Fuck》Dojae [ ✔ ]

『2』『1』

    ,, Ty někoho čekáš ? " otázal mě Johnny, když se domem, za dnešní den, už podruhé ozval zvonek.

,, Ehm... Ne." pokroutil jsem hlavou, ale i tak se od stolu v kuchyni zvedl a šel ke dveřím. Naštěstí už jsem po jídle, takže nemusím odcházet od toho úžasného jídla, které Johnny připravil.
,, Oh, dobrý den. " pozdravil jsem policistu, když jsem otevřel dveře (teď to byl ale jiný policista).

,, Pan Kim Doyoung ? " potřeboval se ujistit, jestli jsem to opravdu já, hádám, že to dělají pokaždé, a já jen přikývl k souhlasu.
,, Dobrý den. " konečně mě pozdravil na zpět.

,, Děje se něco ? " nadzvedl jsem obočí.
,, Už tady jeden policista byl. " pověděl jsem mu. Přišlo mi naprosto divné, že je u mě už druhý policista v jeden den.

,, Ano, můj kolega. " přikývl s menším úsměvem.
,, Ale já jsem tady teď kvůli něčemu jinému. Pan Jeong podepsal souhlas o opatrovnictví jeho syna Renjuna. " pověděl mi s úsměvem stále na tváři.

,, Cože ? " nemohl jsem tomu uvěřit.
,, Opravdu dal souhlas, že se o něj mohu starat ? " zeptal jsem se, abych si byl stoprocentně jistý.

,, Ano, dal souhlas. Nyní jste opatrovníkem jeho syna Renjuna. " potvrdil mi to.

,, Tak to abych si pro něj ihned zajel. " řekl jsem a už chtěl jít dovnitř za Johnnym, abych mu řekl, že budu muset na chvíli pryč.

,, To není třeba, pane Kime. " zastavil mě.
,, Renjuna jsem přivezl, teď sedí v autě a čeká. Zajdu pro něj. " řekl a zmizel ke svému autu, ze kterého pomohl Renjunovi na nohy a poté z kufru vytáhl tašky. Hádám, že to jsou jeho věci.

,, Strejda Doie. " hned, jak mě Renjun zahlédl, se mu rozzářily oči a přiběhl ke mně, načež mě objal kolem nohy.

,, Ahoj, Renjune. " rukou jsem mu rozcuchal vlasy a trochu se usmál. Vidím, že Jaehyun nic Renjunovi neřekl, protože kdyby ano, tak mě tady takhle neobjímá.

,, Tady jsou jeho věci. No, ty potřebné. " pověděl mi policista a předal mi dvě velké sportovní tašky.
,, Z mé strany už je to všechno. Potřebujete něco vy, pane Kim ? " policista nadzvedl obočí.

,, Já také nic nepotřebuji. " odpověděl jsem mu.
,, Jinak mockrát děkuji. " s policistou jsem se rozloučil a zalezl zpátky do domu, když jsem se otočil zády ke dveřím, stál přede mnou Johnny.

,, Takže, když jsi poprvé šel pryč, tak jsi šel na stanici ? " otázal se s rukama překříženýma na hrudi.

,, Ano, šel. " potvrdil jsem mu to.
,, Ale jen proto, abych mohl mít Renjuna u sebe. To snad ještě můžu, ne ? " řekl jsem šeptem, aby mě Renjun neslyšel, ale také naštvaně, protože se mi nelíbilo, jakým tónem se mnou Johnny mluví.

,, Strejdo Doie, můžu jít za Jenem a Jaeminem ? " přerušil nás Renjun. Podíval jsem se na něj s milým úsměvem.

,, Ti dva ještě spinkají, ale můžeš mi je pomoct vzbudit. Co ty na to ? " ještě víc jsem se usmál, když Renjun horlivě přikývl a hned na to běžel nahoru.

,, Proč jsi mi nic neřekl ? " pokračoval Johnny a já si jenom povzdechl.

,, Protože to bylo náhlé rozhodnutí, Johnny. " podíval jsem se mu přímo do očí.
,, A taky jsem nechtěl, aby Renjuna zavřeli do dětského domova. " dodal jsem a prošel kolem Johnnyho, abych mohl jít nahoru.

,, I tak jsi mi o tom mohl říct. " Johnny mě samozřejmě následoval a já tentokrát nad ním pokroutil očima.

,, Johnny, nerad ti to říkám, ale nejsi můj přítel. Nemusím ti říkat kam jdu nebo co jsem se rozhodl udělat. " vešel jsem do pokoje pro hosty a Renjunovi tašky položil na postel.

Je mi jasné, že většinu času bude s kluky a tady ani chtít být nebude, ale tohle je zatím první věc, která mě napadla. Dokonce mu tašky vybalím až později, teď na to ani nějak nemám náladu.

,, Tvůj přítel sice nejsem, ale jsem tvůj kamarád, který o tebe má strach, když jdeš za někým, kdo tě znásilnil. " řekl víc naštvaně.

,, Musíš tolik křičet ? " praštil jsem ho do ramene.
,, Ještě to uslyší děcka a tohle opravdu není věc, kterou bych jim chtěl vysvětlovat. " zamračil jsem se na něj.

,, Doyoungu, měl jsi mi prostě říct. Šel bych tam za ním já. " tentokrát mi to řekl mnohem klidnějším hlasem.

,, Zvládl jsem to ? Zvládl. Tak to, prosím, neřeš. Děkuji. " zas a opět jsem kolem něj prošel a šel do pokojíčku k dětem, kde se děly divy.
,, Co se to tady děje ? " založil jsem ruce v bok, ale samozřejmě to bylo jen, abych je trochu pozlobil.

,, Ach, mami ! " vypískl Jaemin, ale i tak běžel ke mně a objal mě kolem nohy tak, jako Renjun chvíli dozadu.
,, Neřekla jsi nám, že dneska přijde Renjun. Aspoň bychom se trochu upravili. " koukl na mě a Jeno se k němu hned přidal.

,, Já sám to také nevěděl, Zlatíčka moje. " uchechtl jsem se.
,, Kdybych to věděl, tak už jste dávno vzhůru. "

,, To nevadí. " ozval se Renjun.
,, Aspoň jsem je mohl vzbudit. " řekl pyšně.

,, A udělal jsi moc dobrou práci. Za to si něco zasloužíš. " usmál jsem se na něj. Myslím, že tu budu mít mnohem větší veselo než doteď.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Jaehyun aspoň jednou dostal rozum a nechal Renjuna Doyoungovi.

A také je to konec 😊

Doufám, že se příběh líbil a sejdeme se u dalšího příběhu ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere