Neodcházej

Neodpouštěj (9. kapitola)

9.kapitola

"Nechtěla jsem v tom vrtat u tvé mamky doma, ale?-" "Ale chceš se zeptat, co jsme probírali a proč nechci s malou k Veroniky rodičům?" protáhl jsem to do otazníku. Přikývla a posadila se na gauč v našem malém obýváku. Hned naproti ležela malá televize a mezi ní a gaučem konferenční stolek. Na zdi byla hnědá tapeta s kruhovitými vzory. Viseli na ni dvě rodinné fotografie. Na jedné jsem byl jen já a Isabel a na druhé s námi byla i Lucy. Pod nimi. Na komodě stálo po více fotek. Malá Isabel jako miminko a při posledních oslavených narozeninách s dortem. Pak tam byli většinou moje s Lucy a jedna fotka mě a Veroniky, když byla těhotná a jedna Veroniky asi měsíc po tom, co jsme spolu začali chodit. Jsem rád, že Lucy nevadí, že je tu máme. Protože pořád neví celou pravdu.

"No tak Adame. To už jsme se dostali k tomu, že si budeme lhát?" zamračila se na mě. Ale v očích ji zaplál i smutek. "Ne nechci lhát, jen jsem ti neřekl celou pravdu." přiznal jsem na rovinu, nemá cenu se vymlouvat. Stejně ví, že něco tajím. "Kolik jsi mi toho spíš řekl?" zeptala se obráceně, aby ji to dalo lepší smysl. "Jen povrch, nezašel jsem do extrémů" snad to pochopila, protože procentuálně bych ji to asi neřekl. "Takže nevím nic" přikývla si a pak se zasmála takovým tím smíchem, když ji konečně něco dojde.

"Všechno ti řeknu, ale bude to na delší dobu" varoval jsem ji, kdyby si to rozmyslela a nechtěla to vědět."Já mám celý zbytek neděle volno" odpověděla mi tím i na to, že to chce vědět všechno. Svým výrazem ve tváři naznačila, že nechce žádné lži. "No když jsem ti říkal, že jsem se s Ve rozešel no a ona pak zjistila, že je těhotná." přerušil jsem na chvíli vyprávění a roztřídil si to v hlavě, aby mi to dávalo smysl. "No prostě během toho "rozchodu" jsem ji podvedl s Adrianou. S tou-" Přikývla, jakože ví o koho se jedná.

"Adriana byla moje holka před Ve" vysvětlil jsem takový dodatek. "No a pak zjistila, že je těhotná jenže brala prášky, takže to nedávalo moc smysl, sice nejsou stoprocentní, ale no k tomu se dostaneme" nadechl jsem se mezi větami. "No chtěla na potrat, ale její sestra zničila nějaké dokumenty, bez kterých to nemohla podstoupit. A další volný termín byl až za týden, což bylo pozdě, protože už byla v posledním týdnu, ve kterým na ten potrat mohla." jen přikyvovala a nekladla žádné otázky, asi zatím dobré.

"No a tak si ho musela nechat, jí nechat. Chtěla po porodu dát dítě k adopci a nemít s tím nic společného, jak s dítětem tak s její rodinou. Měli jsme se sestěhovat spolu, protože no prostě neměla ráda sestru a mámu za to co jí udělali." přerušila mě."Co udělali, jen roztrhali papír?"zeptala se, zakroutil jsem hlavou, že ne. "Její sestra vyměnila antikoncepci za nějaký vitamíny, protože to její rodina nepodporuje. Potraty, prášky a podobné věci. No a tak proto otěhotněla. Kdyby nám to řekli. No prostě stačilo říct. Neber prášky a používejte kondomy nebo něco v tom smyslu." Proč to udělali? Vyčítají si její smrt jako já? Pochybuji. "Halo země volá Adama" mávala mi před rukou Lucy. "No co?" vykoktal jsem. "Co se děje?" "Ale nic" odpověděl jsem rychleji, než jsem měl v plánu.

Kde jsme to skončily jo- "Utekla, bydlela u mě a chvíli u Emy její kamarádky. Tu ti představím, až se vrátí z Anglie. Když začala rodit to už bydlela u mě. Probudil jsem se v noci a ona nebyla vedle mě. Místo toho jsem tak našel kaluž krve. Celý vyděšený jsem ji šel hledat a našel na záchodě. Říkala, že je v pohodě." přerušil jsem vyprávění a otřel si oči, ve kterých se mi začínali hromadit slzy. "Nemusíš mi to říkat" položila mi ruku na nohu a jemně přejížděla na horu a dolu. "Zasloužíš si to vědět" musí to vědět, jinak se neposuneme dál.

"Ale potom si všimla krve a došlo nám, že to není dobrý. Termín měla až asi za devět dní, takže jsem hned volal mamce a ta jen křičela ať okamžitě jedeme. Popadl jsem rychle věci a vyrazili jsme do auta. Ona si vzala deku." Lucy se podívala nechápavě. Zní to jako by to nesouviselo, ale souvisí. "Vzala si deku, aby mi nezašpinila auto. Šlo ji o život a ona myslela na to, aby mi nezasrala to podělaný auto!"rozkřičel jsem se. "Mohla žít, kdyby...třeba-" nedostal jsem ze sebe smysluplnou větu. To už jsem brečel. Nikdy bych neřekl, že budu takový citlivec.

Zahnal jsem po chvíli slzy a uklidnil se. Narovnal jsem se a usmál se na Lucy, která si všechny nahromaděné informace dávala do kupy. "Můžu pokračovat?" přikývla. "V autě mi málem omdlela, ale udržela se a v nemocnici- v nemocnici." klid. "V nemocnici nechtěla jet beze mě na sál. Chtěla abych šel s ní, ale podle doktorů jsem nemohl, ale ona- ona chtěla. Musel jsem ji to říct." "Co říct?" nechápala. "Že bude v pořádku a že to zvládne, že se potom uvidíme a že ji miluju a budu na ní čekat v čekárně. Slíbil jsem ji něco, co jsem nemohl dodržet. Nemohl jsem, protože jsem sám nevěděl, co se stane. Potom ze dveří vyšel doktor s neutrálním výrazem na tváři. Měl jsem naději, ale on pak řekl je mi to líto- a já se zhroutil. Přinesli mi malou a dali mi ji do náruče. Byla ji podobná nebo to říkala Ema, ale čím starší je, tím víc ji je podobná. Musel jsem si ji nechat." přikyvovala. "Rozumím ti Adame, rozumím." objala mě.

"Bydlel jsem s ní u našich. Maturitu jsem zvládl jen tak tak, ale otec mě pak prostě vyrazil na ulici i s Isabel. Prostě mě vykopl, že když nedodržuji jeho podmínky, tak nemám co dělat v jeho domě. Mamka se mě zastala, ale bylo to houby platný. Pronajal jsem si tenhle byt. Mamka měla hodně peněz našetřených, byl jsem jedináček a ostatní věci v domě platil táta, takže mamky výplata byla nedotčena několik let. Zaplatila většinu nájmů, než jsem se postavil na vlastní nohy. I nábytek mi kupovala ona." tak a to je celá pravda. "To jsem netušila, měl jsi mi to říct dřív" pořád si to v hlavě urovnávala a jasné ji to není zdaleka, když i já sám v tom mám zmatek.

"Dořešíme ostatní věci, co tě budou zajímat příště?"podal jsem to spíše otázkou než oznámením. Přitakala mi. "Běž si lehnout, vypadáš utahaně" rozkázala mi. "Dobře madam" zasalutoval jsem ji a zamířil si to i s Isabel do postele.