Kapitán zbledl nejméně o tři odstíny. Snadno by se teď dal srovnat s perleťově bílými stěnami všude po palubě. Jistou chvíli se neměl k žádnému pohybu až se mi zdálo, že ho opustil život. Vulkánec, který na sobě nedal znát sebemenší náznak znepokojení, popadl kapitána za rameno a něco mu zašeptal do ucha. Ani mé vylepšené schopnosti mi nepomohli slyšet to.
Postrčení od jeho přítele stačilo k další akci. Kirk již v běhu začal rozdával rozkazy a my se tak ocitli na cestě na ošetřovnu s tuctem strážných za zády. Obestoupili nás jako královská ochranka, která má za úkol, chránit královnu. Ani milimetr na průnik dovnitř nebo ven. Když si myslí, že by nás dvanáct strážných dokázalo zastavit tak je při té myšlence ještě chvíli nechám. Přeci nebudu hned na začátku ukazovat všechny své esa.
Na ošetřovně panoval zmatek, lidé pobíhali z místa na místo s různými přístroji a snažili se do sebe příliš nevrážet, přitom jsem nezahlédla žádné pacienty, což je samo o sobě dost neobvyklé. Jak může být ošetřovna bez pacientů.
Jako první si nás všimla krátkovlasá blondýnka. Lidský původ, věk kolem pětadvaceti, menšího vzrůstu. Po ní následoval další a další, dokud na nás nevysely pohledy všech živých forem v místnosti. Radost z naší přítomnosti zrovna neměli, no popravdě ani já z té jejich nebyla zrovna nadšená.
Lékař nás jednotlivě posadil na sousedící lůžka. Stráž se rozdělila, čtyři muži zůstali u mě a osm hlídalo mého druha. Nesnáším tohle podceňování, jako kdyby žena nedokázala to samé co muž. Za tři sta let mého spánku se nic nezměnilo, lidé jsou pořád stejně hloupí a domýšliví. Na starost si mě vzal ten samý doktor, který odebíral Khánovi krev. Vypadal celkem mladě, nemůže mít víc jak třicet. Hnědé vlasy, kaštanové oči, ostře řezaná čelist. Není úplně k zahození.
S mírným odstupem kolem mě pochodoval s různými přístroji a neustále si něco zapisoval do složky s číslem mého modulu. Mé jméno si tam napsat nemohli, protože se na něj ještě stále nikdo nezeptal a já jim ho jen tak prozrazovat nebudu. Zrovna mi kolem břicha máchal s dalším z mnoha přístrojů, když se to rozpípalo na celou místnost a přineslo to nechtěnou pozornost. Nepoznávala jsem moderní technologie tak jsem jen s očekáváním pozorovala doktorův bledý obličej. Jeho znepokojení odrážející se v jeho očích mě přinutila znejistit.
"Slečno můžete jít prosím se mnou, musím udělat ještě poslední test, pak už vás nechám na pokoji." Moc jsem jeho slovům nevěřila, ale po krátkém pohledu na strážce kolem mě jsem přikývla. Problémy si necháme na později. Od pohybu mě zadrželo tiché varovné zavrčení. Khánův tvrdý obličej mi jasně říkal vše co má na jazyku. Rozhodla jsem se ho ignorovat a pokračovat v cestě za doktorem ke stolu na druhé straně místnosti. Následovali mě dva strážci s nachystanými zbraněmi.
"Co se děje doktore?" Nevypadal moc jistě. Neustále přeskakoval pohledem ze mě na přístroj, který držel v rukou. Obočí měl skrčené tak, že se mu mezi obočím tvořila vráska. "Nejsem si moc jistý zda je to vůbec možné, přeci jen nás tohle ve škole vůbec neučili, ale všechny moje skenery mi ukazují, že budete matka."
-------------------
Doufám, že se líbí.
Lokigirl.
