Moje Veličenstvo

▫️16▫️

O půl roku později

Královna Evelyn si vzala prince vedlejšího království, stal se tedy z něj díky sňatku král a už spolu čekají následující panovníka. Sice ani jeden to dítě nechtěl a na tu noc se snaží dosti rychle zapomenout, ale následník byl potřeba. Na tom se shodli. Král žije ve svém království a vládne tam. Evelyn ve svém království. Taková byla dohoda.

Evelyn stále miluje Annu a každý den na ni myslí. Po nocích sedává na balkóně, kde nechá vyjít napovrch všechny své emoce.

Anna si stále nic nepamatuje a stala se vojákem s pár dalšími z Fiornu v cizím království, ale už to končí, protože mají plán útěku.

Pohled Anny:

,,Až padne noc využijeme toho a čeká nás kuchtík u tajné chodby, vede z kuchyně. Pak si běžte, kam chcete." ,,Velitelko my vás neopustíme. Královna vás bude hledat, jste její nejlepší velitelka. Zkuste jít s námi a třeba si vzpomenete." ,,Dobře, za pokus to stojí, ale stále nevím, jestli si někdy na něco vzpomenu."

Čekali jsme až do noci. Vyšli jsme do kuchyně, kde byl kuchtík připravený. ,,Děkujeme moc, " sáhla jsem do kapsy. ,,Tady máš slíbené zlaťáky." ,,Moc děkuji," odpověděl. ,,Tam do lesa vás nebude sledovat snad nikdo. Buďte opatrní." Pustil nás do tajné chodby, která byla temná a později jsme zjistili, že i dlouhá.

V temnotě čas utíkal jinak. Už nás začala zmáhat únava, když v tom se před námi objevilo trochu světla. Došli jsme ke starým dveřím, které byly zarostlé po celém obvodu břečťanem, který byl všude okolo. ,,Konečně," zaslechla jsem od vojáků přede mnou. Vynořili jsme se před starým domkem uprostřed temného lesa. Mezi korunami stromů jsme zahlédli první kousky zlatavého nebe. ,,Za chvíli bude svítat," prohlásil jeden z vojáků. ,,Radši půjdeme, než si někdo všimne, že jsme pryč." Kývla jsem hlavou a vyrazili jsme, i když jsem nevěděla kam, ale něco v hlavě mi říkalo, že mi nebezpečí od nich nehrozí.

Pohled Evelyn:

Seděla jsem, jako každý den zase na balkóně a myslela jsem na Annu. ,,Ach Anno, kde jen jsi?" Chci ji tu u sebe. U nás. Včera mě to malé poprvé koplo. Bylo to něco, co mě probralo. To dítě nebylo chtěné, ale nemůžu ho kvůli tomu všemu nenávidět.

Můj muž dobývá úspěšně s mými vojáky království toho hajzla, co mi Annu vzal. Doufám, že tam bude a ve zdraví mi ji dovedou zpět. ,,Jakpak se budeš jmenovat maličký?" Pousmála jsem se a pohladila jsem si břicho. Vstala jsem a lehla jsem si do postele. ,,Dobrou noc Anno."