Je t'aime

Chapter 11

Adrien

Když se ozvala ta obrovská rána, byl jsem zrovna v práci.Jakmile jsem si všiml, že dav začal panikařit a utíkat do očí se mi nahrnuly slzy.Věděl jsem, že je tam Marinette.Strach mě ovládl a já se rozeběhl směrem od kterého utíkali vyděšení lidé.Myslel jsem jen na ni.Schoval jsem se za blízkou budovu a transformoval se na kocoura.Vyskočil jsem na budovu a rozhlédl, kde se padouch nachází.Vydal jsem se tedy směrem k Eiffelově věži.Při pohledu na ni jsem uviděl z dálky dvě postavy.Jedna se držela za hlavu a druhá se skláněla k zemi.

,,Marinette."Šeptl jsem a rozběhl se.Běžel jsem co nejrychleji jsem mohl.Pomocí měl tyče jsem se dostal na místo, kde postavy stáli.Skočil jsem na kovové podlaží a nabídl se mi pohled na Marinette.Z hlavy jí tekla krev.Byla plná modřin a v bezvědomí.Rychle jsem se k ní sklonil a nadzvedl jsem ji lehce hlavu.Rena plakala a želvák klel.Opatrně jsem si ji vzal do náruče a vzal ji do nemocnice.V nemocnici jsem ji předal doktorům a běžel se odtransformovat.Jakmile jsem byl zase zpět Adrien, přiběhl jsem opět do nemocnice a tázal se sester, jak na tom Mari je.

,,Musíte vydržet pane Agreste.Vaše přítelkyně je v péči našich doktorů.Ihned co se k nám dostane nějaká informace, přijdu za Vámi.Mezitím se támhle usaďte a čekejte prosím."Poslechl jsem a odešel do místnosti, která byla plná pohovek, křesel a automatů.Sedl jsem si do křesla, svěsil hlavu a začal plakat.Všechno co se stalo byla jen moje chyba, kdybych to tolik nepřeháněl s prací, nemuselo se jí nic stát.Ohrozil jsem ji a naše dítě.Zavolal jsem Mari rodičům a čekal až dorazí.Byli zde velice rychle.Museli okamžitě zavřít pekárnu a vyjet.Maminka Marinette ke mě přiběhla a obejmula mě.Neudržel jsem se a začal znovu plakat.

,,Paní Chengová, mám strašný strach."Vzlykl jsem a utíral si neposedné slzy hřbetem ruky.

,,Neboj se Adriene, obě budou v pořádku.Marinette je bojovnice."Byla to úžasná žena a já v ní měl velikou oporu.

___________

Kupoval jsem si zrovna čtvrtou kávu, když k Mari rodičům přišla sestra.Ná kávu jsem zapomněl a rozběhl se k nim.

,,Slečna je momentálně stabilizována.Životní funkce jsou v normě a miminku se nic nestalo.Bylo štěstí, že se sem dostala v čas.Utrpěla jen lehký otřes mozku a má pár pohmožděnin.Rána na hlavě vypadala zle, ale je to jen větší škrábnutí."Odpověděla sestra s úsměvem a mě spadl obrovský kámen ze srdce.

,,Můžeme jí vidět?"Zeptal jsem se pohotově.

,,Jistě, odvedu Vás za ní do pokoje, ale v místnosti může být jen jeden."

,,Běž za ní Adriene.Tebe uvidí nejraději."Odpověděl Tom a já jej objal.Rychle jsem odkráčel se sestrou.Cesta na pokoj ve kterém ležela Marinette mi přišla jako nekonečná.Jakmile jsme dorazili před místnost ve které ležela má Marinette, rozbušilo se mi srdce.Jemně jsem zaťukal na dveře a vstoupil dovnitř.Ležela na posteli, koukala ven z okna a svou drobnou ruku měla položenou na bříšku které jemně hladila.Pomalu otočila hlavu a na tváři měla široký úsměv.Co nejrychleji jsem k ní přisedl a políbil ji na tvář.Pevně jsem svíral její ruku.

,,Marinette, tolik jsem se o tebe bál.Tohle už mi nikdy nedělej."Řekl jsem téměř neslyšitelně.Měl jsem v krku obrovský knedlík, který mi bránil srozumitelně mluvit.Položila svou drobnou ručku na mou tvář a palcem mi setřela slzy.Nemluvila, věděla, že slova jsou naprosto zbytečná.To nejcennější v mém životě jsem držel za ruku a užíval si pohled na ni.

,,Adriene já musela."Prolomila ticho.

,,Je to moje chyba.Kdybych se ti více věnoval, byl s tebou, vůbec jsi tu nemusela být.Vystavil jsem tě velkému nebezpečí jen kvůli penězům.Jsem jako můj otec Marinette, odpusť mi to prosím."Zavzlykal jsem.Opravdu jsem tak hloupý.Muselo se stát tohle, aby mi to otevřelo oči?

,,Přestaň prosím.Kdyby jsi byl jako tvůj otec, byl by jsi tu teď?Plakal by jsi?Sám moc dobře znáš odpověď, tak mi prosím nevykládej, že jsi jako tvůj otec."

,,Miluji tě"

,,Vždyť já tebe také, moje pošetilá číčo."

Zdravím, dnes jen krátká kapitola.😁Moc Vám všem děkuji.Zároveň bych se Vás ráda zeptala, zda mám pokračovat?Přemýšlím, zda tuto knihu za pár kapitol ukončit a vrhnout se na další příběh, nebo si zatím pomalinku psát další příběh a více se věnovat této knize.
Přeji hezký zbytek víkendu.❤️