K četbě a přednesu

Symboly ženské krásy

Už odjakživa vyhledáváme vzory, s kterými bychom se mohli zpodobňovat, někoho, koho bychom napodobovali, od koho bychom se mohli inspirovat, do koho bychom byli byť i platonicky zamilovaní. Už od dob pravěku, to jsme obdivovaly ty z vedlejších tlup, obrazy na zdech jeskyně i sošky, kterým říkali Venuše. Jako Řekyně vzhlížely jsme k bohyním smyslnosti, lásky a krásy Afrodité, k Héře- choti všemocného Dia, či k Athéně, která vyznávala moudrost. Egypťanky zase nemohly oči nechat na krásné Nefertiti a jejich dcerách nebo na všech Kleopatrách z rodu Ptolemaiovců. Oděné jenom ve špercích skrývající částečně jejich prsa se vykutálely z koberce před mocnými muži a tím je svedly. Ovšem ne všechny se opičily přímo takhle, některé fascinovaly jen ty oči, v kterých kromě vášně byla i neskutečná chytrost. Proto různými fígly se pokoušely tohoto cíle dosáhnouti.
V počátcích středověku nás zajímalo, jak pradlena Božena okouzlila knížete Oldřicha, ale také, proč právě Jitka byla tou, kterou Břetislav si k sobě vzal. Vzhlíželo se i ke kněžně Neomenii, jejíž manžel Bruncvík nám přinesl- jak říkají legendy lva do našeho znaku. Sedm let čekala oddaně na svého milého, to prostě bylo chvályhodné. I dnes je tohle vskutku k respektu, vzhledem k tomu, že nevěra není zas tak takové tabu a málokdo je už svému partnerovi věrný, když ho čeká z pracovní cesty nebo jiného zařizování.
O několik let, kdy Českým zemím vládl Přemysl Otakar, toho jména druhý, vzhlížely panny a mámy ke Kunhutě, vnučce uherského krále Bély. Panovník nebyl jediný, kdo se do temperamentní tmavovlásky zakoukal. Ten ráz pochytily jsme od ní.

Když k moci dostal se Karel IV., který byl ženatý tehdy ještě s první manželkou- té přezdívali Blanička, všechny najednou chtěly být jako ona. Být krásná a umět hodně jazyků. A když byl ženatý s Eliškou- nebo to byla Alžběta? No prostě, když pojal jako trojnásobný vdovec svoji čtvrtou ženu, co lámala meče, dívky se daly do lámání nožů, aby byly silné, jako královna se dvěma jmény.

V Anglii dívčiny koukaly po Kateřině Aragonské, hlavně pro její duši a ochotu provdat se za svého švagra, pro kterou jí nazývaly pravou královnou a jako pravou královnu jí někteří považují dodnes. Oku krále Jindřicha VIII. více lahodila však její dvorní dáma Anna Boleynová, co vzhledem připomínala Francouzku. Jenomže každá vášeň ochladne a i přesto, jaká Anna byla jí dal panovník popravit- za cizoložství, přitom se ho dopustil on.

V novověku kromě školní docházky Marie Terezie dala dívkám příklad v plodnosti a rození děti. Když císařovna dala na svět šestnáct dětí, proč byste to nemohly i vy? Pokud by reklama v jejich dobách fungovala, tohle by zajisté říkala. Za Sisi toužily jsme po těch vlasech až na zem. Pokoušely jsme se pomocí vajíček, francovky mít ony kadeře, mastiček a olejů dosáhnout mladé tváře. A pomocí hladovky i masových šťáv chtěly co nejvíce připodobnit svou postavu té Sisiině.

Po obou Velkých válkách kromě hereček nebylo co obdivovat, neb panovnic už bylo pomálu a manželky politiků nám tak sympatické nebyly. Vzory jsme tedy hledaly ve filmových a knižních postavách- v neskrotné Angelice, v zamilované Rybaně, či zase v té císařovně, která ožila v Romy Schneider. Revoluce poskytla nám další možnosti, další herečky a postavy z knížky. V pokojíčcích už nekoukaly jsme po obrázcích Michelle Mercier, lepily jsme si plakáty Natalie Oreiro jako Milagros, Leticie Calderón v roli Esmeraldy a Thálii jako Rosalindu. Později holčičí pokoje zdobily Bella ze Stmívání, Ana z Padesáti odstínů, America ze Selekce, či Kahlen ze Sirény. Momentálně je to Tessa z Afteru a také dívky z Instagramu, YouTube a dalších sociálních sítí.

Je v pořádku mít nějaké vzory ve vzhledu a oblékání a ani není špatné, když se vám líbí něco jiného než ostatním. Ovšem tím největším vzorem bychom si měli být my sami. A to platí pro všechny.