Prince and Vampire l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔ Short FF

𝖊𝖑𝖊𝖛𝖊𝖓 ✔

Měsíce ubíhaly a moje bříško rostlo do krásy. Jak doktor slíbil, každý druhý měsíce za mnou jezdil, aby mě a děti zkontroloval. Právě teď jsem v sedmém měsíci a Harry je z toho vykolejený. Jakožto mužská omega, budu rodit koncem osmého měsíce, tak mi Harry zakazuje jakoukoliv činnost.

Včera za mnou přišel Harry s tím, že král Lokal, ze vzdáleného království, nám vyvolal válku, když zaútočil na jednu z našich vesnic. Harry z toho je z toho celý bez sebe, nejen že za několik týdnů rodím, ale král Lokal, už chystá svá vojska a každým dnem na nás zaútočí.

Vidím na Harrym, jaký má o mě strach. A kdybych byl na jeho místě, asi bych se choval stejně.

---

„Zlato, musím vyrazit. S vojskem musím být na místě do stmívání." smutně se na mě usměje Harry.

„Budeš na sebe dávat pozor, že ano?" zamračil jsem se.

„Neboj se, do tvého porodu budu doma, živ a zdráv." políbí mě na čelo.

„A teď vy děťátka moje. Nezlobte maminku, buďte na ni hodní. Maminka potřebuje odpočívat, abyste se zdraví dostali na svět." polibky mi poseje celé bříško.

„Miluju tě." zamumlal mi do rtů.

„Já tebe taky." smutně se usměju.

---

Už je to měsíc, co Harry odjel s vojskem do bitvy. Každý týden mi posílal dopisy, ale poslední dva týdny mi žádný nepřišel. Dost se o něj bojím.

Zrovna jdu chodbou do kuchyně, abych mohl pomoct naším kuchařkám, když v tom mě zastaví Nick. Ano Nick. Harry ho tady nechal se mnou, aby mě chránil.

„Eh, přišel dopis." podobal se na zátylku.

„Tak mi ho dej." nedočkavě jsem u něj stál.

„Pojď se radši někam sednout." zamumlal Nick.

„Co je v tom dopise?" začaly mi slzet oči. Nick mi podal dopis a já ho rozklepanýma rukama rozdělal a začal číst.

Vaše Veličenstvo,

V tomto dopise, nejsou vůbec dobré zprávy. Váš choť po výhře s králem Lokalem zmizel. Naše vojska ho hledají už týden, ale nevíme, kam jel. Největší pravděpodobnost je, že jel do zakázaného lesa a tam zahynul. Naše vojsko se za dva dny vrací do království, kde Vám dám více informací, ohledně Vašeho chotě. Tak jak vidím, tak vám zbylé informace poskytnu už teď. Zrovna přijel můj vyslanec a oznámil mi, že nedaleko lesa, našel znetvořené tělo. Je mi to líto.

Váš posel pan Chunk.

„Panebože. H-Harry." vzlykl jsem, a kdyby nebylo Nicka, už bych ležel na zemi.

„Hej Loueh. On se najde. Neboj se. Je to Harry. A kdyby byl mrtvý cítil bys to, přes mat." usmál se na mě. Zvedl si mě do náruče a odnesl mě do postele.

„Teď zůstaň tady. Já ti zajdu pro něco k jídlu a ty se najíš, abys měl sílu, za pár dnů máš rodit. Takže v klidu, dýchej." usměje se na mě Nick a opustí ložnici. Jen si povzdechnu, otočím se na bok a začnu plakat. Jak mám podle něj, přes mate cítit, jestli je Harry mrtvý nebo ne.

Asi po deseti minutách se otevřeli a zavřeli dveře.

„Nicku nech to jídlo na nočním stole prosím. Najím se později." zamumlal jsem do polštáře.

„Louisi, někoho jsem ti přivedl." slyšel jsem, jak položil misku na stolek a cítil jsem, jak se vedle mě prohnula matrace.

„Teď s nikým nechci mluvit." vzlykl jsem.

„Dobrý den Louisi, jsem Váš doktor a podle vašich posledních výsledků právě teď rodíte." řekl vážně doktor.

„C-cože?" vyletěl jsem do sedu, ale rychle si zase lehnul. Až teď jsem si uvědomil moji bolest v břichu.

„Louisi, hlavně dýchejte ano. Nesmíte usnout." říkal doktor, to jsem ale skoro nevnímal, jelikož jako se ve mně něco překliklo a před očima jsem viděl jenom černo.

Probudil mě neústupný dětský křik, který z ničeho nic ustál. Když jsem se pomalu otočil za tím brekem a otevřel oči, u dvou kolíbek jsem uviděl mně dobře známou postavu.

„H-harry." vydechl jsem.

„Lou, lásko, jsem doma." usmál se na mě. Pohled na něj, mě ale vylekal. Vypadal jako zombie. Začal jsem hlasitě křičet, ale jeho ruka na puse mě zastavila. Vyděšeně jsem se na něj koukal.

„Louisi" křičel na mě někdo v pozadí.

„Lásko, vstávej." třásl s mými rameny někdo, najednou se mi před očima začalo objevovat světlo.

„Louisi, už si vzhůru už je to v pohodě." mumlal mi někdo do vlasů a pevně objímal.

„H-harry." pomalu jsem otočil hlavu na člověka, co mě objímal.

„Jo zlato jsem tu. Už je po všem. Miminka jsou zdravá. Jsi šikovný." usmíval se na mě a líbal mě do vlasů.

„Ty nejsi mrtvý." mumlal jsem mu do hrudi.

„Nejsem, lásko. Miluju tě." hladil mě po zádech a břichu.

„Já tebe taky. Já tebe tak." mumlal jsem.

„Vaše výsosti, nebojte se. Král si potřebuje jenom odpočinout. Jinak je naprosto zdraví stejně jako Vaše děti." říkal doktor Harrymu.

„Chci svoje děti." zamumlal jsem.

„Jsou vedle tebe, lásko." usmál se a pomohl se mi posadit.

„Jsou krásní." vydechl jsem.

„Ano naše Olivia a Robin." usmál se Harry a políbil mě zezadu na hlavu.

„Olivia a Robin?" uchechtl jsem se.

„No, ano, doktor po mně chtěl jména, takže Olivia Anne a Robin James." nervózně se uchechtl.

„Anne a James. Hezká jména." usmál jsem se na něj a políbil ho.

Tak jo je tohle poslední kapitola.
All the love xx
T.