Počas běhu si od Scottyho převezmu vysílačku. "Jsi si jistý?" Můj hlas byl po dlouhém běhu lehce nakřáplý. Na druhé straně bylo chvíli ticho.
"Port 107."
"Rozumím."
Pro většinu to může znít jako obyčejný rozkaz nebo prachsprosté odbytí. Pro mě to znamenalo jediné. Má plán.
Komunikátor vrátím vlastníkovi a sama se rozběhnu rychleji. Scotty mě slepě následuje až k jednomu z nejbližších počítačů. Práci na něm nechám raději profesionálovi a sama se dám na zabezpečení okolí. Od Scottyho se ozývalo jen tiché klepaní jak se třesoucí prsty snaží překonat lodní zabezpečení. Podle zoufalého povzdechu poznám, že v zabránění zničení lodi Enterprise už znovu nezabráníme.
"Jak jste na tom Scotty?" Ozve se Kirk.
"Kapitáne, rád bych pro vás měl lepší zprávy. Zamezili přístup do hlavního lodního počítače. Zbraně budou mít zpátky za tři minuty. To znamená, že příště už zničení naší lodi nezabráníme." Přesně jak jsem si myslela. Sama bych potřebovala minimálně 15 minut na seznámení a následné překonání systému. Bohužel je to mnohem více než si můžeme dovolit. Pochybuji, že by to můj společník zvládl rychleji, ne že bych v něj nevěřila. Na poslední chvíli popadnu Scottyho za rameno a stáhnu ho za roh. O sekundu později chodbou proběhne skupinka pěti ne... šesti ozbrojených mužů. "Je to někde tady." Ozve se jeden z nich a zastaví se.
"Počkejte Kirku." Šeptnu do vysílačky a předám ji zase Skottymu. Stráž ví že jsme tady a nepřestanou nás hledat. To je trochu problém. Jestli budou v blízkosti nebudeme mít možnost dostat se do hangáru. Naší výhodou je opět neznalost posádky a jejich kapitána. Už po druhé použiju stejnou taktiku a odvedu pozornost od Scotta.
"Pane Scotte, na konci téhle chodby jsou dveře, kterými se dostanete k hangáru. Až budete mít možnost poběžíte tam co nejrychleji, já mezitím odvedu pozornost pryč od hangáru."
"Počkat, počkat, počkat, co když vás chytí." V mém plánu neviděl žádnou logiku.
"To je přesně v plánu Scotty, říká se tomu odvedení pozornosti." Pobaveně se na něj ušklíbnu. Než mě stihne zadržet, vyběhnu zpoza rohu přímo doprostřed spojovací chodby. Šest mužů ve stejných uniformách, jiné výšky a vzhledu. Slabiny a čemu se v boji s nimi vyhnou. Vše mi vyskočilo před očima jako hodnotící tabulka.
"Nehledáte náhodou mě, pánové?" Pár slovy si získám jejich pozornost než se otočím a začnu utíkat na druhou stranu. Jako jeden muž se otočí mým směrem a následují mé kroky. Když už si myslím, že jsem dostatečně daleko od hangáru, zastavím. Chvíli trvá než mě ti muži doběhnou. Dva z nich poznám jako stráž, kterou jsem potkala již dříve u transportéru. Jejich pohledy dávaly jasně najevo, že mě nevidí moc rádi. Skoro se mě to až dotklo. Zbytku nevěnuji moc pozornosti, musím je jenom zabavit aby Scotty zvládl dostat Khána s Kirkem na palubu. Zbytek bude na nich.
Sotva se zastaví rozběhnu se proti nim. Má akce je rozhodní natolik, že nestihnou včas zareagovat. V poslední vteřině před srážkou s nejbližším mužem, vyskočím a s kolenem zabořeným v jeho hrudníku ho srazím k zemi. Dalšího muže napravo ode mě podkopnu a hlavou mu praštím tvrdě o zem. Dva ze hry. Narovnám se zpět do plné výšky s plánem uspat dalšího z mužů svou pěstí, když na poslední chvíli uhne a má pěst tak skončí ve stěně za ním, která se pod takovým náporem prohne. Zatím co bojuju s jedním, zbylí tři se do boje moc nehrnou a raději sahají po zbraních na jejich bocích. Poslední co vnímám je několikanásobná elektrická střela mířená do zad a následná tma.
-----------------
Tahle kapitola je trochu kratší než jsem plánovala, ale za to hodlám vydat pokračování hodně brzo.
Lokigirl.
