Moje Veličenstvo

▫️7▫️

Pohled Anny:

Zrovna z komnat vycházela i princezna, když jsem šla okolo. ,,Anno počkej na mě, doprovodíš mě." Zastavila jsem se a docupitala za mnou. ,,Jistě princezno," pousmála jsem se a otočila jsem se na ni. Teď uvidí, jak vypadám. No super. Pohlédla jsem na ni. Měla ty rudé šaty. Byla tak sakra krásná.

,,Co se ti stalo?" Promluvila na mě princezna a vytrhla mě z mých myšlenek. ,,Nic princezno, jen cvičení. Měly bychom jít." ,,Jistě," usmála se a vyšla. Šla jsem za ní. ,,Těšíte se na svatbu?"
,,Na svatbu?" Koukla na mě. ,,Ano. Dnes to prý budou králové řešit." Snažila jsem se vyhnout jejímu pohledu. ,,Ach tak. Asi jsem to nějak nepostřehla." Vypadal najednou nějak smutněji. Třeba ho nechce, ale vypadala, že se jí líbí.

Šla jsem za ní a došli jsme do jídelny. ,,Chcete pak doprovodit do pokoje princezno?" Koukla jsem na ní. ,,Jistě. Budeš moc hodná Anno," usmála se a šla si sednout vedle svého otce.
Já jsem si stoupla k ostatním strážným. A jeden koukl na mě hned nasraně. ,,Nemáš co dělat ve službách princezny. Ještě jí zabiješ, jako tví rodiče královnu." V ruce svíral meč a koukal na mě. ,,Měl by jsi se uklidnit. Nechceš se přece ztrapnit před všemi ne? Jestli máš problém pojď si ho vyřešit ven. Jestli na to nemáš, tak drž hubu."

Nekoukala jsem na něj, když jsem mluvila, ale už byl dál zticha. Králové už během jídla začali něco řešit a princ navázal s princeznou konverzaci. Usmívala se, ale zároveň vypadala smutně. Koukala jsem na ní celou dobu. Koukla na mě. Rychle jsem se začala koukat jinam. Asi cítila, že na ní někdo kouká. To je trapné. Začala jsem cítit, jak mi hoří tváře.

Stála jsem tam a čekala jsem než to skončí. ,,Tak tedy dobrá. Zítra to dořešíme." Králové se na sebe koukli a potřásli si rukama a začali všichni postupně odcházet. Ten jeden strážný do mě při odchodu vrazil. ,,Kokot," zamumlala jsem a koukla jsem na princeznu. Princ se s ní loučil a políbil ji ruku a odešel se svými strážnými. ,,Můžeme jít." Princezna došla ke mně a já se uklonila. ,,Jistě." ,,Copak jsi tak koukala?" ,,Chci mít jistotu, že se nestane to jako minule." To se stát už nesmí, ale zároveň to byla i lež. Chtěla jsem na ni koukat. Každý můj pohled patří jen jí. Je tak hrozně moc krásná.

,,Dobrá," usmála se a vyšla a já za ní. Došly jsme před její komnaty. ,,Mám vám zavolat služebnou?"
,,Ne. Pomůžeš mi ty. Nech je v klidu." Koukla na mě a usmála se. Na to nejsem připravená.
Vešly jsme k ní do pokoje a já zavřela dveře. ,,Nechci ho, ale nechci, aby měl tatínek problém s válkou nebo tak." ,,Aspoň budete mít někoho po boku. Někoho silného a budete mít následovníky. To je důležité," pousmála jsem se princezna se ke mně otočila zády. ,,To sice ano, ale tak vládnout zvládnu sama a na děti mám času dost. Bude mi teprve 18 Anno. Rozepneš mi je prosím?" Dala si vlasy na stranu a začala si s nimi hrát. Šla jsem k ní a rozepla jsem jí šaty. Dotkla jsem se malinko špičkami prstů její kůže. Úplně hořela. ,,Děkuji." A začala si svlékat šaty.

Já jsem šla trošku dál a otočila jsem se. Slyšela jsem jen šustění šatů. Celý pokoj voněl jako princezna. Taková květinová vůně.
,,Proč se stále otáčíš?" Princezna šla přede mě a měla na sobě košilku na spaní. Trošku vyzývavá. ,,Nechci, aby jste se cítila nepříjemně nějak, navíc se to nesluší, abych se dívala." Snažila jsem se uhýbat pohledem a zase jsem cítila, jak mi hoří tváře. ,,Dobře. Děkuji Anno můžeš jít a dobrou noc," usmála se na mě a já se uklonila. ,,Dobrou noc princezno." Narovnala jsem se a šla jsem k sobě. Hned jsem jebla dveřmi a opřela jsem se o ně.
,,Tohle už dlouho nezvládnu," povzdechla jsem si a svlékla jsem se. Vzala jsem si jen kalhoty na spaní a lehla jsem si a snažila se usnout.

