Moje Veličenstvo

▫️11▫️

Pohled Anny:

Tohle nebude dobrý. Vůbec nebude. No zajdu si do kuchyně na něco dobrého a aspoň pokecáme, snad bude princezna v pořádku. Došla jsem tam a koukla jsem na hlavní kuchařku. ,,Ahoj Anno." Hned mě objala a taky jsem ji objala. ,,Ahoj, máš tu něco dobrého?" ,,Lívance. Dáš si?" Usmála se moc mile. ,,Dám, ráda."

Sedla jsem si tam a začala mi dělat čerstvé lívance, které mi pak podala s borůvkovou omáčkou. ,,Děkuji moc." Hned jsem se do nich pustila. ,,Výborný."
Taky se usmála a sedla si ke mně. ,,Takže rytíř jo?" ,,Jo." Usmála jsem se a spokojeně jsem jedla dál. ,,No a co princezna?" Nadzvedla obočí a řekla to potišeji. Trošku jsem se zadusila. Ano, ví o tom, že mám princeznu ráda, ale ta by to nikomu nikdy neřekla. ,,Nooo. Něco se stalo." ,,Ahoj Alice, mohla bych poprosit o...?" Slyšela jsem hlas princezny a spolu jsme se koukly tím směrem. Princezna koukala na mne a lehce se zasekla. ,,Dobrý princezno. O čaj že? Máme i lívance" ,,Ano, děkuji moc."

Ach jo ty její rty. Koukala jsem na princeznu, ale koukla jsem pak radši jinam. Sedla si vedle mě. ,,Ahoj Anno." ,,Tak co princezno?" ,,Hrozný, ani mě pořádně nenechal mluvit."

Pohled Evelyn:

To bylo mnohem lepší jak sen. Za tohle se budu smažit v pekle. Ach jo, otec teď bude zuřit.
Strážní mě dovedli k otci do pracovny.

,,Co jsi si myslela, že sakra děláš?!" ,,Stejně mě taky nechtěl, tak je to jedno." ,,Jedno?!" Naštvaně na mě hleděl a vstal. ,,Mohla jsi mít už svatbu brzo. Mít dědice. Zemřeš takhle akorát sama a zanikne naše království!"
,, Čas ještě mám, tak nevím, co děláš otče." ,,Až někdo přijde další, tak prostě tě provdám a bude mi jedno, co řekneš!"

,,To radši zemřu." Koukala jsem na něj naštvaně. Přišel ke mně a vrazil mi facku. Hned jsem se chytla za tu tvář. Hrozně to štípalo a bolelo. Začaly mi téct slzy.
,,Být mou matkou hned tě opustím. Aspoň, že nevidí, co je z tebe teď!" ,, Táhni do pokoje ať tě nevidím!" Z jeho řvaní mě bolely už uši.

Hned jsem se otočila a šla jsem, co nejrychleji pryč. Nechci být princeznou. Potřebuju čaj na uklidnění a aspoň si popovídám s Alicí. Aspoň se jí zeptám, co to všechno znamená. Otočila jsem to a šla jsem do kuchyně.

Teď to bude divný. Proč jsem to vůbec řekla? Co to do mě vjelo. Ale jako líbá dobře. Asi. Nemám s čím srovnávat. Ale bylo to takové...no hezké.
,,Ahoj Alice, mohla bych poprosit o...?" Vešla jsem do kuchyně, ale zasekla jsem se, když jsem viděla Annu. Trošku se mi rozbušilo srdce. To si asi s Alicí nepokecám. ,,Dobrý princezno. O čaj že? Máme i lívance" ,,Ano, děkuji moc." Sedla jsem si k Anně. ,,Ahoj Anno." ,,Tak co princezno?" ,,Hrozný, ani mě pořádně nenechal mluvit."

Alice mi donesla čerstvé lívance a čaj. ,,Děkuji." Usmála jsem se na ni. Alice se koukla na Annu. ,,Pak mi to dořekneš." Usmála se a šla vařit. Co by ji Anna měla říkat?
,,Omlouvám se princezno za tamto." Proč se omlouvá? ,,Já to chtěla Anno." A popíjela jsem čaj a jedla lívance. Jsou výborné.

Udělala jsem asi chybu, ale chtěla jsem zjistit, co to se mnou udělá i v reálu. Lepší jak sen, ale zároveň horší. Srdce mi tlouklo víc, bylo mi větší vedro.
Koukla jsem nenápadně na Annu. Spokojeně si jedla lívance. Měla borůvky na rtech. Zvedla ruku a setřela si je palcem, který pak následně olízla.
To je docela...eh no. Viděla jsem, jak otáčí hlavu tak jsem rychle koukla k sobě do talíře. Proč je to tak vzrušující?

Najednou mi na stehno přistála ruka. Anny ruka. ,,Děje se něco princezno?" Koukla jsem na ní a usmívala se. Má moc hezký úsměv.
,,Ale vůbec nic." Snažila jsem se říci přesvědčivě. Nevím, jestli mi to ale věří.
Chvíli jsem tam ještě seděla, když v ti chvíli tam vtrhli strážní. Viděla jsem periferním pohledem, jak hned Anna dává ruku na rukojeť meče.

,, Princezno. Váš otec." A dál bylo ticho. Vstala jsem a koukala jsem na ně. ,,Co můj otec?" Chtěla jsem slyšet něco jiného, než si teď myslím. ,, Váš otec zemřel." Však jsem před chvílí byla s ním a vypadal v pohodě. Začaly mi téct slzy. ,,Je u sebe. Zastavilo se mu srdce."
Co když je to kvůli mně? Naštvala jsem ho.

,,Ať žije nová královna." Anna prohlásila za mnou. A strážní poklekli. Kuchařky se uklonily. ,,Jdu za ním."
Vyšla jsem ihned z kuchyně do jeho pokoje. Byli tam jeho rádci a tak a hned se uklonili. ,,Je nám to líto princezno. Tedy královno." ,,Nechte nás tu o samotě prosím. Poté vyřešíme ty formality." Uklonili se a odešli.

,,Je to moje chyba. Promiň otče." Koukala jsem na něj, jak tam jen leží. Nedýchá. Nehýbe se. ,,Promiň, ale věř, že i sama jako královna tě nezklamu." Utírala jsem si slzy a vyšla jsem ven z pokoje. Stála tam zase Anna. ,, Potřebuješ něco?" ,,Jen jestli něco nepotřebujete vy nebo tak." ,,Jo potřebuju."
Objala jsem ji a nechala jsem slzy téct. Objala mě také. Jsem ráda, že tu pro mě teď je. A moc dobře objímá. Hezky voní. ,,Musím za rádci a všechno teď řešit." Povzdechla jsem si. ,,To zvládnete. Víte, že já jsem tu pro vás. Doprovodím vás." Usmála se na mě povzbudivě a šly jsme.
Bude to všechno na dlouho. Korunovace. Pohřeb a jiné věci.