Další den ráno jsem se probudila s mírnou bolestí hlavy. Moc si toho ze včerejší noci nepamatuju. Nemám nejmenší ponětí, co všechno jsem vypila, ale asi hodně. Šaty jsem měla hozené na zemi a v posteli jsem ležela jen ve spodním prádle. Pomalu jsem se došoupala do šatny, kde jsem si na sebe vzala něco pohodlného a šaty pověsila na raménko, abych si je nezmuchlala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šla jsem dolů do kuchyně, kde kupodivu nikdo nebyl. Jen na stole ležel papírek se vzkazem:
JELI JSME NA MISI. VRÁTÍME SE K OBĚDU. TONY
Takže jsem tady sama, paráda. Co budu dělat? Ze všeho nejdříve jsem si uvařila dost silné kafe, ke kterému jsem si vzala prášek proti bolesti hlavy. Ani jsem neměla hlad a jen si své kafe vypila. Po chvilce mě hlava přestala bolet a já byla jako nová. Rozhodla jsem se, že prozkoumám tower. Kdy je jiná příležitost, než když tady Avengers nejsou? Začala jsem tedy patrem, kde bydlíme. Tam popravdě nebylo nic zajímavého, jen samé pokoje. Pod námi bylo párty patro a zbylé patra dolů byly nemocniční, kanceláře, zbrojovny, laboratoře a dílny. Nad náma bylo patro s obrovskou tělocvičnou a střelnicí, které se mi moc líbilo. Jela jsem do dalšího patra a nalezla ozvučené patro, kde byly jakékoliv hudební nástroje. Byla jsem v úplném úžasu. Jako malá jsem hrávala na hodně nástrojů a dodnes mi to zůstalo. Matka chtěla, abych byla dobře vzdělaná a platila mi kurzy, přestože jsme měli peněz málo. Za to jsem jí hrozně vděčná a kdykoliv hraju, vzpomenu si na ni. Sedla jsem si ke klavíru a začala hrát jednu ze svých oblíbených písní. U toho jsem zpívala. „ Hraješ moc hezky." přišel za mnou Bucky a posadil se vedle mě. „ Děkuju. Hraješ taky?" zeptala jsem se. „ Hrával jsem. Ve 30. letech jsem hrával dvouhru a dokonce jsme byli nejlepší. Šlo nám to." zavzpomínal si. „ Taky jsem dříve hrávala. S mým partnerem nám to moc šlo. Byli jsme sehraná dvojka." pochlubila jsem se. „ Znáš písničku Lovely? Je výborná na dvouhru." řekl mi Bucky. „ Tu písničku úplně miluju. Nechceš to zkusit?" zeptala jsem se ho. Bucky přikývl a začali jsme spolu hrát. Spolu nám to ladilo a i jsme si sedli. Zpívali jsme spolu a naše hlasy se k sobě úžasně hodili. Byla tu úplná filharmonie. Je těžké si najít k sobě parťáka, ale já a Bucky bychom určitě vyhráli. S ním jsem se vůbec nemusela bát, že bych zapomněla text nebo že něco pokazím. Právě naopak, ještě víc jsem si to užívala. „ Páni, to bylo něco." řekla jsem úplně v úžasu. „ Máš nádherný hlas, a jak jsi brala ty výšky? Neuvěřitelné." řekl mi. „ Tvůj hlas je taky skvostný. Jak to, že jsi nejel na misi?" zeptala jsem se ho. „ Nepotřebovali mě. A upřímně, jsem rád, že jsem tady s tebou zůstal a zahrál si." řekl s pravdou a usmáli jsme se na sebe. „ Taky jsem ráda. Děkuju za hru a budeme si to muset někdy znova zopakovat." řekla jsem a odešla do pokoje. Je 10 hodin a hrozně se nudím. Bucky někam odešel a já tady sedím a koukám se do ulic NY. Najednou jsem si ale vzpomněla, že je tady velká tělocvična. Převlékla jsem se tedy do sportovního a šla do gymu.
