Fuck》Dojae [ ✔ ]

+『1』『5』+

    Jaehyun mě hodil na postel, vylezl si nad mou maličkost a ruce mi přišpendlil k posteli. Začal jsem kopat nohama, ale on mi na ně sedl, a tak jsem nebyl schopný se vůbec pohnout.

,, Jaehyune, prosím, pusť mě. " podíval jsem se mu přímo do očí s prosebným výrazem a doufal, že dostane rozum a nic mi neudělá.

,, Ale Doie. " jednu ruku přesunul na mou tvář, po které mě pohladil.
,, Vždycky se ti to líbilo, nepamatuješ ? " nadzvedl obočí.

,, Protože jsem to chtěl, ale teď je to jiné ! " volnou rukou jsem mu dal facku. Hned, jak se na mě Jaehyun podíval, jsem věděl, že jsem udělal tu největší pitomost.

,, Tak a dost ! " zavrčel naštvaně.
,, Chtěl jsem na tebe být milý, ale ty se prostě musíš chovat jako idiot ! " zakřičel a z kalhot si sundal pásek.

Nejdřív jsem myslel, že mě s ním bude chtít zmlátit, ale on mi tím jen svázal ruce. Poté mi však sundal kalhoty i se spodním prádlem a přetočil mě na břicho se zadek ve vzduchu.

,, Teď nevydáš ani slovo, rozumíš ? " zašeptal mi do ucha a hned na to si on sám sundal kalhoty a boxerky.

,, Jaehyune, p-prosím. " zamumlal jsem s hlavou zabořenou v polštáři. Naštěstí jsem měl hlavu otočenou na bok, takže jsem mohl relativně v klidu dýchat.

,, Neříkal jsem ti snad, ať držíš hubu ?! " chytil mě za vlasy, za které silné zatáhl a dokonce mě i nadzvedl od polštáře.
,, Ty si prostě nepoučitelný. " pokroutil hlavou a mou hlavu pustil zpět na polštář.

Ano, to jsem, protože jsem chtěl opět něco říct, ale Jaehyun do mě tvrdě přirazil; prostě jen tak. To ovšem zapříčinilo příšernou bolest, která putovala po celém mém těle, a také bolestné kňourání.

Zavřel jsem víčka pevně k sobě a snažil se na to nemyslet ( což bylo vcelku těžké, když to tak zatraceně bolí ). Než jsem se ale nadál, Jaehyun ve mě vyvrcholil a nechal mě ležet na posteli.

,, Doufám, že jsi se z toho ponaučil. " ucítil jsem, jak se zvedl z postele.
,, Ten pásek ti nechám, sluší ti. " uchechtl se a hned na to odešel z pokoje. Hádám, že odešel úplně z domu, protože proč by tady zůstával ?

Já tady ale opět zůstal sám a v slzách, tak jako před šesti lety. Jenomže tentokrát je to jiné, mnohem jiné a já s tím stejně nemohu nic udělat.

🖤

,, Doyoungu, jsme tady ! " zakřičel Taeyong, který mi přinesl vrátit děcka.
,, Doyoungu ? " zvolal mé jméno ještě jednou, když jsem se mu neozval.

,, Počkejte tady, ano ? " podíval se na Jaemina a Jena.
,, Půjdu se po vaší mamince podívat. " oznámil jim a ihned šel do patra, aby mě zkontroloval v pokoji.
,, Doie, jsi tady ? " otevřel dveře a dostal odpověď na svou otázku.
,, Pane Bože, Doyoungu ! " přiběhl ke mně a klekl si ke mně na postel.

Jelikož jsem byl mimo, začal mě dlaní plácat po tvářích, abych se probral. To se mu ovšem nepodařilo, a tak mě zabalil do peřiny, vzal do náruče a šel se mnou dolů.

,, Co je s maminkou ? " otázal se Jaemin, když uviděl Taeyonga, jak mě nese v náručí.
,, Něco se jí stalo ? " položil další otázku.

,, Všechno je v pořádku. Jenom musíme maminku vzít do nemocnice má menší prohlídku. " zalhal jim a vyšel ven z domu, aby mě mohl usadit do auta.

,, Do nemocnice se ale jezdí, když se děje něco vážného. " namítl Jaemin, když se k Taeyongovi i s Jenem dostal.

,, Pojďte se posadit. " úplně ho ignoroval a oboum pomohl do auta na zadní sedadla. On sám se poté usadil na místo řidiče a vyjel do nemocnice.

Jakmile jsme se dostali do nemocnice, Taeyong mě rychle odnesl dovnitř, aby mě mohl někdo ošetřit. Jaemin a Jeno měli co dělat, aby mu stačili v kroku.

Naštěstí si Taeyonga všiml kolemjdoucí doktor a okamžitě se mě ujal. Ptal se Taeyonga na spoustu věcí, na které bohužel neznal odpověď. Jediné co jim mohl s jistotou říct bylo, že mě našel v pokoji bez kalhot.

Doktor přikývl a jakmile jsem byl na lůžku, vyhnal Taeyonga i s dětmi ven, aby měl na vyšetření klid. V rukavicích mi sundal z rukou Jaehyunův pásek od kalhot, který odložil bokem a poté ze mě sundal peřinu, kterou si prohlédl. Jelikož na ní našel bílou skvrnu, odebral vzorek, který předal sestře. Poté se přesunul ke mně, aby mohl udělat výtěr, protože mu bylo hned jasné co se mi mohlo stát.

Po dokončení veškerého vyšetření, které uznal za vhodné a hlavně důležité, sestra odběhla se vzorky do laboratoře a doktor šel za Taeyongem a dětmi.

,, Jak mu je ? Probral se ? " zeptal se Taeyong ihned, jak doktora uviděl. Děcka už s ním nebyla, protože je přišel vyzvednout Ten.

,, Zatím ještě ne, ale přesunuli jsme ho na pokoj, kde budeme jeho stav sledovat. " odpověděl mu.
,, Ale našli jsme na peřině stopy po spermatu. Domnívám se, že mohlo jít o znásilnění. "

,, Doufal jsem, že se mu tohle nestalo. " rukou si vjel do vlasů a po tvářích mu stekly slzy.
,, Budete volat policii ? "

,, Je to naší povinností. "

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

😇 He he 😇

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere