Daddy? Sorry. (LS, CZ)

14.

Louis seděl na zemi ve sprše a nechával kapky příjemně teplé vody, aby na něj dopadaly. Jeho hlavou mezi tím vířily stovky myšlenek, které hlodaly jeho mysl. Většina se týkala toho, že je bezcitný kretén. Harrymu nic takového přeci říkat nechtěl. Měl si vymyslet nějakou odpověď jako že ještě nenašel toho pravého, nebo že u něj nikdo dlouho nevydrží, ale on ne. Musel udělat takovou blbost. 

Vyčítal si to hodně, protože si s Harrym nějak nechtěl rozházet vztah. 

Právě ho děsil nejen fakt, že mu bude muset čelit a neví, jak na tohle reagoval, ale i to, že nad tím tak přemýšlel. Harry měl na začátku jeden úkol: plnit rozkazy, tužby a obstarávat potřeby Louise. Neměli si být rovni, ale to už dávno neplatilo. Louis se častokrát přistihl, jak o Harrym přemýšlí spíš jako o svém skutečném partnerovi a ne jako o zaměstnanci. 

Louis s povzdechem vypnul vodu, jelikož jí tu akorát plýtval, zvedl se z kluzké země a natáhl se pro ručník, aby mohl jít zkontrolovat Harryho. Nechtěl se ho nějak dotknout, což se mu očividně moc nepovedlo. Jak říkal Liam a Niall, zelenooký měl Louise radši než se zdálo. To bylo na jednu stranu špatné, protože to Louis nechtěl. Kdyby se do něj mladší zamiloval, neneslo by to s sebou žádná pozitiva. Akorát by si ho přivlastňoval, víc by si dovoloval a tak dál. To do jejich vztahu zkrátka nepatřilo. I takovými myšlenkami se starší snažil zastavit své srdce od postupného roztávání. Harry byl pro jeho zmrzlé srdíčko jako jarní slunce pro zasněženou krajinu. Pomalu s sebou bral pryč to zlé a odkrýval tak to dobré. Stejně jako krajina na jaře, začínalo pomaloučku srdce Louise kvést, aniž by si to přiznával.

Modrooký brunet vyšel s povzdechem do své ložnice a shodil ze sebe ručník. Chtěl si už vzít pyžamo, ačkoliv bylo jen něco málo po sedmé večerní. Celý dnešek ho natolik psychicky vyčerpal, že bude lepší, když si půjde lehnout co nejdřív. Alespoň spánkem pohřbí veškeré černé myšlenky dřív, než stačí pohřbít ony jeho. 

Když si natahoval své tepláky na spaní, zaslechl tiché zaťukání na dveře. 

„L-Louisi? Slyšel jsem dveře a tak se chci jen připomenout, protože nevím, jestli jsi mě předtím slyšel. Um... Asi se mnou nechceš mluvit, což chápu. Jen jsem chtěl říct, že jsem uklidil kuchyň a teď si jdu pustit televizi v obýváku, kdybys mě náhodou hledal." starší zamrzl a jen poslouchal, co z Harryho vypadne. Nechtěl jít teď ke dveřím, otevřít je a třeba se omluvit. Asi by to bylo na místě, ale Louis prostě nemohl. Potřeboval si sjednotit myšlenky, než mohl zas vystoupit před Harryho jako ta autorita, kterou měl a chtěl být. Proto počkal, až uslyšel šouravé kroky pryč. 

S povzdechem se natáhl na posteli, koukal do stropu a přemýšlel, co Harrymu řekne. Zároveň se snažil usnout, ale jako vždy myšlenky vyhrály a spánek porazily.

Po zhruba hodině došel k názoru, že věty jako 'promiň, že jsem idiot a neumím si v tvé přítomnosti srovnat myšlenky s tím, co chci skutečně říct' nebo 'tak tomu bylo alespoň do teď, copak já vím, co přijde zítra, lidi se mění' nejsou úplně na místě. 

Zhluboka se nadechl a posadil se. Vytáhl telefon z kapsy a zjistil, že je půl devátá pryč. To přemýšlel tak dlouho? Očividně...

Modrooký se zvedl z postele a zamířil si to ke dveřím a následně dolů do obýváku. Tenhle pokoj osvěcovala jen televize, kde běžel nějaký nekonečný seriál, který už stejně dávno nikoho nezajímal. Na tohle klišé se dívala hrstka lidí, kteří neměli co na práci a to bylo asi tak vše. 

Louis odvrátil pohled od televize, aby zjistil, jestli tahle slátanina deseti dějů Harryho vážně zajímá a nebo ji má pouze jako kulisu pro přemýšlení, čtení a nebo zírání do telefonu. 

Ukázalo se, že se pletl ve všech případech. Kudrnatý ležel v klubíčku na gauči, přes sebe měl hozenou deku a pod hlavou nějaký kus látky, který držel jednou rukou v pevném sevření. Na jeho tváři se rozprostíral úsměv, což mu dodávalo ještě víc andělský vzhled. 

Louis se jen tak tak udržel, aby mu neuniklo žádné 'aw'. Harry vypadal neuvěřitelně rozkošně, což u staršího probouzelo jak stránku, která ho chtěla obejmout a držet si ho u sebe tak dlouho, jak by bylo možné, ale zároveň i tu temnější, která chtěla Harryho za tu nevinnost okamžitě ošukat. 

Naštěstí převažovala ta první. Louis by mohl sedět celé hodiny a pozorovat Harryho, jak spí. Ale v jeho hlavě začal po chvíli vyskakovat vykřičník, což ho probralo a donutilo něco začít dělat. Dřív, něž ale mladšího vzal do náruče, aby ho mohl odnést do postele, popadl ten zázračný stroj, který všichni nosíme po kapsách a s jeho pomocí zvěčnil tenhle moment na vždycky. Vyfotil si zelenookého a schoval telefon zpět na místo. Pak už mu nic nebránilo v tom, aby si vyhodil kudrnáče do náruče a odebral se s ním směrem do jeho pokoje. 

To, že si mohl rozsvítit na schodech a v chodbě mu došlo až když stál v polovině schodiště po tmě. Naštěstí se ale pomalu dostal až do Harryho ložnice bez jakékoliv újmy na zdraví pro oba dva. 

Starší položil menšího na postel a konečně si všiml, co to k sobě tak moc tiskne. Byla to jeho vlastní mikina, kterou si musel v obývacím pokoji zapomenout. 

Harry se ze spánku ještě víc pousmál, když ho Louis přikryl. Mikinu mu nechal, jelikož ji zaprvé nepotřeboval a zadruhé viděl, jakou radost z ní spící chlapec má. 

Proto se tiše odebral z pokoje a vyrazil dolů do obýváku, aby mohl vypnout televizi a sám se odebrat do říše snů. 

Harry uslyšel klapnutí dveří a s úsměvem na tváři otevřel oči. V mžiku se natáhl po lampičce a osvítil tak svůj pokoj. Vzal mikinu, kterou ulovil v obýváku do svých rukou a natáhl ji na sebe. Kapuci si nechal na hlavě a spokojeně se nadechl omamné vůně, kterou z mikiny cítil. Nebylo to tak, že by celou dobu předstíral spánek. On se probudil na schodech, ale Louis ho nevnímal. Když zjistil, že mu byla mikina ponechána, tak se samolibě ušklíbl a dál předstíral spánek. Chtěl si ji pak nasadit, přesně jak to teď udělal. 

To celé byl vlastně jeden z mála kroků, které oba muže začaly ujišťovat v to, že se mezi nimi začaly klubat city. I přes to, že si je ještě dlouho nebudou chtít přiznat. 

S myšlenkami na dnešní náročný den a na to, co mu asi Louis zítra řekne se Harry nakonec odebral do říše snů.

Ahoj, ahoj :D

Jsem tu zas (po 2 měsících, wow-)

A ano, vím! Je to krátký! Ale nemám bohužel vůbec na psaní čas :/

Slibuju vám ale, že se to brzy změní! Nemám asi už co dodat, protože mě nic nenapadá :'D

Snad se vám vede co nejlíp ˘ˇ˘ 

<3