Moje Veličenstvo

▫️9▫️

Pohled Anny:

Už začalo svítat, takže mohlo být okolo páté hodiny ráno. Vstala jsem se převlékla jsem se a šla jsem vystřídat strážného u princezny. Snad se na mě nějak nezlobí. Snad mě nebude teď nějak ignorovat. Zase...

Stála jsem tam už nějakou dobu a slyšela jsem z dálky jak někdo jde po chodbě. Z jedné chodby vyšli králové a dva strážní. Usmívali se a bavili se. Za nimi šel princ . Uklonila jsem se, když šli kousek ode mě. ,,Je princezna už vzhůru?" Otázal se král a já se narovnala. ,,Ještě ne, můj králi." ,,Tak až bude, doprovoď ji hned za mnou. Ať se hezky oblékne. Princ se jí bude dvořit a už domluvíme pevné datum svatby." ,,Jistě králi." Uklonila jsem se znovu a odešli.

Princezna nebude asi moc šťastna po ránu. Slyšela jsem, jak se vedle mě otevřely dveře a vykoukla princezna. Hned mě chytla za ruku, zatáhla dovnitř a zabouchla. ,,Princezno?" Koukala jsem na ni zmateně. ,,Musíš mi pomoct. Nějak se ho zbavit. Půjdu za otcem ho přemluvit, ale nějak mi pomoz prosím." Obličejem byla až moc blízko mému, i když jsem vyšší jak princezna.

Koukala jsem ji do očí, ale pohled mi sklouzl na její rty. Rychle jsem koukla zpět do jejích očí. ,,Nevím, jak vám pomoct princezno. Tady mi nikdo s ničím nevěří. Jen vy. Nemám tu žádný vliv ani úctu. Nevím, jak pomoct." Ruce měla opřené o dveře, každou na jedné straně a já byla mezi nimi.

Cítila jsem horko v tvářích. ,,Ach jo. No jdu zkusit přemluvit otce. Půjdeš se mnou." Koukala na mě a já níž na ní. Tohle mě mučí. Chci ji tak moc políbit. Odstoupila ode mě a šla ke skříni. ,,Kašlu na hezké oblečení. Vezmu si prostě něco." Začala se hrabat ve skříni. ,,Počkám venku princezno." vyšla jsem hned ven a nadechla jsem se konečně pořádně.

Přestrojím se za prince a půjdu se dvořit taky. To je blbost. To by nevyšlo, ale nápad do zálohy dobrý. Princezna vyšla z pokoje a koukla na mě. ,,Jdeme," povzdechla si a vyšly jsme ke králi.
,,Ráda bych vám vážně pomohla princezno, ale nevyšlo by to. Hned by mě poznali." ,,Poznali?" ,,No napadlo mě, že se přestrojím za nějakého prince nebo krále, ale nemám žádné strážné a tak." ,,Nápad dobrý, ale to by asi vážně nevyšlo, ale dekuji moc za nápad," usmála se. Úsměv jsem ji oplatila.

Otevřela jsem princezně do královského sálu a králové s princem tam seděli. Pár strážných tam také bylo. ,,Děkuji Anno, můžeš jít," král promluvil a princezna koukla na mě. ,,Ne otče ona tu zůstane. A ohledně té svatby. Nechci ji. Ani prince. Času mám dost si myslím otče a ráda bych ocenila, kdyby jsi mi věřil. Ráda bych si budoucího krále našeho království vybrala sama a ne, že si rozumíš ty s jiným králem."

Král vypadal dost zaskočeně, druhý král také a princ vypadal překvapeně, ale usmíval se. ,,Ano otče. Chci si taky vybrat ženu sám. Navíc si myslím, že princezna opravdu nemá zájem a já upřímně taky ne." Viděla jsem i jak koukl na mě. Co chce jako? Počkat. Vím, kdo to je. O tomto princi se proslýchá, že spí s muži. Proto nemá zájem. A asi poznal, že já ho mám.

,,Takhle to nefunguje prostě se vezmete!" Král byl dost naštvaný a princezna na svého otce koukala lehce vyděšeně, když zvýšil hlas. Král od prince mu dal ruku na rameno. ,,Ještě to vyřešíme, pošlu dopis." Král vstal a naznačil princi, že pojedou. ,,Dobrá, doprovodím vás." Otec princezny také povstal, hodil na princeznu naštvaný pohled a šli králové a princ pryč.

Princezna se na mě otočila a šla ke mně. ,,Tohle nedopadne dobře. Pojedeme se projet? Aspoň se vyhnu dosti řvaní." ,,Jistě princezno a u tohoto prince by jste se nemusela bát a myslím, že by jste měla klid a volnost, proslýchá se, že je na muže," usmála jsem se. ,,Cože? To jsi mi to nemohla říci dříve?" ,,Omlouvám se, ale až teď mi došlo, kdo to je. Ještě to zvažte princezno." ,,Dobrá, díky Anno," usmála se. Také se usmála a vyšly jsme ke stájím.