Dvojí krev (přepracovává se)

4.kapitola

Z pohledu Callisto:

   Pomalu jsem otevřela oči, když se mému tělu dostala vytouženého spánku, odpočinku a, nutno dodat, krve. Přes ramena jsem měla přehozenou pletenou deku barvy bílé kávy a kolem pravého zápěstí mě chladil studený kov. Zkusila jsem jím pohnout, jako bych věřila, že přes noc zmizel a o chvíli později zakňučela bolestí, která při tom pohybu projela mou rukou. Takové věci se přeci nedějí. 

Opatrně jsem se zvedla do sedu, zády se opřela o chladný radiátor, avšak nohy stále nechávala v příjemném teple deky. Pomalu, abych prudkými pohyby neupoutala nechtěnou pozornost, jsem objala svá kolena a položila na ně hlavu, zatímco jsem se rozhlížela po kuchyni. Ten černooký podřimoval v rohu místnosti pod okny zády opřený o skříňku pod kuchyňskou linkou. Vedle dveří stál druhý, plavovlasý s modrýma očima. Jsem si ale jistá, že tu s nimi byl ještě jeden, měl také černé oči, ale nebyl to ten, který mě chytil. Tenhle byl nižší, hubené šlachovité postavy,  světlejšího typu s kratšími dokonale upravenými blonďatými vlasy, které se na koncích kroutily. Zatímco Černooký byl skoro o dvě hlavy vyšší než všichni přítomní v místnosti, pod tričkem a rozepnutou košilí se mu rýsovaly svaly, ale tak přirozeně, takové svaly v posilovně nezískáte, a díky ohrnutým rukávům nápadně zářilo i pár jizev a čerstvých odřenin, které zdobily jeho předloktí a dlaně. Měl světlounce hnědé až blonďaté, delší a neupravené vlasy s odlesky do stříbrna a jeho tváře pokrývaly kratší o něco tmavší vousy, které částečně zakrývaly jeho ostré mužské rysy. Jako by samotný bůh války spal v  mé kuchyni. Tohle byl prototyp lovce. 

Lidi vždycky přitahovali upíři a vlkodlaci, dívky snily o krásných a bledých chlapcích i přes vidinu smrti a strachu. Jako by laň snila o svém vlkovi a byla jím přitahována. Zadívala jsem se na muže spícího v rohu mé kuchyně. To bylo absurdní. Hezký byl. To ano. Ale ty oči. Jako by jimi viděl až do hloubi mé duše. Děsil mě, tak moc. I přestože spal, byl jeho tep rychlejší, než tep plavovlasého.  Otřásla jsem se chladem a deku, která doteď spočívala na mých nohách si s dalším bolestním zakňučením přehodila přes záda. Nemohla jsem si nevšimnout, že, zatímco plavovlasý při tom potichém zvuku stál i nadále v klidu mezi dveřmi, černooký se napnul a rozbolavěle se postavil.

 Celé mé tělo ztuhlo strachem, nebyla jsem schopna se hnout a mělce dýchala. Věděli, že jsem polotvor a já, že dva z nich jsou lovci. Jeho pohled se střetnul s mým stále ještě dosti ospalým, když se opřel o linku. Neubránila jsem se malému obranného zamračení, když v tom přišel druhý lovec.

,,Dobré ráno" pozdravil zatímco vkročil do místnosti a neomaleně začal prozkoumávat skříňky, v kuchyni. Když po chvíli našel malou skleněnou dózičku s namletou kávou, neskrýval radost a nasypal si trochu do jednoho s bílých hrnků s ručně malovanými květy. Dal vařit vodu, jako by tu sám bydlel už věčnost a pak přešel k lednici a podal mi jednu lahvičku krve se slámkou. ,,Pij" řekl měkce ,,dneska budeš mít těžký den maličká" dodal o něco potišeji a já poslušně vložila slámku do rudé tekutiny a spokojeně trochu upila. 

,,Matt, má pravdu" doplnil černooký doteď opřený o linku a já se leknutím málem zadusila a trocha krve mi vytklo koutkem. Rychle jsem ji otřela předloktím a pak lahvičku položila na parapet. Druhý lovec, Matt, se lehce ušklíbnul a zalil si kafe. ,, Neboj, sice tak vypadá, ale nekouše. Nejsme tu od toho, abychom ti ublížili. "

