K četbě a přednesu

Výběr

Ještě před sto lety, někteří si to pamatují i padesát let od tohoto roku bylo naprosto normální, když místo srdce nám ženicha nebo nevěstu vybírali rodiče. Domluvili se s rodinou ze sousední vsi, či s někým, kdo by jim jakožto zeť/ snacha vyhovoval. Muž zaklepal na dveře s puketem růži, matka celá okouzlená jeho galancí ho zve nadšeně dál.
„Cecilko, zavolejte slečnu Otílii do salónku!" řekne paní služebné, jež vyhoví jejímu rozkazu a přivede stydlivou pannu do místnosti. Pokud jí zajímá její nápadník, je milá, však pokud jí nezajímal muž, starší nejméně o pár let, mlčí, nebo je vzpurná jako mladá Barunka Panklová. Klidně přizná: ,,Ty koláče jsem nepekla já. Já raději čtu, než abych pekla, nechci být kuchařkou." Josef Němec byl okouzlený jejím odporem a svobodomyslností, však tehdy musela být žena pokorná, její láskou měl být jedině Bůh a svého manžela musela ctít.
Muž byl už tehdy považován za alfa samce, což je i dnes ale tehdy žena nesměla hýbati jeho krkem. Musela být poslušná, vařit, starat se o děti. Nic míň a nic více. 

Bohužel... Někteří rodiče by rádi vybírali i dnes. Nelíbí se jim, že dnes máme možnost nejen volby partnera opačného pohlaví, ale i toho stejného, můžeme dokonce milovat i člověka, co se snaží se vysvobodit z uvěznění ve špatném těle. Je to komunismem nebo pouhé šíření xenofobní nepravdy, že jedině muž a žena musí tvořit pár? Je mi zle z argumentů: ,,Je to proti přírodě." ,,Homosexualita je trapná!" ,,Když dva chlapi vychovávají děcko, bude taky na chlapy!" ,,Žena má být ženou a rodit děti, tak jak jí to bylo určeno narozením a kluk má hrát fotbal, ne oblíkat se do šatů!"

Ehm... Mohu se zeptat, co mi to udělá, když Pepa a Pepa budou spolu vychovávat dítě? To mám bojovat za to, aby bylo přiděleno do dětského domova, kde sice může mít milující tety, ale to nenahradí lásku a péči dvou dospěláků. Čím mi ublíží Jaroslav, když mi přizná pravdu, že byl nešťastnou Jaroslavou? Nebo co je špatného na tom, že Mirku podporuji v tom, aby byla skutečně Mirkou a ne Mirkem, jak jí káže věřící matka? Když jsem šla na oslavu narozenin Petry a Miluše, co spolu chodí, dělá to ze mne co? No, co to ze mne dělá podle vás? Tak co, co? Vidíte, jako nadávku to používáte a jako běžné slovo to neumíte použít. 

Milí rodičové, co jste nešťastní z toho, že místo snachy vám syn přivede zetě. Milí rodičové, co se snažíte rozmluvit tranzici svému dítěti a milí rodičové, kterým vadí, že si vaše dcera místo doktora práv, či umělce přivede domů elektrikáře, či kuchaře, nebo na místo obyčejného kluka někoho, komu nechutná svíčková. To je pro vás až tak těžké přijmouti, že my nechceme jenom zplodit potomky, kteří by pak zplodili další následníky našich rodů? Že my chceme být také šťastní, že ne všem se líbí prostí venkované, nebo ne všem se líbí namyšlení panáci? Že ne všichni kluky přitahuje mít doma poslušnou ženu? A že ne všechny dívky vyžadují dominanci? Co je k nepochopení na boji o své štěstí?

Představme si nyní, že bychom to byli my, kteří by vám určovali život. ,,Ale vy jste děti, vy nám nemáte co kecat!" argumentovali by mnozí z vás. Nemáme tu možnost, proto si to jenom představíme. Takhle by asi byly všechny maminky doma, což by bylo utrpení pro ženy kariéristky. Všichni tatínci by také nechodili do hospody na hokej, po práci by byli se svými ratolestmi chodili na procházky, do divadla, do kina, nebo si s nimi hráli. Kdyby všichni otcové byli takoví, všechno by bylo idylické, však přiznejme si, ne všichni jsou takoví. Ne všichni tátové jsou ochotní pro své děti udělat i drobnosti a proto někteří želbohu utečou, byť se dítě narodí nebo projeví jinakost. 
Už by to nebylo takové báječné, jak vy si představujete výběr našich životů.