Náhody a panáky

Domů

Hank donesl Roba ke svému autu. "Zkusíš se ještě postavit?" zeptal se muže, kterého nesl v náručí. Potřeboval vyndat klíče z kapsy své policejní bundy. 

Poručík postavil Robina na zem a pomohl mu zapřít se o o auto. Robin byl rudý jako rak a přál si, aby ho země spolkla. Copak je mužné nechat se takhle nosit? Vzpomněl si na vyčítavé slova rodiny. "Nikdy nebudeš kluk, přestaň si hrát na něco, co nejsi." Nebo: Přestaň žebrat o pozornost, kdyby ses radši učila." Pokusil se myšlenky vyhnat. I po tolika letech ho pronásledovaly a soudily každý moment jeho života, jakoby na něj jeho příbuzní stále promlouvali.

Zároveň ho vzrušovala myšlenka jejich dotýkajících se těl, která ho nenechávala klidným od té noci v baru. Hankova výrazná vůně kolínské a jeho oblíbené whiskey. Jeho ruce, které si bez problémů poradí s Robinovo váhou. 

Ucítil Hankovo ruce zpět pod rameny, které odlehčily Robovým zesláblým nohám. Za chvilku už seděl v modrém Fordu. Než stihl protestovat, Hank se natáhl pro Robův bezpečnostní pás. Shýbl se k zapínání a obličejem se skoro otřel o Robův nos. "To bych zvládl," zamračil se Robin na Hanka, když se chystal zavřít dveře. "Tak to určitě," zabručel starší kolega a s bouchnutím dveří se šel usadit na místo řidiče. Nastartoval a při pohledu na stále červenějšího Robina se s úšklebkem zeptal, zdali je v pohodě. "Jasně," odpověděl mu krátce a raději hlavou otočil k okýnku. Poručík nastartoval auto a s pobaveným úsměvem zastrčil nějaké CD do rádia.

Ozval se heavy metal malou hlasitostí. Hank se podíval na Robina, jestli mu volba téhle výstřední hudby nevadí. Rob si pokyvoval hlavou do rytmu, neozvaly se žádné stížnosti.

"Tušíš důvod proč jsi omdlel? Šokem?" zeptal se Hank. "Migréna. Ta situace tomu asi taky zrovna nepomohla." "Migréna, hm," zamumlal si Hank pro sebe. "Jak se cítíš?" Robin zauvažoval. Už to nebylo tak hrozné, ale pořád se necítil vůbec dobře. Migrény ho trápily už dlouho, ale nemohl si finančně dovolit návštěvu doktora. Doufal, že by ho mohli povýšit a přidat mu plat a pak by se konečně mohl postarat o své zdraví, ale po dnešním výkonu povýšení určitě nepřipadalo v úvahu. "Je mi líp," odpověděl nakonec krátce. 

Robin se pohodlně opřel a zavřel oči. Nechal se unášet svými představami podkreslenými hudbou skupiny, kterou si brzo oblíbil. Uvažoval, že by si od Hanka vyprosil to cédéčko na půjčení, ale došlo mu, že doma nemá CD přehrávač. K čertu, kdo dnes vůbec něco takového vlastní?

Hank si potrpěl na nostalgii. Krom CD přehrávače měl i sbírku vinylů a gramofon, který si často pouštěl, když se po večerech cítil smutně či osaměle. Troška jazzu ho dokázala uvolnit a skrýt před vzpomínkami na rodinu, kterou před pár lety ztratil. Nejúspěšněji ho samozřejmě rozptýlil alkohol, který z něj neustále táhnul, ale to mu nemohlo pomáhat navěky. Potřeboval něco jiného. Něco zdravějšího. Bylo mu po padesátce a uvědomoval si, jaký vliv má tento životní styl na jeho zdraví.

"Jsme tady," zatřásl jemně Hank s Robinem aby ho probudil. Rozespalý Robin vyhlédl z okénka a potřásl hlavou, aby vyhnal své vlasy z očí. "Tady není můj dům," řekl zmateně a zakryl si ústa rukou, aby si mohl zívnout. "Snad sis nemyslel, že tě v tomhle stavu nechám samotného doma." odpověděl Hank. Robinovi se vyjasnilo. Takže tohle byl Hankův dům. Měl jen jedno patro, ale za to byl celkem rozlehlý. Byl obložený bílými prkny, nebyl nejnovější, ale stále vypadal o dost zachovaleji než budovy v Robinově čtvrti. Tahle čtvrť byla hezčí a modernější, všechny domy vypadaly podobně a působily příjemným dojmem.

Uvědomil si, že zůstane nějakou dobu sám s Hankem. A v jeho domě. Pocítil příjemnou nervozitu, ale opakoval si, že jde o jeho zdraví, ne o romantickou scénu jak z nějaké knížky.

Robin otevřel dveře a vylezl z auta. Opatrně otestoval, zdali už může věřit svým nohám. V celku jednoduše se postavil a oddechl si, že si může ponechat poslední zbytky své důstojnosti. Zabouchl dveře a rázem na to se auto zamklo. Hank v tichosti vykročil po trávníku směrem k domu. Lhal by, kdyby si nepřiznal, že je z toho také nervózní. Krom Connora si už pěkně dlouho s sebou domů nikoho nepřivedl.