Dvojí krev (přepracovává se)

Prolog

Les. Místo kdysi plné tajemných tvorů žijících v harmonii s přírodou a lidmi. Každý musel v hloubi duši tušit, že k tomu jednou dojde. Netrvalo dlouho a na zelenou středu první bytost stvořená z lásky dvou druhů, které nikdy neměly být spolu, uzřela světlo denního světla. Byl to Polotvor. Na první pohled normální děťátko mající magické schopnosti. Někteří polotvorové uměli přimět předměty, aby se vznášely, jiní poroučet vodě a větru, někteří mluvit se zvířaty. Aby je příroda ochránila dala jim ale všem jednu schopnost společnou. Žít v lidské podobě a v případě potřeby se moci přeměnit v tu druhou, nelidskou. 

Tento svět ovšem nebyl na takové spojení připravený . Lidé se začali obávat a lidé ve strachu dělají zoufalé a mnohdy kruté věci. A tak se přesně za rok od zrození prvního polotvora narodil Anthony Black, dítě farářovy dcery Marie, které dali při porodu napít krve jednoho z lesních tvorů zavražděného za úplňku. Nebyl to polotvor, ale kvůli společné krve kolující v jejich žilách je dokázal cítit a vidět jejich nelidskou podobou i v té lidské. To původně farář Black neplánoval, ovšem uskutečnit jeho ďábelské plány mu to nezabránilo. Z chlapce vychoval zabijáka, lovce vlastního druhu. Stejně tak jako později Anthony Black vychoval své tři syny, a ty své sny...

Od té doby se toho tolik změnilo. Přes lesy přešly války, lidé je zastavěli, a původní tvorové, příliš citliví na čistou přírodu a neschopni se přizpůsobit, které ještě lidé svým sobeckým chováním a mnohdy cíleným vražděním nezabili, se tak museli stáhnout do zákoutí, které dosud lidské oko nespatřilo. Své polotvory zde ale nechali, aby ochránili to, co z lesa zbylo. Většinou je nepotkal hezký osud. Lovci je téměř všechny vyvraždili a ti ostatní byli odsouzení k životu plného skrývání. Lidé postupně zapomněli na kouzelné tvory a ze vzpomínek vznikly jen příběhy, kterým se nové generaci těžko věří. 

I přestože stále žijí mezi námi.