Daddy? Sorry. (LS, CZ)

11.

Louis s Harrym vyšli z pokoje až tehdy, když jim jeden z mužů přišel oznámit, že mají hotovo. Respektive, že už se v domě nenachází nikdo mrtvý a krev je také uklizená.

Starší se s mladším domluvil na tom, že si zabalí a pojedou domů. Teď už jim přeci jen nehrozilo nebezpečí a tak se mohli v klidu vrátit.

Společnými silami dali do kufrů co se dalo a zanedlouho už seděli v autě, které je dovezlo na letiště. Dalo by se říct, že jejich celý let proběhl v tichosti. Louis se Harryho párkrát zeptal, jestli něco nepotřebuje, ale vždy se mu dostalo jen odpovědi v podobě zakroucení hlavou v nesouhlasu.

O zhruba tři hodiny později už stáli před jejich domem v Londýně. Louis tak nějak tušil, že bude jejich dům v troskách, ale nebylo to až tak strašné. Vlastně byly jen vylomené vchodové dveře, nepořádek uvnitř, zpravidla převrácené židle, jinak se zdálo být vše v pořádku. Louis hned zavolal svému známému, ať mu okamžitě zajistí nové dveře. Ten byl do půl hodiny na místě a do dalších dvaceti minut měl hotovo, takže problém s dveřmi byl vyřešen.

Chlapci vyšli do patra, kde už to bylo ovšem horší. V pokoji Louise byla prořezaná matrace a peřina, ze které se vysypala veškerá syntetická náplň, takže celá podlaha vypadala jako zasněžená. V obou pokojích bylo všechno oblečení, které si s sebou nevzali, rozházené po zemi.

„Kdyby ten kretén nebyl po smrti, přísahal bych, že ho zabiju." zamumlal starší a zvedl svou peřinu ze země. V tu chvíli se z ní vysypalo ještě víc výplně, nad čímž protočil oči.

Harry si měl poklidit u sebe v pokoji a vybalit si věci. Když vešel do místnosti, kde měl vždy pořádek a čisto, bodlo ho u srdíčka. Ta představa, že byl někdo v jeho soukromí ho zkrátka děsila. Byl to pro něj až moc velký zásah do osobního prostoru. Navíc ho mrzelo, že je Louis nemohl ochránit jinak. Že museli utéct a nechali tu všechno za sebou.

Harrymu bylo líto každé poničené věci, kterou viděl. Jasně, Louis mu koupí cokoliv nového, ale to nebude ono. Původní předmět nebude stejný, i kdyby byl naprosto identický. Nějak tak to funguje, když vám jako dítěti umře křeček a rodiče koupí nového za vašimi zády. Taky to poznáte.

S hlubokým nádechem začal sbírat oblečení ze země a dával ho na postel. Když měl hotovo, pomalu si vše složil a dal tam, kam oblečení patřilo. Celý čas se ovšem otáčel na dveře. Byl po tom všem paranoidní a vystrašený. K jeho strachu nepřidalo ani to, když z ničeho nic uslyšel z vedlejšího pokoje ránu.

Bez rozmyslu vyšel se srdcem v kalhotách z pokoje a rychlým krokem mířil k Louisovi. Nakoukl opatrně dovnitř a když uviděl Louise, jak zhluboka dýchá otočen zády k němu, odvážil se na sebe strhnout pozornost.

„C-co se s-stalo?" zakoktal se. Měl prostě strach.

„Nevěřil bys, jak je tahle matrace těžká! Chtěl jsem ji dát alespoň stranou, než budu mít novou a tak jsem ji začal přemisťovat zpět tam, kam patří. A ona mi vyklouzla a spadla na konstrukci postele, což udělalo tu hlasitou ránu." Louis si otřel čelo a pousmál se. Až pak se ale otočil na Harryho a v ten moment mu úsměv z tváře zas zmizel. „Je všechno v pořádku, Harry?" zeptal se a udělal pár rychlých kroků k mladšímu. Ten se strachem v očích udělal pár kroků zpět, až narazil ramenem do futer. Z Louise nespouštěl pohled a ruce držel před sebou, jako by se chtěl chránit, kdyby na něj Louis zaútočil. I přes to, že to byla hloupost. Kvůli jejich rušnému ránu byl paranoidní, což způsobilo automatické couvání kudrnatého chlapce.

„Ty... Ty se mě bojíš?" starší se zastavil a se skleslým obličejem sledoval Harryho. Oči se mu leskly, jelikož ho bolelo, že by se ho mladší stranil. Věděl, že to na něm zanechá jizvy, ale že se ho bude bát? Dobrá, v podstatě ho donutil zabít člověka. A nechal pár slovy vyhasnout dalších několik duší, ale... Ti lidé nebyli dobří. Musel to udělat, aby je ochránil.