Fuck》Dojae [ ✔ ]

『1』『7』

    ,, Tak co ? " objevil se u mě v pokoji Taeyong, hned jak policisté odešli.
,, Na co se ptali ? " posadil se na kraj postele a chytil mě za ruku.

,, Říkal jsi, že je doktor zavolal, protože měl tušení o tom, že mě někdo znásilnil. " sklopil jsem pohled a ruku chtěl stáhnout zpět k sobě, ale Taeyong ji pevně stiskl.

,, Doie... " odmlčel se.
,, On tě někdo opravdu znásilnil ? " otázal se velice opatrně, aby mě nějak nerozrušil nebo něco.

,, Uhm. " přikývl jsem.
,, Ale nebyl to jen tak někdo. " zamumlal jsem, ale Taeyong seděl dost blízko, takže mě slyšel.

,, Doyoungu, kdo to byl ? Kdo ti to udělal ? " Taeyong už zřejmě tušil, kdo je viníkem za tím vším, ale než udělá nějaký povyk, tak si to chce potvrdit.

,, Jaehyun. " vydechl jsem.
,, Byl... Byl to Jaehyun. " kousl jsem se do rtu, abych se nerozbrečel. I když bych neměl mít důvod brečet kvůli tomu, že to byl Jaehyun. Udělal závaznou věc a já bych o tom měl přemýšlet jinak.

,, Doufám, že jsi to těm policistům řekl, Doyoungu. " lehce zvýšil hlas.

,, Ano, řekl. " podíval jsem se mu přímo do očí.
,, Řekl jsem jim, že mi to udělal Jaehyun, a teď si pro něj nejspíš jedou. "

Taeyongova tvář zjemnila.
,, Udělal jsi dobře. " druhou ruku položil na mou tvář.
,, Zaslouží si vězení. To, co ti udělal není ani zdaleka normální. " snažil se mě tímhle nějak přesvědčit, že jsem udělal dobře.

,, Ale co Renjun ? " otázal jsem se.
,, Kdo se teď postará o Renjuna, když Jaehyuna zavřou ? To ho pošlou do děcáku ? " nadzvedl jsem obočí. Opravdu jsem nechtěl, aby se tomu klukovi dělo něco špatného. To, že jeho otec je idiot, neznamená, že Renjun není naprosto zlatý.

,, Teď bych si nad tím nelámal hlavu, ano ? Jak znám Jaehyuna, všechno popře, takže se to bude vyšetřovat a on zatím bude ještě s Renjunem. Snad mu najde nějaké bydlení. " po tváři mě pohladil a u toho se smutně usmál.

,, Johnny všechno ví. " změnil jsem téma, protože jsem nechtěl myslet na to, že se s Renjunem něco stane. Sice se tomu nevyhnu, ale teď už nemůžu.

,, Co tím myslíš ? " nakrčil obočí.
,, On ví o tom znásilnění nebo o něčem jiném ? " zeptal se.

,, Ví o tom všem, co mi Jaehyun prováděl. Řekl jsem mu úplně všechno a kvůli tomu se s Jaehyunem pohádali. No, a díky tomu za mnou přišel naštvaný Jaehyun a... Udělal mi to, co mi udělal. " pověděl jsem a dlouze vydechl.

,, Doyo-

,, Nechtěl jsem zničit jejich přátelství. " přerušil jsem ho, ale vůbec mi to nevadilo. Určitě by se mě snažil uchlácholit řečičky, které momentálně nepotřebuji.
,, Netušil jsem, že kvůli tomu poletí za Jaehyunem a seřve ho za to. "

,, Promiň, Doyoungu, ale na tohle nevím, co ti říct. " kousl se do rtu.
,, Ale je dobře, že to Johnny ví, zaslouží si takovou věc vědět. " ruku z tváře přesunul na mé stehno a pohladil mě po něm.

,, Jo, to jo. " přikývl jsem.
,, Mohl by jsi zavolat Tenovi a poprosit ho, aby dovezl Jena a Jaemina ? " zeptal jsem se. Potřeboval jsem mít své syny u sebe v pevném objetí.

,, Samozřejmě, to se nemusíš ani ptát. " usmál se na mě a postavil se na nohy.
,, Půjdu na chodbu, hned jsem zpátky. " oznámil a z pokoje opět odešel.

Já ovšem v pokoji nezůstal příliš dlouho sám, protože dovnitř vešel doktor, který vypadal, že je rád že tady konečně nikdo není.

,, Pane Kim, já jsem ten doktor, který zavolal policii, a který vás také vyšetřoval. " představil se a já ho tiše pozdravil.
,, Dokázal jsem vzít vzorek spermatu, který jsem předal policii a podle toho by měli zjistit pachatele. Velice moc mě mrzí, co se vám stalo. "

,, Vy jste mi nic neudělal. " pověděl jsem mu a začal si hrát s prsty.
,, Ale děkuji, že jste tu policii zavolal. Pomohl jste mi udělat něco, co jsem měl udělat už dávno. " řekl jsem spíš pro sebe, protože doktor nemá absolutní tušení, co se dříve dělo, a jak to vůbec mám.

,, Nemáte vůbec zač. " řekl trochu zmateně.
,, Je to naše povinnost, když se domníváme, že byl nějaký náš pacient znásilnění. "

,, Chápu. " pokusil jsem se o úsměv.

,, Už budu muset jít, ale kdybyste cokoliv potřeboval, zmáčkněte tlačítko vedle vaší postele a dojde za vámi sestra. " pověděl mi. Rozloučil jsem se a doktor odešel.

Já zase nezůstal v pokoji příliš dlouho sám, protože se v něm objevil Taeyong s úsměvem na tváři.

,, Za chvíli tu bude Ten i s Jenem a Jaeminem. " posadil se zpět na své místo na posteli.
,, Co chtěl doktor ? " zajímal se.

,, Nic moc. " mávl jsem nad tím rukou, ale pak se usmál, když mi došlo, že budu se svými úžasnými dětmi.

,, Ty máš v hlavě už ty dva, že ? " otázal se mě s menším úsměvem na tváři.

,, To teda ano. " víc jsem se usmál.
,, Už je potřebuji u sebe a pořádně je objímat. Oni jsou momentálně ta nejlepší věc v mém životě. "

,, Au, ale chápu tě. " zasmál se a já s ním.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Omlouvám se, že jsem opět strašně dlouho nic nevydala, ale byly nějaké problémy v rodině, tak jsem neměla ani chuť psát...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere