Fuck》Dojae [ ✔ ]

『1』『6』

    ,, Doie, díky bohu. " Taeyong mě objal hned, jak jsem otevřel oči. Takové uvítání bych chtěl pořád.

Moc jsem nevěděl co se děje, protože jsem se teď probudil a ještě jsem lehce oslepen světlem ( vážně by v nemocnicích měli trošku přemýšlet, kam instalují světla ).

,, Taeyongu ? " nakrčil jsem obočí a z objetí jsem se odtáhl.
,, Jak jsem se sem dostal ? A kde jsou děti ?! " zeptal jsem se hned na několik otázek, ale nejvíce mě zajímala jen jedna a to, kde je Jeno a Jaemin.

,, Oba jsou v pořádku, jsou s Tenem. " ujistil mě a pohladil mě po tváři.
,, Přinesl jsem tě sem já. Našel jsem tě ležet na posteli a vůbec jsi nereagoval. " díval se mi u toho přímo do očí.

,, Aha... " sklopil jsem pohled. Hned, jak Taeyong řekl, kde mě našel, vybavilo se mi veškeré dění.
,, Děcka nic neviděli, že ? " otázal jsem se.

,, Ne, ale Jaemin měl dost otázek, co se s tebou děje. " chytil mě za ruku, kterou lehce zmáčkl.
,, Také je zde policie. Chtějí s tebou mluvit. " pověděl mi a já k němu hned otočil hlavu.

,, Cože ?! " vykřikl jsem.
,, Proč je tu policie, vždyť jsem nic neprovedl. " vystrašeně jsem se mu díval do očí.

,, Doyoungu, klid. " druhou ruku položil na mé rameno, po kterém mě pohladil.
,, Musel je zavolat doktor, protože na tobě poznal známky znásilnění. Je jeho povinností každou takovou věc nahlásit. " vysvětlil mi, proč za mnou vlastně policie přišla.

Jenom jsem přikývl, protože jsem na to nic říkat nechtěl ( ne že by na to šlo vůbec něco říct ). Navíc mi je kasne, že Taeyong tuší, kdo zatím vším je.

,, Půjdu pro ně, ano ? " ani na odpověď nečekal a šel rovnou ven. Netrvalo dlouho a Taeyong se vrátil i se dvěma policajty.
,, Já asi zůstanu teď venku. " oznámil Taeyong a zavřel za sebou dveře. Takže jsem v místnosti teď jen já a ti policajti.

,, Dobrý den. " pozdravil jsem je a na posteli se lépe posadil, abych nevypadal jako až moc veliký buran.

,, Dobrý den. " oba mě pozdravili nazpět a následně se posadili na židli k mé posteli.
,, Váš kamarád vám určitě říkal, přičemž tady jsme, je to tak ? " otázala se slečna, která už v ruce měla notes a propisku.

,, Ano. " přikývl jsem.

,, Dobře. " tentokrát promluvil její kolega.
,, První otázka tedy je, stalo opravdu ono znásilnění, kvůli kterému nám volali ? " položil první otázku, kterou jsem čekal.

,, A-ano, je to pravda. " opět jsem přikývl.
,, Byl jsem znásilnění ve svém domě. " pohled jsem upřel do svého klína.

,, To jste nám zodpověděl další otázku. " zamumlal si pro sebe, ale jelikož sedí celkem blízko, tak jsem ho slyšel moc dobře.
,, Stalo se to v rámci vloupání nebo jste pachatele vědomě pustil dovnitř ? " ptal se dál.

U téhle otázky jsem dost ztuhl a bylo mi jasné, že si toho museli všimnout i oni. Také proto, že jsem celkem dlouho mlčel a slečna mě musela oslovit, abych mluvil dál.

,, Byl to... Byl to... " odmlčel jsem se. Chci opravdu udat Jaehyuna policii a zničit mu tak život ? A co bude s Renjunem, když Jaehyun půjde do vězení ? Matku už přece nemá...
,, Byl to můj známý. " zvedl jsem k nim pohled.

,, Takže ho znáte. "

,, Ano. " potvrdil jsem jim to.
,, Jeho jméno je Jeong Jaehyun. " rozhodl jsem se říct pravdu.

Přivede mě to do potíží ? Ano, a to do velkých.
Udělal jsem chybu ? Samozřejmě. Tímhle zničím dva životy a jsem si jistý, že se mi kvůli tomu stane něco hrozného.
Muselo to být řečeno ? Také ano, protože kdybych nic neřekl, kdoví co by mi Jaehyun ještě teď mohl udělat ( nebo by mě už nechal žít v klidu ).

,, Jeong Jaehyun ? " optala se slečna, abych ji to jméno ještě jednou zopakoval a ona si tak mohla zkontrolovat, jestli neudělala chybu.

,, Ano, Jeong Jaehyun. " koukl jsem na ní a vydechl.
,, Znám ho už spoustu let, byli jsme kamarádi, ale na nějakou dobu jsme ztratili kontakt. " pověděl jsem jim další informace, které nejspíš nejsou vůbec důležité.

,, Takže vás, pan Jeong, kontaktoval ? " otázal se policista.
,, Nebo jste se s ním chtěl setkat vy ? "

,, Vlastně jsme se před nějakou dobou úplně náhodou setkali, přes jiného kamaráda. " upřesnil jsem to.

,, Jméno toho kamaráda ? "

,, Johnny Suh. " odpověděl jsem.
,, On a Jaehyun jsou nejlepší kamarádi, ale včera se dost pohádali. " poznal jsem, že je už druhý den, protože venku už svítilo světlo.

,, Víte, o čem ta hádka byla ? " ptal se dál a já věděl, že jsem měl o těch větších informacích pomlčet. Už to, že jsem policii udal Jaehyuna. Teď po mně chcou mnohem víc informací, než je třeba.

,, To bohužel nevím. " zalhal jsem.
,, Vím, že se pohádali jen díky tomu, že to byl důvod proč za mnou Jaehyun přišel. " tentokrát jsem řekl vesměs pravdu, ale jen tak okrajově.

,, Dobře, mockrát děkujeme. " slečna si schovala propisku s notesem a zvedla se ze židle.
,, Máme všechno co potřebujeme. Hodně jste nám pomohl tím, že znáte pachatele. " oba dva odešli z pokoje.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Nebudu lhát, absolutně jsem netušila, jestli ho má udat policii nebo ne. Nakonec to teda udělal...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere