Daddy? Sorry. (LS, CZ)

1.

Vítám vás všechny u nového příběhu. Už dopředu bych chtěla podotknout, že tentokrát NEBUDE vydáván každý den. Když napíšu kapitolu, vyjde. Takže budou asi vycházet jednou za čas, to se vlastně uvidí, že :d

Doufám, že se vám bude tahke fanfikce líbit.

Užijte si čtení ♡︎

Harry se před několika měsíci dostal do existenční krize. Vždy byl chudý, ale takhle moc nikdy. Začalo to tím, že ho v osmnácti letech pustili z dětského domova. Musel se tak postavit na vlastní nohy a najít si práci. Jenže v děcáku vás toho tolik nenaučí a tak je shánění práce strašně obtížné. Harry se snažil kontaktovat snad všechny společnosti v Londýně, ale v žádné nestáli o dítě bez rodičů, které nemá potřebné znalosti a hlavně životní zkušenosti. Harrymu ubývaly síly a naděje. Po jeho posledním pracovním pohovoru se zhroutil a šel se opít do baru. Nikdy to nedělal, protože na to neměl peníze. A tak byl jeho organismus už z jednoho panáka úplně mimo. 

Harry seděl na baru se skleničkou před sebou a hlavou v dlaních. Bylo mu z něj samého tak zle. Kdyby měl milující rodiče, nikdy by se tohle nestalo. Jenže ty neměl. Oni si radši budou dál užívat bezdětného života, než aby se postarali o tu chybu, co způsobil prasklý kondom. 

To si alespoň Harry myslel. Pravdu totiž nevěděl. Nemohl vědět, jestli jsou jeho rodiče mrtví, nebo jen strašní parchanti. Jako miminko ho dali do kojeneckého ústavu a to je vše, co se ví. 

K Harrymu si z ničeho nic přisedl neznámý muž. Ten se to ale rozhodl ignorovat. Neměl na lidi náladu. Jen zvedl pohled a kopl do sebe skleničku. 

„Ještě jednou, prosím." dostal ze sebe a čekal, až mu barman dolije. Tomu se ale nechtělo.

„Heleď mladej. Máš na sobě potrhaný oblečení, jsi špinavej a je dost očividný, že nemáš peníze. Nejdřív chci mít jistotu, že si další pití můžeš vůbec dovolit." zamračil se zhruba padesátník s pivním břichem a sklenicí od piva v rukou.

Harry vytáhl z kapsy nějaké drobné a ukázal je barmanovi. 

„To není ani na jednoho panáka a ty už máš třetího! Zaplať, nebo si dej odchod!" vyprskl muž za barem a sebral Harrymu skleničku.

„Omlouvám se, já... Mám teď finanční problémy, nedaří se mi sehnat práci a..." 

„Nezajímá mě tvůj životní příběh. Vypadni, nebo zavolám ochranku!" skočil mu barman do řeči, zatím co se natahoval po telefonu. 

„Nechte ho být, zaplatím to za něj." ozval se najednou muž, který celou dobu seděl vedle Harryho. 

„Děkuji, pane. Ale to nemusíte. Stejně už půjdu." začal se Harry zvedat, ale ten muž řekl něco, co ho donutilo se zarazit.

„Neříkal jsi náhodou, že potřebuješ práci?"

„No... Jo, potřebuju." Harry se podíval na muže, který ho právě tahal ze všech jeho problémů. Nebylo na něm nic zvláštního. Byl to prostě ten typ, kolem kterého projdete na ulici a ani si ho nevšimnete. 

„Myslím, že by ses mohl líbit mému šéfovi. Hledá přesně takové, jako jsi ty. Pokud máš zájem, přijď zítra na tuhle adresu. Tam ti vysvětlí víc." řekl a podal mu vizitku. Byla zvláštní. Malá kartička s černým nápisem adresy, to nebylo nic neobvyklého. Byla ale celá zlatá a lesklá. To se většinou u vizitek nedělá, no ne? Harry ale nic nenamítal. Slušně poděkoval a vyrazil domů. 

Ten muž za něj zaplatil, vzal do ruky telefon a vytočil číslo. Chvíli musel čekat, ale nakonec mu to člověk na druhé straně skutečně zvedl.

„Pane? Mám pro vás dalšího kluka." 

Už se těším, až se nám to rozjede...