Je t'aime

Chapter 5

Držela jsem v ruce těhotenský test a do očí se mi hrnuli slzy.Co budu dělat?Jak mohu říci rodičům, že jsem těhotná a nevím s kým?Jak budu moci fungovat jako Beruška a co budu dělat až na mě těhotenství bude vidět?
Promítala jsem si stále dokola otázky na které jsem si nedokázala odpovědět.Neměla jsem tu svého mistra Fu, aby mi řekl, co mám dělat, zda kocourovi říci mou pravou identitu, či ne.Jako strážce jsem byla na vše sama a musela předvídat hodně dopředu.Ihned co jsem se vrátila zpět do reality, zavolala jsem Alye, zda může přijít.
Asi za 40 minut Alya zadýchaná přiběhla a objala mě.Věděla moc dobře, co jí chci říci.

,,Marinette, všechno bude v pořádku, já Tě v tom samotnou nenechám."

,,Já vím Alyo, ale co mám dělat?Jak mohu být Beruška, když si za chvilku nedosáhnu ani na kotníky?A co řeknu ve škole?Co tomu řekne Adrien?Vždyť jsem těhotná a absolutně netuším v kým.."

,,Mluvíš o Adrienovi, ale co kocour?Tomu to musíš říci jako prvnímu.Školu nějak zvládneš i s dítětem, nebyla by jsi první."

,,Nemluvím o škole Alyo, ale co Beruška?Nedokážu být hrdinka a mít dítě.Co kdyby se mi něco stalo, co by pak bylo?"

,,Myslím, že první co by jsi měla udělat je, že to řekneš kocourovi.Dej si pár dní na přemýšlení a potom mu to jednoduše řekni."

,,Dobře, to zní rozumně." Odpověděla jsem.

________________

Druhý den jsem se při oblékání zahleděla do zrcadla a bylo vidět, jak se mi začíná pomalinku rýsovat bříško.Byla jsem nervózní z toho, že to někdo pozná a rozkřikne se to po celé škole.Rozhodla jsem se obléci si teplé volnější šaty se silonkami.Bylo méně pravděpodobné, že by si někdo mohl všimnout rostoucího bříška.Poté co jsem si oblékla a připravila si učení do tašky a vydala se ke škole.Jakmile jsem procházela v pekařství, byla jsem jako pominutá, nevěděla jsem co si mám vybrat k snídani, nejradši bych snědla všechno.Nakonec jsem si do papírového sáčku vzala croissant a pár makronek, aby si mě nevšimli rodiče.Před vchodem do pekárny na mě čekala Alya a šli jsme společně ke škole.

Ve škole byl dnes klid, všichni seděli na místech a povídali si.Poté, co jsme s Alyou dosedli do lavice, začala jsem opět cítit nutkání zvracet jako včera.Snažila jsem se držet co nejdéle, ale nešlo to.Jakmile začala první hodina, vyřítila jsem se z učebny na záchody a začala zvracet.Umyla jsem si ruce, vypláchla ústa vodou a vrátila se zpět do třídy.Adrien na mě podezíravě koukal, ovšem snažila jsem si ho nevšímat a zachovat chladnou hlavu.Ke konci hodiny jsem opět ucítila pocit na zvracení a vyběhla na toalety.Tentokrát za mnou přišla Alya.

,,Marinette, měla by jsi to ve škole říci, nebo za chvilku budeš mít problém z toho, že stále utíkáš na toalety.Dojdi si k doktorovi a až budeš mít potvrzené těhotenství, jednoduše to ukaž učitelům, aby věděli, co se to s Tebou děje."

,,Máš pravdu Alyo, takhle to dál nejde.Nemohu každou hodinu uprchnout se třídy zvracet.Po škole zavolám doktorovi a objednám se na prohlídku."

,,Ne, zavolej tam hned.Vím, že to potom už neuděláš a než skončí hodina, máš na to 10 minut než sem někdo přijde."

Podala mi telefon a já vytočila číslo.

,,Dnes v 15:00 tam mám být."Odpověděla jsem Alye a ta se jen usmála.

,,Pokud chceš, mohu tam jít s Tebou."

,,To bych Ti byla moc vděčná."Odpověděla jsem s úsměvem a my se vydali zpět do třídy.

___________