Neodcházej

2. Pozitivní

Do postele jsem se včera dostala pozdě, jelikož mě mamka donutila umýt to nádobí a když už nic jiného prý, tak alespoň zamést chodbu a kuchyni.

Před asi hodinkou jsem slyšela zabouchnout vchodové dveře, což značí, že jsou rodiče v práci a mám celou sobotu jen pro sebe. Teda pro sebe a mé problémy, které musím začít řešit. Hned! Vylezu z postele aniž bych si jí ustlala, což po mě chce mamka každé ráno a já jsem ráda, když to stihnu udělat po škole.

Roztáhnu žaluzie a nechám do pokoje proudit denní světlo, které mě na pár okamžiků oslepilo. Popadnu mobil z nočního stolku a vydám se do kuchyně, kde si následně uvařím kávu a namažu si chleba máslem a medem.

Převléknu se z pyžama do černých džín a modrého trika, přes které si přehodím mikinu ze včera. Rychle se ještě v koupelně upravím a mírně nalíčím. Ze země v pokoji popadnu kabelku a jdu se na chodbu obout do tenisek.

Vejdu do drogérie a zamířím si to přímo k těhotenským testům. Člověk si přece jen musí být jistější a mít důkaz ohledně toho. Popadnu dva, každý jiný a vydám se to zaplatit k pokladně. Rychle přelítnu očima po obchodě, aby tu náhodou nebyl někdo, kdo mě zná nebo ještě hůř zná Adama.

Když jsi sem konečně jistá, že není, položím testy na pás u pokladny a čekám až mi je prodavačka namarkuje. "Hotově nebo kartou" řekne nepříjemným hlasem postarší pokladní. "Hotově" odpovím bleskově "a ještě tašku poprosím" věnuji jí falešný úsměv. Peníze položím na její nataženou dlaň a popadnu taštičku. "Kolik Vám je?" zeptá se ta nepříjemná ženská u pokladny. "Do toho vám nic není pokud vím, měla by jste se věnovat svému." syknu na ní při odchodu a vyřítím se ven. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu a jdu domů.

Samozřejmě to bych nebyla já, abych na někoho nenarazila. Adriana holka, která přede mnou chodila s Adamem. Pořád si myslí, že jsem jí ho přebrala, ale tak to nikdy nebylo. Prostě se rozešli a dali jsme se dohromady. "No nazdar" pozdraví a s namyšleným výrazem si mě celou prohlédne. Její pohled se zasekne u tašky, která je trochu průhledná. Strčím ji trochu za sebe, aby do ní neviděla. "Čau" oplatím ji nucený pozdrav.

Nechápavě odvrátí pohled od tašky a vrátí ho zpět na mě. Nadzdvihne obočí a než okolo mě projde, narve mi do ramene. Vzdychnu si a odejdu odtud pryč.

Strčím klíčky do zámku a otočím. Je odemčeno. "Sakra!! Sakra!!" zakleji si jen tak pro sebe. Mamka už bude doma. Co teď? Hlavně nesmí vidět tašku. Vejdu dovnitř a zabouchnu za sebou. "Ahoj Veroniko" pozdraví mě mamka a nakoukne do chodby. "Si to ty" usměje se na mě. "Ahoj mami" pozdravím ji s falešným úsměvem na spět.

Začnu si sundávat boty, to už je, ale v kuchyni. "Jak ses dnes měla?" začne se vyptávat. "Dobře, byla jsem" odmlčím se a zamyslím se, kde jsem mohla být? "se projít." Oddechnu si a projdu okolo ní nenápadně do pokoje.

Bydlíme v jedno poschoďovém domě, pokud teda nepočítám půdu. Takže nenápadnost je dost obtížná, ale i tak jsem se protlačila nenápadně do koupelny a zamkla se. Testy jsem položila na koš na prádlo, který leží vedle záchoda. Pročetla jsem si návody a ostatní věci s tím spojené.

Použité testy jsem položila na umyvadlo a po asi třech minutách chození sem a tam, se na ně rozhodnu podívat. Oba pozitivní. Přísahám, že se mi na chvíli zastavilo srdce. Jeden z nich jsem hodila do koše a druhý si strčila do zadní kapsy džín.

Znovu jsem nenápadně vyšla z koupelny ven a zavřela se ve svém pokoji. Kabelku jsem hodila na křeslo a test schovala mezi spodní prádlo do skříně.

Právě sedím na posteli v tureckém sedu a přemýšlím, co bude dál. Jediné, co mám pořád v hlavě je to, že si to nemůžu nechat. Nejsem připravená být matkou. Ještě ne. Možná taky nikdy ne. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych měla, kdy mít dítě. Nechci mít děti. Oklepala jsem se nad tou představou a zhroutila se na postel.