"Nejsem si moc jistý zda je to vůbec možné, přeci jen nás tohle ve škole vůbec neučili, ale všechny moje skenery mi ukazují, že budete matka."
V jistou chvíli jsem měla chuť se začít smát. S myšlenkou, že lidé neztratili svůj humor ani po tři sta letech, ale po pohledu do doktorových očí mě všechno přešlo. "Gratuluji, budete matka." Najednou jako kdybych se ocitla někde jinde. Veškerý hluk utichl, lidé jako by se vypařili. Jediný kdo zůstal jsem byla já a doktor.
"Ne, ne, ne, to není možné." Sklopím pohled. Existuje jen podlaha. Jak by to mohlo být možné. Nemůžu... co budu dělat. V poslední naději pohlédnu na doktora. "Zjevně to možné je. I když to nechápu, přístroje nelžou. Nevědomky se z vás stala spermabanka." Na poslední větu jsem raději okamžitě zapomněla. To že jsem nevěděla o čem mluví je momentálně má poslední starost. Něco mi říká, že to ani vědět nechci.
"Vy to nechápete, nemůžu být... to není možné."
"Podívejte se sama." Pobídl mě a odstoupil od stolu ať se můžu sama přesvědčit o pravosti jeho slov. Nelhal. Veškeré informace a hodnoty na přístrojích se schodovaly s doktorovými slovy. Jsem těhotná. "Pořád mě nechápete," otočím se zpět na doktora, "mé rase nebyla dovolena reprodukce. Ženám nebylo dovoleno přivést na svět další generaci jako lidským ženám." Snažila jsem se mu to vysvětlit jak nejlépe jsem uměla, ale i přes veškerou snahu nevypadal ani trochu na to, že by něco pochopil. "Tak jinak. Když nás vědci vyvíjeli nám ženám odebrali orgán, který dovoloval aby se mužské semeno uchytilo, je naprosto vyloučeno aby ve mě zrovna teď rostlo dítě." Vypadá, že to pochopil, přesto se zatvářil lehce nervózně.
"To je další věc, kterou vám musím vyvrátit, čekáte totiž dvojčata." Místnost jako by se zmenšila. Polilo mě horko, před očima se mi začaly objevovat černé tečky a dech mi ztěžkl. Najednou nevím kde je země. Svět se točí a točí a já padám. Poslední co si pamatuju přen totální temnotou jsou dvě pevné paže kolem mého těla a vůně potu smíchaný s ohněm.
Khán věděl, že se něco děje. Ani na moment nespouštěl pohled ze své družky, která o něčem hovořila s doktorem. Cítil její neklid, byli spojení. Samotného Khána to znepokojovalo. Konečně ji měl zase u sebe, nebyla žádná šance na rozdělení těchto dvou spřízněných duší. Přesto nebyl spokojen s její přítomností. Nebyla úplně jako on. Ona byla výjimečná. Jinak výjimečná než on. Byla čistá a on nemohl dopustit aby se ji cokoliv stalo, jenže v téhle situaci, na této lodi neměl žádnou jistotu.
Jednal intuitivně. Jako přízrak se prohnal kolem strážných, přímo ke své milé. Nehleděl na strážce kolem sebe. Padla mu do náruče. Oči zavřené, dech zrychlený. Obyčejné omdlení, přesto to bylo tak překvapující, že si ze začátku myslel, že ji doktor něco provedl. Doktor byl stejně překvapený jako on. Takovou reakci nečekal. Nezvládl udělat jediný pohyb když dívka omdlela ani když se tam objevil Khán.
Nehledě na stráž si to Khán prošel přímo mezi nimi k prázdnému lůžku, na které svou ženu položil. Po ujištění, že je v pořádku se obrátí na doktora s otázkou v očích. Než však doktor stihl na cokoliv odpovědět z lůžka se ozvalo bolestné zasténání.
V tu samou dobu se k lodi přiblížil nepřítel. Kapitán plný odhodlání odhalit nekalý plán admirála Marcuse, rozkázal aby se celý jejich nadcházející rozhovor vysílal po celé lodi. Chtěl aby celá jeho posádka věděla, kdo je hlavním nepřítelem a hlavně zrádcem celé flotily.
------------------
Lokigirl.