Pohled Evelyn:

Seděla jsem u večeře vedle mého otce a princ usedl vedle mě. ,,Princezno," políbil mi ruku a usmál se. ,,Princi," jen jsem se pousmála a začali nám nosit jídlo. Králové se hned začali bavit. Svatba. Nechci dělat tatínkovi potíže, ale musím ho přesvědčit, že mám času dost a že to zvládnu sama. Znalostí na vládnutí mám dost.

,,Jak se máte princezno?" Rychle jsem se otočila na prince. ,,Um ano. No nechci vás nějak ranit, ale s myšlenkami o svatbě, vůbec dobře ne," pousmála jsem se a jedla jsem. ,,Jistě. Nelíbím se vám snad?" ,,Líbíte, ale jsem mladá. Času mám dost a zvládla bych vládnutí i bez muže."

Koukal na mne celou dobu. ,,Vládnutí možná, ale následovníka už ne. Na to potřebujete muže." ,,To vím, děkuji za připomenutí." No možná nebude tak v pohodě, jak jsem si myslela. ,,Nebojte princezno. Já vám nic neudělám jako tamten." Jen aby. Asi to ví všechna království.
Dál jsme si nějak povídali o našich královstvích. Prý tam mají dost lesů, jsou bohatí a všichni jsou prý moc spokojení.

Cítila jsem na sobě něčí pohled. Koukla jsem se směrem ke strážným a koukala na mě Anna. Hned koukla jinam. Viděla jsem i na tu dálku, že se nějak začervenala. Poslední dobou se chová nějak divně.
Dál jsem se bavila s princem a králové si poté řekli, že to dořeší zítra. Proč to neřeší i s námi? Se mnou?

,,Tak zítra princezno," princ mi políbil ruku a odešel. Kéž bych vás už vidět nemusela. Vyšla jsem za Annou. ,,Můžeme jít." Koukla na mě a uklonila se ,,Jistě." ,,Copak jsi tak koukala?" ,,Chci mít jistotu, že se nestane to jako minule." Hezké že se stará. Také doufám, že se to nestane.

,,Dobrá" usmála jsem se a vyšla jsem a ona za mnou. Došly jsme před mé komnaty. ,,Mám vám zavolat služebnou?"
,,Ne. Pomůžeš mi ty. Nech je v klidu." Usmála jsem se a vešly jsme ke mně do komnat. Vypadala dost nervózně. Proč?

,,Nechci ho, ale nechci, aby měl tatínek problém s válkou nebo tak." ,,Aspoň budete mít někoho po boku. Někoho silného a budete mít následovníky. To je důležité." Pousmála se na mne a já jsem se otočila k ní zády. ,,To sice ano, ale tak vládnout zvládnu sama a na děti mám času dost. Bude mi teprve 18 Anno. Rozepneš mi je prosím?" Dala jsem si vlasy na stranu a začala jsem si s nimi hrát. Nejsem připravena na jedinou věc v manželství. Ulehnout spolu do postele a dělat potřebné věci. Nějak mě to ani nepřitahuje asi. Aspoň ne po tamtom. Anna mi začala rozepínat šaty a lehce přejela prsty při rozepínání po mých zádech. Vyskočila mi hned husina. ,,Děkuji."

Svlékla jsem se sebe ty šaty a vzala jsem si košilku na spaní. Otočila jsem se zpátky na Annu a byla ke mně otočena zády. Jako vždy.
,,Proč se stále otáčíš?" Šla před ní. Bylo vidět jak se trošku červená. Divné. ,,Nechci, aby jste se cítila nepříjemně nějak, navíc se to nesluší, abych se dívala." Snažila se uhýbat pohledem. ,,Dobře. Děkuji Anno můžeš jít a dobrou noc," usmála jsem se na ni a uklonila se. ,,Dobrou noc princezno." Narovnala se a šla pryč.

Sedla jsem si na postel a přejela jsem po peřině rukou.

,,Princezno neskákejte na té posteli ještě někdo přijde a uvidí mne tu bude problém." Skákala jsem na posteli dál a trošku jsem se smála. ,,Notak Anno pojď taky." Bylo vidět jak váhá, ale nakonec se přidala. Skákaly jsme na posteli a smály jsme se. Unaveně jsem si lehla do postele a rozdýchávala jsem smích a Anna vedle mne. Koukla mi do očí a já jí. ,,To byla sranda" usmála se. ,,To ano."
Někdo rozkopl dveře. Byli to strážní. ,,Tady nemáte co dělat." Hned Annu popadli a někam ji vedli.

,,Byla to moje vina," povzdechla jsem si a lehla. Chtěla jsem ji tu a neodháněla jsem ji, i když jsem věděla, že je to zakázané a mohou jí za to něco udělat. Usla jsem nad těmito myšlenkami.