Vesmír. Záhadné místo, které jsme se před více jak staletími rozhodli zkoumat. Lidé znali pojem hranice jen jako slovo, které nemá hlubší význam. Označovali se tak neviditelné stěny, které většinou nesměli překročit. Přesto se vždy našel nějaký odvážlivec, který se rozhodl pomyslnou hranici překročit. Díky těmto 'snílkům' jsme dnes tam kde jsme. Tito blázni vždy nalezli jinou cestu jak se dostat do další fáze naší existence. Vznikl první telefon, poté první počítač, auta. Všechny tyto šílené experimenty nás dostali dál do budoucnosti.
Bohužel není žádným tajemstvím, že než dosáhnete úspěchu, předchází mu mnoho neúspěchů. Tam lidé zařadili i nás. Mě a mou rasu vylepšených.
Na začátku 20 století zemi pohltila válka. Svět mířil do záhuby. A jak už to tak bývá, lidé udělají pro výhru války cokoli. Proto vědci začali experimentovat s lidskými geny. Míchali je, měnili. Chtěli vytvořit nový druh lidí, kteří by ukončili války jednou pro vždy. A podařilo se. Tak vznikla má rasa geneticky upravených lidských vylepšených. Zkráceně GULV.
Byli jsme lepší. Naše mozková kapacita byla na 18%, což oproti normálnímu člověku, který ovládá asi 3%, je opravdu úspěch. Síla dosahovala trojnásobné hodnoty. S porovnáním se zvířecí populací jsme byli na úrovni gorily. Dokázali jsme předvídat nepřítelovi kroky. Vymysleli jsme nové technologie. Ale oproti lidem jsme byli odolní vůči pocitům. Ne všem samozřejmě, ale nepociťovali jsme soucit, smutek, výčitky. Když jsme byli stvořeni, nevěděli jsme ani co je to láska, přátelství nebo pocit bezpečí. Postupem času našeho života se jisté pocity začali probouzet. Už jsme nebyli tak bezcitní jak nás někteří nazývali.
Války skončili a vláda nad planetou zůstala nám, vylepšeným. Konkrétně našemu veliteli Khanovi Noonien Shinghovi. Nejlepšímu z nejlepších. Jenže hodně věcí bylo jinak než se na první pohled zdálo. Války skončily, ale za jakou cenu? Vědci nestvořili jen vylepšené. Stali se z nás monstra. Byli jsme nový nadřazený druh na vrcholku potravního řetězce.
Lidé potřebovali pevnou ruku vůdce, který by je vedl kupředu. Bylo logické že jsme se toho úkolu chopili my. Lidé to jako správnou volbu nebrali. Po pár letech se vzbouřili a většinu z nás vyvraždili. Pro ochranu našich přátel jsme byli nuceni utéct do exilu a ukrývat se na naší vesmírné lodi. Neměli jsme kam jít. Žádný cíl, jen nesmyslné bloudění po sluneční soustavě. Po nějaké době promarněného času jsme se všichni uložili do kryospánku. Tedy až do teď. Nastal čas se probudit.
Tak jo, nový příběh. Bude opravdu krátký a já doufám, že se vám bude líbit. Jakákoliv odezva mě potěší. Nahoře máte menší ukázku😁 není dokonalá, ale aspoň něco.
Lokigirl.