,, Od toho tu jsou přeci jiní." Podíval se na mě černooký s nečekanou mírou soucitu a porozumění schovanou v lesku jeho očí. Maličko jsem nakrčila obočí. Chlapče nerada ti to říkám, ale ty JSI jedním z nich. Jako by četl mé myšlenky, přistoupil blíž ke mně, podlaha pod jeho těžkýma botama párkrát zavrzala, než se snížil do podřepu necelý metr od bezpečí mé lenošky. Přitiskla jsem se ještě víc k chladnému litinovému topení, které se nepříjemně zařezávalo do mých zad a já si neodpustila mírné zaskučení. ,, Chris Black...Black, je čistokrevný... velitel čtvrtého oddílu státní kriminální policie" řekl hrubším tichým hlasem a natáhl ke mě ruku.  Posbírala jsem všechnu svoji odvahu a co nejopatrněji jeho ruku přijmula. Mou dlaň ihned přivítalo jemné a teplé sevření, doprovázené mravenčením po celé délce mé páteře. Povytáhl obočí s náznakem otázky ve svých černočerných očích.,, Callisto" pošeptala jsem měkkým rozklepaným potom, co sevření v mém krku trochu povolilo. Rysy jeho tváře na chvilku změkly ,,callisto" cítila jsem jak si s mým jménem jeho rty pohrály, když ho vyslovil, ale poté se vší vážností dodal.,, Jsme tu od toho abychom tě chránili " Cítila jsem jeho pohled na své tváři. ,, Tak mi slib, že neutečeš" Pošeptal a uvázal mi kolem pravého zápěstí  rubínově rudou sametovou stužku se zlatou výšivkou dubových lístků, kterou si vytáhl z kapsy svých černých sepraných kalhot. 

,,Opatrovníček" pošeptal trošku užasle Matt ve chvíli, kdy se stužka rozzářila a sama se utáhla kolem mého zápěstí. ,, Myslel jsem, že funguje jen na děti lovců." Trošku se zasmál. Černooký, Chris,  vytáhl ze zadní kapsy klíče a odemkl ta příšerná kovová pouta, která až do teď bolestivě svírala mé levé zápěstí, které už se barvilo do různých odstínů zlaté barvy. Všichni v místnosti to znepokojeně sledovali, než jsem svou ruku schovala pod deku. 

,, Budeme tě muset vzít na stanici. Musíš říct co se stalo..." řekl zatímco si prohraboval vyčerpaně vlasy,,...samozřejmě bez pár podstatných detailů." Sledovala jsem své ruce složené v klíně a v duchu se proklínala do čeho jsem se to zase namočila. Nikdy jsem na policejní stanici nebyla. Vyhýbavě jsem se koukla ven z okna a nepříjemně se ošila. Pomalu a ladně se snížil ke mně, tak, že jsem na svém hrudníku cítila jeho dech a  všechny mé smysly byly najednou plné jen toho černookého lovce přede mnou.,, Musím se tě ale zeptat teď. Kdo to byl? Kdo se hnal za malou dívenkou přes osadu plnou zvědavých obyčejných lidí a riskoval tak odhalení? Kdo by tohle mohl udělat?" pošeptal měkce ale naléhavě, zatímco já se utápěla v té nekonečné černi přede mnou, ze které mě vysvobodil až jemný stiskl jeho dlaně na mé pravé ruce. ,, Byl jako Vy" naznačily mé rty tak opatrně, že jsem si nebyla jistá, zda ta slova vůbec slyšel. Cítila jsem jak se hrubé bříško jeho prstu otírá o mé zápěstí.,, Výborně, něco víc? Jak vypadal? Jak jsi ho cítila?Každý detail nám může pomoct" zadívala jsem se z okna, ze kterého jsem ho viděla a pod kterým před chvílí spal černooký, všechno bylo tak rozmazané a matné. 

Opřela jsem se o bolavou ruku a pokusila se vstát, nutno dodat úspěšně, až do prvního kroku, o který jsem se pokusila. Už jsem se chtěla přivítat s tvrdou dřevěnou zemí, když mě zachytily dvě silné ruce kolem pasu a třetí mi přidržela hlavu." Tak takhle to nepůjde maličká" pošeptal Matt zatímco mi odhrnul vlasy z obličeje. ,,Opatrně" dodal hrubší hlas za ním a pomohl mi vstát, zatímco si Matt přehodil mou ruku kolem ramen a podepřel mě, díky čemuž jsem se mohla dostat k onomu oknu. Chytla jsem se kuchyňské linky pod ním, když v tom jsem ho viděla tak jasně, že jsem chvíli, měla pocit, že tam stojí znovu. Rozbušilo se mi srdce a celá jsem ztuhla. Musel to cítit, protože za chvílí už stál zase kousek za mnou vedle Matta. ,, Byl celý v černém a telefonoval, měl holou hlavu.." pošeptala jsem tentokrát bez přerušení a snažila se zaměřit na jeho obličej, nic, jenom mlha, neměl žádnou tvář.

,, Mohlo jít o jednotlivýho lovce. Možná si chtěl vydělat peníze. Měl podezření, sledoval jí.." říkal Matt zaujatě, když se přede mnou lovec rozplynul.,, To je nepravděpodobné. Je tady příšerný signál, každou chvíli vypadává a je rozumět skoro každé druhé slovo. Člověk tu nebude volat, když nemusí. Ale on musel." Přerušil ho Černooký. ,, Ale lovci jsou samotáři, koukni se na sebe" Oponoval mu Matt a já si neodpustila zvednout lehce koutek úst poté, co mu černooký věnoval potiché zavrčení. ,, Tohle se mi nelíbí." řekl potichu a zadíval se ušlapanou trávu na zahradě.