Fuck》Dojae [ ✔ ]

『3』

    Probudil jsem se díky hluku, který se pravděpodobně ozýval z kuchyně ( slyšel jsem totiž mixér ). První věc, kterou jsem chtěl udělat je, důležité slovo chtěl, že se posadím a půjdu dolů. Můj plán byl okamžitě zavrhnut mým tělem, které se vůbec nepohlo, a i tak začalo příšerně bolet. Nespokojeně, a hlavně bolestně, jsem zamručel, dokonce se mi do očí nahrnuly slzy.

Naštěstí se po chvíli otevřely dveře od pokoje a v nich se objevil Taeyong s tácem v ruce.

,, Doyoungu, už jsi vzhůru. " jemně se na mě pousmál a rychlejším krokem přišel k mé posteli. Řekl bych, že i normální chůze by bohatě stačila.
,, Jak se cítíš ? " otázal se a tác položil na noční stolek, který se tam sotva vlezl.

,, Všechno mě bolí, nemůžu se vůbec pohnout. " postěžoval jsem si. Při těch slovech mi pár kapek slz steklo po tvářích.
,, Takže jak se asi můžu cítit ? " podíval jsem se na něj.

,, Jo, to byla blbá otázka. " uznal s povzdechnutím.
,, Přinesl jsem ti snídani. " změnil téma. Hlavou kývl na onen tác, u kterého hrozilo, že se ze stolku převrátí na zem.

,, Myslím, že nejsem schopný cokoliv dělat. " zamumlal jsem a pohled od něj odvrátil. Cítil jsem se celkem zahanbeně.

,, Tohle není naše první rodeo. " uchechtl se a pomohl mi se posadit. Další slzy mi stekly po tvářích kvůli příšerné bolesti, která mi při každém pohybu projela tělem.
,, Je to takhle dobré ? " zeptal se a u toho mi utřel tváře.

Jenom jsem přikývl. Kdybych teď promluvil, tak se asi plně rozbrečím. Musím se teď uklidnit, abych mohl normálně komunikovat bez toho, aby mě trápil pláč.

Taeyong si pro sebe pokýval hlavou a z táce vzal do jedné ruky talířek a do druhé vidličku, na kterou nabral míchané vajíčka. Vidličku mi poté velice opatrně, aby z ní nic nespadlo na mě, přesunul k ústům a já snědl první sousto. Vidličku potom položil na talířek a dal mi kousnout do krajíce chleba.

Takhle to šlo dokud jsem všechno nesnědl. Taeyong mi následně pomohl všechno zapít pomerančovým džusem, kterého jsem vypil pouze půlku.

,, Mockrát děkuji. " poděkoval jsem mu s pohledem zabodnutým do klína. V hlavě se mi pořád přehrávala celá včerejší noc, i když jsem se na to snažil nemyslet ( ovšem, když to vidíte živě přímo před očima, tak to moc nejde ).

,, Není vůbec zač. " pousmál se a ještě mě k tomu pohladil po noze.
,, Odnesu to dolů do dřezu a hned se vrátím. " oznámil, vzal do rukou tác a zmizel z pokoje.

Teď jsem se modlil, aby se Taeyong rozhodl, že nádobí ještě umyje, protože jakmile se vrátí, bude chtít vědět všechno co se stalo. Moc se mi mu o tom nechce říkat, i když vím, že se tomu nevyhnu, ale pár minut navíc také neuškodí.

Bohužel, Taeyong byl hned zpátky a už si sedal ke mně na postel s výrazem, který jasně říkal, že se o tom budeme bavit.

,, Řekneš mi, prosím, co se stalo ? " a je tady ta otázka, kterou můj kamarád neřekl poprvé.
,, Tentokrát tě zřídil víc než obvykle. " poznamenal a já vydechl.

,, Přišel za mnou opilý a prostě se choval trochu hruběji. " pověděl jsem mu velice ve zkratce. Do detailů určitě nepůjdu, nemám k tomu důvod.

