Fuck》Dojae [ ✔ ]

『1』『4』

    ,, Počkej... " Johnny mě pustil z objetí, ale své ruce přesunul na má ramena, takže mě vlastně pořád drží.
,, Říkal jsi, že ti v nemocnici řekli, že jsi těhotný a ty jsi spal s Jaehyunem. " moc dobře jsem věděl, kam tím míří.

,, Ano, Jaemin a Jeno jsou jeho děti. " potvrdil jsem mu jeho nevyslovenou myšlenku.

,, A ví to ? " otázal se.
,, Blbá otázka, co ? Hádám, že asi ne. " nakrčil obočí.

,, Právě naopak. " sklopil jsem pohled a vydechl.
,, Už to nějakou dobu ví, ale-

,, Ale pořád se chová jako debil, že ? " přerušil mě svou otázkou Johnny a ramena mi lehce zmáčkl. Jenom jsem přikývl.
,, Já ho uškrtím, jak hada. " řekl Johnny naštvaně a chystal se ke dveřím.

,, Johnny, ne. " chytil jsem ho za paži.
,, Nechci ho ještě víc naštvat. " podíval jsem se mu přímo do očí, když se na mě podíval.

,, Doyoungu, on ti snad nějak vyhrožuje ? " optal se opatrně.

,, Vyhrožování to není, ale dokáže dost nahánět strach a bojím se, že by mi mohl něco udělat. " pustil jsem jeho ruku a místo toho začal žmoulat lem svého trička.

,, Takže ti před těmi šesti lety něco udělal. " pokroutil nevěřícně hlavou nad svým kamarádem.
,, Vím, že nechceš, aby Jaehyun věděl, že to o něm vím, ale... " odmlčel se.
,, Třeba, když si s ním promluvím, tak si uvědomí co dělal. Nebo prostě něco. "

,, Johnny, já nevím... " kousl jsem se do rtu.
,, Prostě se mi to nějak nezdá. "

,, Prosím. " naléhal.
,, Slibuji ti, že se nic nestane. "

Chvíli jsem nad tím přemýšlel.
,, No tak dobře. " kývl jsem mu na to.
,, Jen doufám, že vám to nezničí přátelství. To rozhodně nechci. " jeden z důvodů, proč jsem si to tak dlouho nechal pro sebe; jeden z hlavních důvodů.

,, Zničil si to před těmi šesti lety, když se k tobě choval, jako ke kusu hadru. " zamračil se a bez dalších řečí, nebo rozloučení, odešel z mého domu.

Já si jen hlasitě povzdechl a vrátil se do kuchyně, kde jsem si vytáhl krabičku, ve které byly zapečené těstoviny. Včera si je poručili moji kluci, a tak nám ještě zbylo. Vlastně jenom mně, protože dneska pro ně do školky přijde Taeyong a vezme si je k sobě do večera ( prý, abych měl taky trochu klidu ).

Odřízl jsem kousek těstovin a přendal ke na talířek. Krabičku jsem zavřel a vrátil zpět do ledničky. Poté jsem talíř s těstovinami vložil do mikrovlnky, nastavil čas a už jen čekal až se mi jídlo ohřeje. Mezitím jsem si z ledničky vytáhl tatarku, kterou si dám na těstoviny.

Jakmile se ozvalo zapípání, vytáhl jsem talíř z mikrovlnky, kterou jsem zavřel, a talíř položil na linku. Ze šuplíku jsem vytáhl lžičku a vidličku. Lžičkou jsem nabral tatarku a potřel ji ony těstoviny. Akt jsem musel zopakovat ještě dvakrát, abych toho měl trochu víc. Následně jsem lžičku hodil do dřezu a tatarku vrátil do lednice. Sám jsem pak u sedl je stolu i s talířem a začal jíst.

Po jídle jsem nádobí vložil do dřezu a šel se usadit do obýváku, kde jsem zapl televizi a snažil se najít něco, na co by se dalo dívat. Problémem je, že poslední dobou v té televizi vůbec nic není; hlavně ráno a kolem poledne.

🖤

Můj úžasný klid byl opět narušen někým, kdo velice horlivě klepal na dveře. Líně jsem se z pohovky zvedl a šel otevřít dveře.

,, Co se děj-

,, Děláš si ze mě prdel, Doyoungu ?! " nestihl jsem ani položit svou otázku, protože na mě vyjel Jaehyun, který vletěl dovnitř a zabouchl za sebou dveře.

,, J-jaehyune, o čem to mluvíš ? " začal jsem od něj couvat. Sice to nebyl nejlepší styl utíkání, ale zády jsem se k němu rozhodně otáčet nechtěl.

,, O čem to mluvím ?! " nadzvedl naštvaně obočí.
,, Poštval jsi proti mně mého nejlepšího kamaráda ! Víš o tom, že seřval, jak nějakého malého spratka ?! Dokonce mezi námi byla i rvačka ! " jelikož jsem narazil na zeď, Jaehyun mě rukama uvěznil.

,, T-to jsem nechtěl. " vystrašeně jsem se na něj díval.
,, Moc mě to mrzí. Můžu si s Johnnym zkusit ještě promluvit. "

,, Promluvit ?! " o zeď se mnou praštil.
,, Co víc by jsi mu řekl, hm ? Chtěl by jsi nás ještě víc rozhádat nebo co ?! " zavrčel po mně tal hnusně, až mi to vehnalo slzy do očí.

,, Moc se ti omlouvám. " po tvářích mi stekla první várka slz.

,, To by jsi měl. " řekl to tak klidně, že jsem věděl, že bude zle.
,, Co kdybychom zavzpomínali na staré časy, hm ? " usmál se na mě. Člověku hned dojde, co tím Jaehyun myslí.

,, J-jaehyune, ne. " zakroutil jsem hlavou a snažil se ho od sebe odstrčit.

,, Pokud si dobře pamatuji, nikdy jsi v tomhle neměl slovo. " chytil mi ruce a začal mě táhnout do pokoje.

Samozřejmě, že jsem se snažil z jeho sevření vyvléct, ale za těch šest let je Jaehyun ještě víc silnější a já oproti němu jsem jenom párátko, které může lehounce zlomit na dvě části.

,, Ale notak, Doie, přeci jsme si to vždycky moc dobře užili. " pověděl mi s úsměvem, který byl naprosto zvrácený.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Zas a opět se omlouvám, že jsem skoro měsíc nepřidal novou kapitolu 🥺🥺

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere