Flame of fire [Peter Parker ff]

1.

                 Naposledy jsem se podívala na nádherný staroanglický domeček své tety a zabouchla dveře auta. Teta Rose se usmála a pohladila mě po ruce. ,,Není všem dnům konec Mel." Smutně jsem se na ni podívala. Na tu vlídnou tvář, kterou jsem vídala za poslední rok každý den. Vracím se zpět do USA, za svojí rodinou. Proč je tedy pro mne těžké opustit Anglii?

                Rušné ulice Londýna se míhaly v oknech tetina BMW, až bylo vidět velké letiště. Všude plná parkoviště jak jinak, takže místo na parkování se hledalo těžko.

              Teta mi pomohla se zavazadly a doprovodila mě ke kontrole. Pevně jsem ji objala. ,,Mám tě ráda." Zašeptala jsem a po tváři mi stékala jedna slza za druhou. ,,I já tebe. Pošli zprávu, až dorazíš." Pohladila mě po vlasech a uvědomila jsem si že tahle osoba mi bude neskutečně scházet. ,,Happy tě vyzvedne až budeš v USA." Jen jsem přikývla a naposledy jí objala.
                 Právě ohlásili můj odlet za pět minut. Zamávala jsem tetě a musela projít letištními kontrolami. Strašné, nenávidím to.
               
              Konečně jsem si sedla do letadla a šla si číst knihu. Měli bychom přibližně přistát tak za sedm hodin. Letadlo se zvedlo a já se objevila v jiném světě, díky knize. Ani jsem si to neuvědomila, ale usnula jsem. Probudil mě hlas letušky, který oznámil že přistaneme za deset minut. Uklidila jsem knihu a rozkoukávala jsem se.
        
                    Jak mě asi doma přivítají? A co Avengers? Když jsem odjela studovat do Anglie, nestihla jsem se s nimi rozloučit. Avengers jsou jako moje rodina, no i když můj táta je Avenger. Být dcera Tonyho Starka je těžké břemeno, které táhnu celý život. Vždy ve škole semnou kamarádili jen kvůli tomu že jsem dcera Iron mana. Nikdy jsem neměla pravé kamarády a nikdy jsem se do nikoho nezamilovala. Je to divné že 15ti letá holka v této době ještě nebyla zamilovaná, ale nějak na to nebyla ještě příležitost.
    
               Letadlo přistávalo a já se připravovala k východu. Když jsem konečně mohla vyjít z toho pekelného stroje, ještě jsem si počkala na zavazadla. V dáli stál černý Peugeot a o něj se opíral chlápek v obleku a slunečními brýlemi. Dobře jsem věděla že je to Happy.
  
                S úsměvem jsem za ním šla a objala ho. ,,Ahoj Melody, vítám tě zpátky." ,,Ahoj Happy, děkuju. Ráda tě vidím." Happy mi dal zavazadla do kufru a z auta vylezla pro mě ta nejdůležitější žena v životě. ,,Mami!" Začaly mi téct slzy, když jsem uviděla svoji matku. Mamka mě pevně objala. ,,Už tě nikdy nikam takhle daleko nepustím." Mumlala mi do ramene a vytušila jsem že brečí. Happy se jen usmíval a dojatě se na nás díval. Jak ironické. Srdcervoucí shledání po roce. A co potom až mě uvidí Avengers.
    
                 Nasedly jsme do auta a jeli do Avengers toweru. ,,Co Anglie? Vím že jsi mi toho hodně řekla po telefonu, ale ráda bych to slyšela na živo." Usmála se vlídně mamka. ,,Anglie je úžasná. Lidé jsou tam více...řekněme že jiní než normální Američané. Dlouho jsem si zvykala na jejich přízvuk." Mamka se uchechtla a objala mě kolem ramen. ,,Táta nemohl přijet?" ,,Táta má moc práce, ale moc se na tebe těší zlato. Zmínil se že chce udělat přivítací party." ,,To neskončí dobře." Všichni jsme se zasmáli a já konečně měla radost že jsem doma.

                Zahlédla jsem majestátní AT a byla trochu nervózní. Snad se nebudou zlobit, že jsem se nerozloučila. Happy zaparkoval a vzal má zavazadla. U vchodu stál můj táta. Sebevědomě se usmál a roztáhl ruce. ,,Tady je moje Starková." Rozeběhla jsem se a objala ho. ,,Čau tati." ,,Chyběla jsi mi. S tvojí mamkou to bylo k nevydržení." Zasmál se. ,,Já to slyšela Tony." Uchechtla se mamka. ,,Promiň Pepper. Vidíš? Jak říkám. K nevydržení." Zašeptal se smíchem a já se začala smát na plné kolo. Rodinná idilka.

               Společně jsme šli dovnitř. V obýváku seděla Wanda, Vision a Sam. Všichni se na mě podívali a já se nervózně usmála. ,,Ahoj." ,,Mel? Ty jsi zpátky? O můj bože, víš jak jsi nám chyběla?" Přiběhla ke mně Wanda a objala mě. ,,Proč ses s námi ani nerozloučila?" Vypálil na mě Sam a hrál uraženého. ,,Nestihla jsem to." Jako omluvu jsem ho objala a nakonec jsem objala i Visiona. ,,Tak počkat, vy jste nevěděli že přiletím?" Všichni zakroutili hlavou. ,,Někdo nám to zapomněl nejspíš oznámit." Zvedla Wanda obočí a podívala se na tátu. ,,Mělo to být překvapení. A také se mi povedlo, takže žádný výčitky. Dneska se tu bude slavit. Friday?" ,,Ano pane?" Ozval se ženský hlas. ,,Obvolej všechny Avengers ať se sem dneska dostaví. Řekni jim že se vrátila Melody." ,,Ano pane." Odpověděla Friday.

           ,,Takže přivítací party jo?" Šibalsky jsem se usmála. ,,Přesně tak, teď jdi do svého pokoje, převleč se do něčeho hezkého a nevycházej, dokud ti Friday neřekne." Přikývla jsem a odebrala se do svého pokoje. Happy mi už moje zavazadla poskládal vedle postele. Začala jsem vybalovat a dávat svůj pokoj do původního stavu, jako když jsem to tu opustila. Vzala jsem si mobil a napsala tetě že jsem v pořádku dorazila domů.

           Mobil jsem dala na postel a vytáhla červené koktejlové šaty. Hned jsem si je vzala na sebe. Tyto šaty jsem měla první den v anglické škole. Na školu v Anglii mám nádherné vzpomínky. Sice jsem říkala že jsem nikdy neměla pravé přátele, ale v Anglii jsou jiní lidé než v Americe. Našla jsem si tam dvě skvělé kamarádky. Zoe a Betty. Byly jsme nerozlučná trojce, přirostly mi hodně k srdci. Jenže vše netrvá věčně. Rok uplynul jako voda a já se musela vrátit.  Nejspíš teď půjdu na Midtownskou střední. Plány do budoucna nemám. Netuším co budu dělat po střední.
   
                Přestala jsem vzpomínat a začala se připravovat. Líčení jsem si udělala světlejší a vzala si červené lodičky. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Byla jsem připravená, ale Friday se ještě neozvala. Vzala jsem si knihu co jsem četla v letadle a začetla se. Z minut se stávaly hodiny. Osm hodin večer a já ještě nedostala pokyn. Knihu jsem uklidila a chtěla jít na mobil, ale ozvala se Friday. ,, Slečno Starková, máte jít do hlavní haly." ,,Díky Friday."

               Vyšla jsem z pokoje a slyšela hudbu. No páni, to bude teda večírek. Otevřela jsem dveře a byli tu všichni Avengers. U baru byla Nat s Brucem, Rhodey se skvěle bavil se Stevem a Samem. Thor popíjel a hrál kulečník a další Avengers se skvěle bavili. Když mě zaregistrovali, přestali se svojí činností a začali jásat. No páni, vážně jsem to nečekala. Táta přišel ke mně a objal mě kolem ramen. V ruce měl skleničku šampaňského. ,,Vypadáš skvěle." ,,Díky, ty taky." Usmála jsem se. ,,Ahoj všichni. Nejdřív se omlouvám že jsem vám neřekla že na rok odjíždím do Británie. Jsem ráda že jste všichni přišli a můžu konečně říct že jsem doma."
  
             Všichni začali tleskat a vítat mě. Nevím kolikrát jsem koho objímala, ale vím že Thor si šel pro obejmutí aspoň třikrát. Jak mi chyběl. Thor je jako můj o hodně let starší bratr. Máme se navzájem rádi. Zábava se postupem času víc a víc rozjížděla. Klábosila jsem se všemi a povídala co jsem vše za ten rok zažila. Táta to rozjížděl ve velkém, jak jinak samozřejmě. Mamka šla asi po jedenácté spát. Když odbila půlnoc, všichni se začali rozcházet. Loučila jsem se všemi, táta toho nebyl úplně schopný. Musela jsem říct Visionovi, aby ho nějakým způsobem dostal do ložnice. Když všichni odešli, šla jsem absolutně utahaná do pokoje. Z donuceni sebe samé jsem se odlíčila a převlékla do pyžama. Dnešek byl dost náročný, ale stál za to.