Neodcházej

5. Večeře

 "Já myslela, že používáte ochranu" řekne stále zmateně Em. "Taky že jo, nejsem takový blázen, abych s ním spala bez antikoncepce. Hlavně s ním." doplním, aby to bylo více výstižné. "Přesně, hlavně s ním. Já ti to říkala" zašklebí se na mě. "To jsem čekala, že řekneš" protočím očima a visící nohy z postele přemístím, tak abych seděla v tureckém sedu. "Ale už vážně, co budeš dělat?" zvážní téma. "Půjdu na potrat to je jasné" řeknu sebejistě a s jistotou v hlase. "To není tak jednoduché, musíš to říct rodičům" posadí se na proti mě a nohy si přitáhne k bradě. "Já vím" začnu přikyvovat.

 "Tak zítra před kavárnou?" zeptá se nejistě Em, která neví, co od našeho rozhovoru čekat. "Jo zítra, ahoj" obejmu svou kamarádku a na odchodu ji ještě zamávám. "Mohla zůstat na večeři" vytrhne mě mamka z hledění na prázdnou cestu. "Musela už domů" odpovím a zavřu dveře. "Popovídali jste si?" zeptá se najednou mamka stojící u dveří do kuchyně. "Jo popovídali" věnuji ji mírný úsměv. "To jsem ráda" přitaká a zmizí za dveřmi kuchyně.

 Rychle jsem si skočila do pokoje pro mobil a zamířila si to do obýváku, kde táta zuřivě přepínal kanály s nadějí, že najde něco smysluplného. "Ahoj" pozdravím ho a bez věnování jediného pohledu mi jen mávne rukou na pozdrav a dál něco šteluje v televizi. Musím se nad tím pousmát. Posadím se do křesla u knihovny, trochu zastrčeného od televize. Začnu si na telefonu projíždět sociální sítě a obdivovat zajímavé životy slavných osob.

 "Večeře je na stole" zvolá mamka nakukujíc do obýváku, abychom ji z kuchyně nepřeslechli. "Jo" mávne nad tím táta rukou a dál se roztahuje po gauči, nohy natažené na konferenčním stolku a přepíná programy. "Dej ty nohy ze stolu!" okřikne ho mamka a zezadu udeří do ramene. Táta jen něco zamumlá a položí nohy na zem. "Večeře" zopakuje "Nebudu jí víckrát ohřívat" vytrhne mu ovladač z ruky a vypne televizi. "Co to děláš, právě to bylo zajímavé" otočí se na ni naštvaně. "To věřím, ale na stole je jídlo" odkráčí i s ovladačem do kuchyně. Zvednu se společně s tátou.

 "Ona ti ho vrátí" poklepu mu na záda cestou do kuchyně a se smíchem se usadím ke stolu. "Vypadá to výtečně mami" pochválím ji vzhled jídla, které je připravené v mísách uprostřed stolu. "A chutná ještě líp" pochválí mamka. "To jsem ráda" věnuje nám úsměv a sama si nabere filet z lososa a restovanou kukuřici na másle. "Máš hotové všechno do školy?" otáže se mě mamka napichujíc si sousto lososa. S plnou pusou začnu přikyvovat. "Dobře, jo a zítra končím v práci dřív, tak bych tě mohla vyzvednout před školou, jestli budeš chtít."

 Od doby, co jsem nastoupila na střední s Em, mamka s tátou pracují víc než kdy dřív. "Prý aby měli dost peněz na důchod" což je ještě hodně dlouhá doba, ale neberu jim to. Taky se chtějí odstěhovat někam do menší vesnice, až si sama najdu nějaké bydlení, tak spoří na nový dům. V nejbližší době to stejně neplánuji, ale nikdo nikdy neví, kam ho cesta zavede. Proto je dost výjimečné, když mě mamka nabídne odvoz domů.

 "To bych moc ráda a vezmeš i Em?" nemůžu nechat svou nejlepší kamarádku, aby šla sama ze školy. "Jasně ráda ji odvezu" přikývne. "Tak dobře, zítra končím ve tři deset" oznámím ji a odnáším prázdný talíř na umytí. "Děkuji za večeři, já už se půjdu osprchovat a spát" řeknu mamce při odchodu. "Dobře Veru" usměje se na mě a začne si napouštět dřez na umytí nádobí.

 Procházím okolo obýváku, ve kterém se zastavím a hledím na tátu, který si zase něco brblá pro sebe a zběsile mačká tlačítko na ovladači. Protočím nad tím oči a odkráčím si do pokoje pro pyžamo na spaní.                                                                                                       

V koupelně se zamknu na dva západy a svléknu ze sebe oblečení, které jsem na sobě měla celý víkend. Všechno to ze země, na které to leželo popadnu a nacpu do koše na špinavé prádlo, ležící vedle pračky. Nechám odpustit studenou vodu a nastavím si teplotu, tak abych se neopařila a vlezu si pod příjemný proud vlažné, ale dost hřejivé vody. 

Tak je tu další upravená část, tentokrát kratší, ale doufám, že i tak zajímavá. Jinak budu ráda za hlasy a popřípadě komentáře, abych věděla zda v tom mám pokračovat nebo to ještě nějak pozměnit. Za každý nápad budu nesmírně vděčná.