Flame of fire [Peter Parker ff]

4.

Dnes je sobota. Sluníčko nádherně hřeje a já se procházím městem. Ne dělám si srandu, je hnusně, zima a já se snažím dojít co nejdřív domu, protože jsem šla do knihovny pro knihy co si musíme povinně přečíst na literaturu.

Byla jsem teprve v půli cesty, když mi někdo přitiskl ruku na pusu a zatáhl do slepé uličky. Začala jsem kopat a vzpírat, jenže ten dotyčný mi přitiskl zbraň na spánek.

,,Jen cekneš a na místě tě oddělám jasný?" Byla jsem v šoku, nevěděla jsem kdo to je a co po mně chce. Slyšela jsem další hlasy, které se přibližovaly. ,,Máš ji?" ,,Jo, snad nám bude užitečná." Odpověděl ten, který mě stále držel. Dotyčný mi sundal ruku z pusy já začala řvát. ,,POMOC! POMO-" ,, Přestaň řvát kurva!" Cítila jsem bolest na tváři. Ten parchant mě uhodil.

Stála jsem obklíčená bandou mužů v kuklách. ,,Co po mně chcete?" ,,Tvůj tatík nám něco dluží, buď půjdeš s námi dobrovolně, nebo jednoduše tě na místě zabijeme. Vyber si." Jeden z nich na mě mířil zbraní a já nevěděla co mám říct. Kéž bych měla po ruce něco čím bych je mohla omráčit. Kdybych si tak v pokoji nezapomněla svůj nožík pro všechny případy.

Ruce jsem měla za zády a najednou jsem ucítila v pravé dlani něco studeného. Můj nožík. U svatého Thora to je moje záchrana. ,,Já myslím že..." Začala jsem a připravila se k boji. Nikdy je sama nezvládnu, je jich moc ale za pokus to stojí. Vrhla jsem se na jednoho z nich. Něco jsem se od táty naučila. Povalila jsem ho na zem a všichni se na mě vrhli.

Převzala jsem nad ním kontrolu a přiložila mu nůž na krk. ,,Stůjte nebo se mu něco stane." Zavelila jsem a na důkaz toho že to myslím vážně jsem nůž přitlačila na kůži z které začala téct krev. ,,Notak něco dělejte!" Zařval a snažil se mi vymanit se sevření, tím si ale nůž víc zařezával do kůže. Nikdo se neodvážil udělat ani krok, jenže jsem měla i jednoho za sebou. Nůž mi odletěl z ruky a ruce mi dal za záda.

,,Tak ty si umíš i hrát brouku?" Zašeptal mi do ucha a olízl mi ušní lalůček. Myslela jsem že hodím šavly. ,, Pusť mě!" Zaječela jsem ale bylo to marný. Všichni udělali okolo mě kroužek. Tohle nedopadne dobře.

Když jsem si myslela že už jsem mrtvá, jeden z nich spadl na zem. Pak druhý i třetí. Všichni jsme se podívali co se stalo a najednou jsem ho uviděla. Spidey, který se rval s těma grázlama a přišel mě zachránit. ,,Být tebou tak ji pustím." Řekl Spidey na muže, který mě držel. Všichni ostatní leželi v bezvědomí na zemi. ,,Slyšel jsem o tobě, ty jsi ten Spider klouček co zachraňuje nevinné. Jenže tahle holka patří ke Stárkovi, který mi něco dluží, takže když dovolíš odprejskni a nech dospělý pracovat." Ten slizoun mě stále držel a já se nemohla hnout, jediné co jsem mohla je doufat že ho Spidey zvládne.

,, Dobře, jak chceš." Spidey se vyhoupl na zeď a já už na malinký okamžik myslela že mě v tom nechá, ale vypálil po tom slizounovi pavučiny. Já se vymanila z jeho sevření a ten slizoun spadl na zem. Spidey seskočil na zem a dával mu co proto. ,, Mimochodem, jsem Spiderman." Řekl než ten chlápek spadl do bezvědomí.

Ulevilo se mi, díky Spideymu jsem naživu. ,, Díky, že jsi mi pomohl." Usmála jsem se. ,,Je to má práce." Samozřejmě jsem to neviděla, ale myslím že po téhle větě se usmál. Spidey ke mně přišel a vzal mě kolem pasu. Vykulila jsem oči, ale pak jsem pochopila co chce dělat. ,, Pevně se drž." Ten jeho hlas mi byl zvláštně povědomý, ale poslechla jsem ho. Chytla jsem se kolem jeho krku, on vystřelil pavučiny a už jsem se přehupovali z jedné budovy na druhou.

Chtěla jsem ho navigovat, ale potom mi došlo že ten chlap mu řekl že jsem dcera Starka, takže mu je jasné, kde bydlím. Přehoupli jsme na střechu AT a tam mě pustil. ,,Ještě jednou moc děkuji." ,, Není zač." Chvíli bylo ticho. ,,No....tak zas někdy." ,, Měj se." Zamával mi a zmizel.