Chapter 10

34 3 0
                                    

Marinette

Druhý den ráno jsem se probudila v dobré náladě.Vyspala jsem se dokonale a to díky mému novému parťákovi, který mě bude doprovázet zbytek těhotenství.Ten polštář je prostě poklad.Adrien už v posteli nebyl a proto jsem sešla schody do obývacího pokoje.U stolu seděl sám a popíjel ranní kávu.Jakmile jsem došlápla na poslední schod, dřevo zavrzalo a Adrien se na mě s úsměvem na tváři otočil.

,,Jak jsi se vyspala?"

,,Skvěle."

,,A jak ty?"S nenápadností v hlase jsem se ho zeptala a čekala na jeho odpověď.Doufala jsem, aby řekl, že se vyspal skvěle a já mu mohla vyčíst, že urážel můj dokonalý polštář, který ho možná zachránil před probděnými noci.

,,Výborně, musím uznat, že ten polštář nebyl až tak špatný nápad."Tak a mám to.Nemůžu mu nic říct, protože mi ho pochválil.Veškeré drama, které jsem si domyslela se nakonec neuskuteční a já mám po ptákách.Sedla jsem si na židli a Adrien mi nalil do hrnku čaj.

,,Zítra přijdou výsledky."Řekl vážně a napil se kávy.

,,Všechno bude v pořádku, moc se s tím stresuješ.Radši se připrav do školy."Odpověděla jsem s úsměvem.

, Já se připravovat nemusím, jsem přeci nejlepší z nejlepších."

,,To samozřejmě nepopírám, ale kdo mi minule koukal přes rameno, když jsme psali z Chemie?"Úsměv mu zmizel z tváře a raději se zakoukal ven z okna.Musela jsem se nad tím pousmát.Byl neskutečně roztomilý.Adrien se zvedl od stolu a dosedl na gauč, kde si zapnul televizi.Přepínal kanály a já mezitím došla pro něco k snědku do pekárny.Když jsem se vrátila, Adrien se koukal na zprávy a spokojeně se usmíval.Položila jsem naši snídani na linku a došla blíže k televizi, abych zjistila důvod Adriena tak dobré nálady.

,,To snad není možné!Jsme úplně všude, teď všichni vědí, že jsem těhotná a nedojdu si v klidu ani koupit ten pomerančový džus!"

,,V klidu, ono to tak vážné nebude."Uchechtl se Adrien a vstal z gauče.Došel mi nalít džus, nandal sladké pečivo na talíř a usedl zpět do gauče.Sedla jsem si vedle něho a s hrůzou sledovala zprávy.Všude jsme byli my.Byli jsme ta nejžhavější novinka v celé Paříži.Fotky z přehlídky kde mě Adrien drží za pas a dává mi polibek byl přes celou obrazovku a já z ní stále nemohla spustit oči.Musím říci, že nám to tam opravdu slušelo.Musím jí najít a nechat si ji vyvolat.

,,Jestli to budeš pozorovat s takovou hrůzou v očích, tak ti to přepnu!"Nereagovala jsem.Byla jsem natolik zaneprázdněná v sledování, že jsem úplně vypouštěla co mi právě říkal.Z transu mě probudilo až přepnutí obrazovky na jiný kanál.Otočila jsem hlavu a zamračila se.Vzala jsem si Adriena talíř se snídaní a kousla si do čerstvého pečiva.

,,To je moje!"

,,To nevadí, támhle je toho ještě dost."Usmála jsem se a ukázala na tác, který si žil svým životem na lince.

,,Co budeme dneska dělat?Nepůjdeme se projít?"

,,Musím dnes do práce.Přijedu nějak odpoledne."

,,Nevzpomínám si na víkend, který by jsme byli celý spolu."Prohodila jsem suše a zvedla se z gauče.Odešla jsem do pokoje a dosedla k stolnímu počítači.Byla jsem smutná, že budu celý den sama a rozhodla jsem se zavolat Alye.Věděla jsem, že si na mě vždycky udělá čas a já nebudu muset dřepět doma.

,,Ahoj Alyo, neměla by jsi dnes čas?Adrien bude celý den v práci a popravdě nechci být zavřená celý den doma."

,,Jasně kočko, budu jedině ráda.Sraz za 30 minut před pekárnou?"

Je t'aimeKde žijí příběhy. Začni objevovat