Daddy? Sorry. (LS, CZ)

3.

K večeru už měl Harry knížku dočtenou. S Louisem si objednali čínu a společně se najedli. Pak už zbylo jen trošku času na úklid a vyrazili ke staršímu domů.

Cestou se stavili vrátit knížku do knihovny. Pak jen mlčky došli až k autu.

Nasedli do něj a vydali se pro Harryho neznámo kam. To, že jede v autě s cizím chlapem a ještě k tomu neví kam, ho nějak nerozhazovalo. Po přečtení a podepsání té smlouvy už ho dneska nic nerozhodí. 

Dům nebyl daleko. Do patnácti minut už zas vystupovali. Harry hleděl na vilu jako na svatý obrázek.

„Tohle celý je vaše?" zeptal se s údivem.

„Jasně že ano. Proč se ptáš?"

„Takhle velký byl náš děcák, jen tam nebydlel jeden člověk."

„Teď už tam bydlí dva, Harry." ukončil Louis konverzaci a vydal se i s Harrym k domu.

Jakmile vešli dovnitř, spadla mladšímu brada. Všechno bylo tak velké a čisté. Takový přepych neznal ani z daleka. V děcáku mu děti vše upatlaly, oblečení se spíš dědilo a neměl nic, co by patřilo jen jemu. Vždyť i ta blbá postel patří teď někomu jinému! 

„Ukážu ti tvůj pokoj." Louis zavedl Harryho do druhého patra a otevřel dveře od jeho pokoje.

Byl naprosto fantastický. Moderně zařízený, útulný, přesto velký.

„To je úžasný!" zaradoval se Harry jako malé dítě a skočil na postel.

„Líbí?" zasmál se Louis.

„Je to skvělý! Ta postel je strašně pohodlná." 

„To rád slyším. Měl bys ji hned vyzkoušet a jít spát. Na zítra si beru speciální volno jen kvůli tobě. Musím ti všechno vysvětlit a tak... Navíc už bych chtěl začít pracovat s tebou. To ale až zítra. Teď ti dám nějaké své tričko na spaní. Pojď za mnou." Louis odvedl Harryho k sobě a věnoval mu to tričko. Hned na to ho dovedl do koupelny, kde mu dal ručník a nechal ho, ať se osprchuje.

„Zavedete mě prosím do mého pokoje? Tenhle barák je hotový bludiště." zeptal se Harry poté, co vylezl ze sprchy. Měl na sobě jen to tričko a v ruce své oblečení.

„Ukaž." natáhl Louis ruku k jeho věcem a vzal si je. Následně je odešel dát do malé místnosti vedle koupelny.

„Prádelna." vysvětlil a dovedl Harryho k němu. Počkal, až si jako dítě vleze do postele a pak mu zhasl.

„Můžete... Můžete prosím něco rozsvítit? Je tu tma jak v pytli a já to nemám rád." hned na to se na Harryho nočním stolku rozsvítila malá lampička.

„Děkuju."

„Dobrou noc, Harry. Ráno za tebou přijdu tak v osm hodin. Jsem zvyklý vstávat brzy a osm už je pro mě dlouho. Tobě ale dám první den šanci se vyspat."

„Dobrou noc. A děkuju." odpověděl Harry, než se za Louisem zaklaply dveře.

Taková má poznámka: Harry by teoreticky mohl jít po dosažení plnoletosti do domova na půl cesty, kde se ubytovávají lidé do věku 26 let po opuštění školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, případně pro osoby z jiných zařízení pro děti a mládež atd.,  což by měl být dětský domov. Jelikož ale nevím, jak je to v Anglii, budeme dělat, že nějaký domov na půl cesty prostě neexistuje :d

No nic, jak se jinak máte? Je pátek, víkend před námi... Snad jste přežili školu v pohodě :D