K četbě a přednesu

Víra v anděly a zahořklost

Moje sestra Zuzana je zvláštní stvoření. Říká o sobě, že necítí v sobě žádnou lásku, nicméně myslí tím lásku k jedinci opačného pohlaví. Svojí rodinu, svou víru a svou kamarádku z netu miluje však nadevše. V mém srdci vzhledem k pubertálnímu věku už se začíná tvořit místečko pro mladého pána, co jednou políbí mne a řekne: ,,Mám tě rád a budu nesmírně poctěn, když se mnou budeš šťastná.", v tom její ale tohle místo zaujímají andělé a kočky. Nevím, zda je to rebelie, či takhle bude žít napořád, nicméně trápí mne to. 

,,Archanděli Rafaeli, strážný anděli mého dvojčete.
Ač podobné jsme jako vejce vejci, není to tak skutečně
a smutná dívčina prostě žádá Tě,
nechť lásku pozná a pochopí můj pocit blaženosti věčné." Těmito slovy se modlím k andělům. K andělům, ne k Bohu, ani Alláhovi, ani Satanovi. My věříme v anděly, v ona stvoření, které křesťané považují za Boží posly. Jenomže Andělé nejsou jenom Boží poslové, jsou to stvoření, která jsou nám ochotná pomoci, když nad něčím váháme. Dodávají nám impulz do nových dní a jsme tak šťastné. Jak s těmi anděly mluvíme? Musíme mít naučené modlitby? Asi vás to překvapí, ale ne. Můžeme mluvit s nimi klidně obyčejně, jako člověk se člověkem. Je to nesmírně obohacující. 

Kdyby ale má sestra by nalezla hodného a upřímného kluka, co by toleroval její víru, byla by mnohem šťastnější. Prohlašuje sice, že je nejšťastnější, když já jsem šťastná, když se jí daří ve škole, když její víra jí uklidňuje, ovšem není to tak. Jde jasně vidět, že pociťuje přirozenou závist, jakmile uvidí holčinu, klidně mladší jak se už s chlapcem líbá, drží za ruku, kráčí s ním po pouti. Snaží se sice obhájit v duši tímhle: ,,Závist je přece špatná vlastnost, to by mi andělé neodpustili.", ale i tak to vidím. 

Zuzanko, nemusíš si najít chlapce hned, jak dovršíš věku zákonného k pohlavnímu styku, však kdybys šla štěstí trochu naproti, možná bys tolik pány neodsazovala. Andělé tě milují a rádi ti pošlou někoho, koho si zasloužíš.