Michaela:
Utekla jsem... Prostě jsem utekla. Sakra co to do mě vjelo?! Popravdě sama sebe nechápu, ale asi je tohle dobrá příležitost začít přemýšlet co dál. Šla jsem do svého domečku, který je blízko rybníka. No vlastně patří tátovi, ale on sem moc nechodí... Spíš vůbec. Jen doufám, že jsem to nezpůsobila ještě těžší než to bylo. Zamkla jsem dveře a lehla si na postel...no jo, ale co teď mám dělat dál. Všude bylo ticho a to mě děsilo a uklidňovalo zároveň, protože mám jistotu, že mě tu nikdo nenajde. Teda pokud to Anička neřekne mým rodičům a... Rodiče! A sakra tak na ně bych zapomněla. Já nechci aby mě hledala policie nebo hůř nechci aby mě hledal celý svět. Najednou mi zase zazvonil telefon, podívala jsem se kdo mi volá. Byl to John. Tak jeho jsem absolutně nečekala. No vlastně se není čemu divit, mám už hodně zmeškaných hovorů a nejvíc je jich od Rogera. Roger a Roger a Roger. Kvůli němu jsem utekla a kvůli němu ty hovory od nikoho nepříjmu a Tečka. Dobře možná už začínám být hodně dramatická. Telefon jsem položila na stoleček a ani nevím jak, jsem usnula.
Konečně jsem se donutila dopsat tuto rozepsanou kapitolu. Asi je zbytečné něco slibovat co? Protože jak se tak na to dívám, tak své sliby nedodržím. Tak fajn Adios Amigos 💖
ČTEŠ
Queen a já
Fanfiction,,Potřebuju pauzu" Všichni jsme se na něj překvapeně podívali. ,,Děláš si srandu?"Řekl Roger trochu naštvaně,což bylo u něj typické v takových situacích. ,,Je mi líto,ale končím"Řekl hlavní zpěvák a podíval se na nás. Nemůžu uvěřit co právě řekl ,,N...
