Je t'aime

Chapter 9

(Zdravím!Až Vám řeknu, pusťte si tuhle pecku, při které jsem druhou část kapitolky psala.Celkem to vystihuje.😁🙏🏼)

Vůz zastavil před hotelem, který vlastnil Chloe otec.Před hotelem stála masa lidí a novináři, který pořizovali fotografie a dožadovali se slov od pozvaných.První vystoupil Adrien a lidé začali tleskat.Podal mi ruku a dav utichl.Všichni čekali na osobu, která vystoupí z vozu.Začala jsem být nervózní.Přidržela jsem si bříško a ladně vystoupila z vozu.Nikdo nemluvil, byl slyšet pouze zvuk cvakajících fotoaparátů.Chytl mě za ruku a pomalu jsme šli k vchodu do hotelu.Lidé se za tu dobu vzpamatovali a začali si špitat kdo je ta neznámá.Připadala jsem se jako ve filmu.Má ruka stále zůstávala na mém bříšku a já se cítila klidnější.V takovém davu mi nebylo příjemně a já se cítila ohroženě a dotýkat se mého bříška mi dodával pocit, že ho takto chráním.Zastavili jsme se až u vchodových dveří, kde na nás netrpělivě čekali novináři, kteří byli plní otázek.Adrien je ignoroval a vešli jsme do budovy.Všude byli lidé, kteří něco znamenali.Prostory byli krásně vyzdobené, všude byli květiny, které provoněli celý sál.Všude byli číšníci, kteří nabízely sekt a zákusky.Ty zákusky vypadali opravdu luxusně a já po nich okamžitě zatoužila.Ovšem v tak vysoké společnosti jsem se musela krotit, abych po jednom z číšníků, který nabízel zákusky neskočila a všechny nesnědla.Přišel k nám muž se kterým se Adrien očividně znal a začali spolu klábosit.Jejich rozhovor jsem nevnímala a spíše pokukovala po lidech v místnosti.Poznala jsem mnoho osobností.Myšlenkami jsem se opět vrátila k Adrienovi.Poslouchala jsem jejich rozhovor a kývala hlavou.Muž nám pogratuloval a rozloučil se s námi.

,,Seženu Ti něco k pití, počkej tu."Nakázal mi Adrien a já tak učinila.Mezitím co jsem čekala na Adriena se přede mnou zjevila Kagami s její matkou.

,,Ahoj Marinette, co tady na takovéhle události holka jako ty dělá?"Řekla opovrženě a já se dostala do rozpaků.Modlila jsem se, aby Adrien přišel co nejdříve a odehnal ode mne tu bestii.

,,Přišla jsem s Adrienem."Odpověděla jsem ji a čekala co přijde.Věděla jsem, že mě nenávidí.

,,Hezké šaty."Kývla hlavou směrem ke mě a já vytušila, že šaty není to, na co narážela.Cítila jsem, že nyní se její nenávist ke mě ještě více prohloubila a já začala zoufale vyhlížet Adriena.

,,Děkuji, také ti to dnes sluší."Odpověděla jsem ji s úsměvem.Její kamenný výraz mě znepokojoval.Nedokázala jsem číst pocity z její tváře a byla jsem čím dál více zoufalejší.

,,Ahoj Kagami."Ozvalo se za mnou a já děkovala bohu za to, že už nejsem sama.Adrien mi podal sklenici s džusem a obejmul mě rukou kolem pasu.

,,Ahoj Adriene."Odpověděla mu Kagami a já pocítila jak začíná vzduch pomalu houstnout.

,,Gratuluji Vám k dítěti."Řekla více opovrženěji než když mluvila se mnou.

,,Děkujeme Kagami.Pokud by jsi nás omluvila, musíme už jít."

,,Jistě, ráda jsem tě viděla."

,,Nápodobně."Odpověděl ji Adrien a rozešli jsme se dále do sálu.Bylo to strašné, ale Adrien mě opět zachránil.

,,To nebylo úplně vřelé setkání."Pousmál se Adrien a já jen přikývla na souhlas.Podívala jsem se na hodiny a přehlídka měla začít za 20 minut.

,,Měli bychom se ještě vyfotit a dát pár rozhovorů novinářům."Řekl Adrien a já mlčky šla směrem kterým šel on.

,,Marinette, jsi v pořádku?Pokud se necítíš dobře, můžeme jednoduše odejít."

,,Ne, to je v pořádku, jen na tohle nejsem úplně zvyklá."Usmála jsem se.Adrien mě políbil a pohladil po bříšku.Věděl, že jsem nervózní a snažil se mě odreagovat, což se mu perfektně povedlo.Došli jsme k novinářům, kteří nás zavalily miliony otázek.