,, Trochu hruběji ? " nadzvedl obočí a nevěřícně pokroutil hlavou.
,, Našel jsem tě v naprosto příšerném stavu. Po těle jsi měl různé modřiny a ne, nepletu si je s cucfleky. Vždyť máš i ránu na tváři, Doyoungu. " zamračil se na mě.

,, Prostě jsme si jen tak hráli. " a opět jsem Jaehyuna bránil. Proč ? Já sám nevím, prostě o něj jenom nechci přijít.
,, Vsadím se, že ty a Ten si spolu také hrajete nebo máte různé scénáře. "

,, Ano, ale tady teď nejde o mě a o Tena. " překřížil ruce na hrudi.
,, A navíc my známé naše meze, a také máme záchranné slovo, kdyby to bylo na někoho znás moc. Což Jaehyun evidentně nezná. " jeho hlas zněl čím dál tím víc naštvaněji a já věděl, že se větší hádce nevyhneme.

,, Mně se to líbilo, Taeyongu. Chtěl jsem to tak tvrdě, líbí se mi to. " namítl jsem. No, vlastně jsem zalhal. Tentokrát byl Jaehyun opravdu hrubý a několikrát jsem ho prosil, aby přestal ( to se samozřejmě nestalo ).

,, Oh, vážně ? " hraně se podivil.
,, Tak proč jsi mi tedy s brekem volal a nebyl mi schopný nic říct, hm ? " teď už byl úplně naštvaný. Poznamenal to podle toho jak se chovám, a jak se jeho hlas mění.

Nic jsem neřekl, nevěděl jsem co. Taeyong mě dostal do kouta a už nemělo cenu lhát, on stejně věděl pravdu, takže má snaha o lhaní na začátku byla vlastně úplně zbytečná.

,, Proč ho pořád chráníš, Dosoungu ? " položil otázku, na kterou jsem nebyl schopný odpověď. Spíš jsem na ni nechtěl odpovídat.
,, Vždyť se na sebe podívej. On tě absolutně ničí, dokonce tě začal už i mlátit. Takhle to mezi kamarády s výhodami nechodí ani mezi normálními kamarády. Jste vůbec něco z toho ? "

,, Já nevím, Taeyongu ! " zvýšil jsem hlas, protože jsem to už nechtěl poslouchat. Je to pořád jedno a to samé dokola a mě už to nebaví.
,, Prostě si ho chci udržet a sex s ním je jediná věc, která mě s ním spojuje ! " vyštěkl jsem po něm.

Taeyong byl lehce překvapený mým výlevem, ale to netrvalo moc dlouho. Pořád má v sobě zlost vůči Jaehyunovi, takže to nenechá jen tak.

,, To, co spolu vy dva máte, je nezdravé ! " zvedl se z postele a rukama si vjel do vlasů, nejspíš, aby se trochu uklidnil.
,, Kdy konečně pochopíš, že on n tobě nic necítí ? Nezná se k tobě ani jako ke kamarádovi ! Chce tě jenom pro své vlastní potěšení ! " už po mně také křičel.

,, Vypadni ! " jeho slova mě dost ranila.
,, Okamžitě vypadni z mého domu, Taeyongu ! " zopakoval jsem svou větu, aby pochopil, že ho tady opravdu nechci.

,, Fajn, půjdu. " přešel ke dveřím od pokoje.
,, Ale nevolej mi, že potřebuješ pomoct, protože se nemůžeš hýbat. Nejlépe bude, když mi přestaneš volat úplně jen kvůli tomu, že s tebou ten kretén nezůstal. " odešel z pokoje, za sebou práskl dveřmi a já tak zůstal v domě sám.

Až teď jsem si začal uvědomovat, že bez Taeyonga to tady opravdu nezvládnu, ale zavolat mu nemohu, už ne. V návalu zlosti jsem nad tím prostě nepřemýšlel a teď na to doplatím. Já jsem vážně idiot...

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Šťastný nový rok !🥳 ( i když je až za několik hodin 😅 )

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere