úplná brnkačka. Za 3 minuty jsem byla hotová a začínala si myslet, že je to vše nějak moc jednoduché. Tentokrát Fury nic neřekl a jen zapsal. Asi mu došla slova a vytřela jsem mu zrak. Poslední věc a mám hotovo. Přišli jsme do úplně prázdné místnosti. Za mnou se zavřely dveře. Byla jsem tam úplně sama. Najednou do místnosti nabělo šest agentů se zbraněmi. Rychle jsem se za něco schovala a začala vymýšlet, co udělám. Využila jsem momentu překvapení a za pomocí mé schopnosti jsem na jednoho z nic poslala vodní kouli, která ho omráčila a odhodila na druhou stranu místnosti. To už jejich pozornost byla na mně. Přiběhla jsem k jednomu z nich a podrazila mu nohy. Další dva se na mě rozeběhli a začal pěstní boj. Konečně nějaká zábava. Různě jsem na ně skákala, podkopávala nohy a dělala přes ně přemety. Pět omráčených, ležící na zemi. zbývá jeden. Vytáhl si nůž a šel proti mně. Snažila jsem se mu co nejvíce vyhýbat, ale i mistr tesař se někdy utne a pár řezanců mám, ale není to nic, co bych nezvládla. Pouze povrchní. Nakonec jsem mu ten nůž sebrala a odkopla ho od nás. Kopla jsem ho do břicha a pak zasadila tvrdou ránu do hlavy. Byl konec. Dveře se otevřely a dovnitř vběhli zdravotníci s nosítkami a odnesli agenty na ošetřovnu.
„ Gratuluji, slečno Starková, úspěšně jste dokončila zkoužky." řekl mi Fury.
„ A jak dopadly?" zeptala jsem se zvědavě.
„ Nejprve si zajděte na ošetřovnu, kde vám ošetří rány a poté se stavte u mě v kanceláři, kde se to dozvíte." odpověděl mi Fury a odešel.
Zašla jsem za nějakým zdravotníkem, který mi mé rány vyčistil a zalepil. Ošetřená jsem se vydala do kanceláře ředitele Furyho.