Vcházím na řídící můstek, opět nikým neviděna. Kapitán Kirk nervózně sedí na svém velícím křesle. "Pane Sulu, nastavte kurz k zemi." Nevím kdo z nich si mě všiml jako první, ale všichni reagovali naprosto totožně. "Pomocí varpu neuniknete, kapitáne."
Šokované až mírně vyděšené výrazy byly přesně to, co jsem očekávala. Strážní byli v mžiku u mě, připraveni zpacifikovat nepřítele. Tudíž mě. Na důkaz dobrého úmyslu, zvednu ruce do úrovně hlavy aby viděli, že nejsem ozbrojená.
"Jak jste se sem sakra dostala?" Vážně se na tuhle otázku ptá tři sta let starého vylepšeného vojáka? To je jako byste se zeptali chameleona jak dokáže zmizet. Nemůže se místo mé nečekané přítomnosti zaměřit na větu, kterou jsem mu před chvílí řekla.
"Neuniknete." Můj ledově klidný hlas překvapil i mě samotnou. Vzhledem k tomu, že pokud rychle něco nevymyslíme, všichni na této palubě zemřou, možná až moc klidný.
"Jak to myslíte? Letíme warpem, není šance, že by nás dohnali." Vysvětlení jsem nechala na té blondýně z ošetřovny, která přiběhla chvíli po mě. Byla překvapená stejně jako ostatní, když mě spatřila, ale nebyl čas.
"Kapitáne, ona má pravdu. Můj otec vyvíjel loď s pokročilým warpem." Určitě to vyvíjel on. Kousavá myšlenka mi projela myslí. "Dožene nás během chvíle a jedině moje přítomnost ho zastaví před zničením téhle lodi. Nechte mě ..." Víc už říct nestihla. Hlášení jednoho pilota o blížící se lodi, dokázalo všechny dokonale znervóznit.
Já i nadále zůstávala stát před kapitánem s mírně pozvedlýma rukama. Vážně nestojím o střelbu do zad. Ráda bych přežila celý tenhle boj a začala klidně vychovávat své děti.
Z mých rodičovských úvah mě vytrhl několikanásobný výbuch a následující otřes. Stejně jako zbytek stojící posádky neudržím balanc a spadnu na zem. Otřesy nepřestávají. Mé jediné myšlenky se upírají ke Khánovi. V duchu se modlím aby jedna ze střel náhodou netrefila ošetřovnu.
Loď vypadne z hyperprostoru. Okamžitě jsou všichni zpět na svých místech kontrolující škody. Po celém můstku blikají červené světla. Výstražné bzučení přístrojů bylo k nevydržení. Jeden problém za druhým. Kirk hledal jakékoliv východisko, které by nás mohlo dostat z téhle zapeklité situace, avšak bylo to marné. Příliš málo času.
Za zběsilého rozdávání nesplnitelných rozkazů ho zastavila blondýnka. Její neústupnost mě lehce překvapila, ale nebyla jsem jediná. Čas v místnosti se zastavil, každý jedinec vyčkával na nadcházející rozhodující momenty.
"Všichni na palubě zemřou jestli mě s mým otcem nenecháte promluvit."
"Má pravdu." Přitakám tiše. Po následujícím pohledu kapitána, si ale říkám, že to nebyl nejlepší nápad. Budu raději mlčet. Kirk rezignovaně vydech. Nezbývalo nic než ji poslechnout."Uhuro volejte." Zmiňovaná začala mačkat všemožné tlačítka na konzoli, jen aby mohli navázat kontakt s útočicí lodí.
Ve chvíli kdy blondýnka vyslovila své jméno do komunikace otřesy přestaly. Na jak dlouho. Projelo mi hlavou.
"Co sakra děláš na té lodi?" Přes celé přední sklo se objevil obraz vysílaný z vedlejší lodě. Starý muž, bez vlasů s čistě modrýma očima, ve kterých se odrážela zloba. Krátký popis chlapa, který využíval mého muže a teď ho chce zabít i se zbytkem mých lidí. Admirál Marcus.
Blondýnka jeho otázku ignorovala. "Slyšela jsem tvá slova... že jsi udělal chybu a děláš vše pro to abys ji napravil, ale tati... já... já nevěřím tomu, že člověk který mě vychoval je schopný zničit loď plnou nevinných lidí. Ale jestli se pletu, budeš to muset udělat i se mnou na palubě." Nádherná, dojemná slova, která nutí lidi přemýšlet nad zázraky, že slova plná naděje a víry donutí padouch opustit temnou stranu a s pokáním se vzdá. Dobro vyhrává. Zazvoní zvonec a pohádky je konec. Tohle ale není pohádka. Její otec je voják, který netouží po hrdé dceři nýbrž po moci, kterou by mu vyhrání mezihvězdné války přineslo. Jeho následující slova to jen potvrzovaly.
"Víš Carol, nebudu muset." Byla jsem první, kdo si toho všiml. Bílé záblesky kolem Admirálovy dcery neznamenali nic jiného než nečekaný přenos, který nešel přerušit. O mou osobu se rázem ztratil zájem jinak by nebylo možné uskutečnit můj šílený plán, vymyšlený sotva před sekundou. Nikdo nestačil zaregistrovat můj pohyb. Přiblížila jsem se za Carol a těsně před úplným zmizením se k ní natisknu.
------------------
Po delší době tu jsem s novou kapitolou. Doufám, že se aspoň trochu líbí.
Lokigirl.
