La Chronique

Prince Honimier

Kde se vzal, tu se vzal, Honimír.

Šukyrský lid, ohromen Honimírovou krásou, jeho vznešeností, jeho mužností, jeho rozhodností, a zejména jeho pohlavním údem, si jej ihned za nového vládce, sjednotitele kmenů, otce všeho šukyrského, ochránce zásad a práv občanů, zakladatele nové dynastie zvolil.

Ta dynastie do dějin vešla jako rod Drakovský.

Stejně záhadně, jako se zjevil Honimír, zjevila se i Líz-Líza, jež lízala části Honimírova těla tak dlouho, až Honimír kapituloval a začal ji též lízati.

I lízali se tedy navzájem a po jisté době se i vzali. Svatba se konala na paloučku u potůčku Sirupovičky, kde pásla se stáda koní a kde kvetlo voňavé luční kvítí. Včelky poletovaly z květu na květ, sály nektar a vydávaly příjemný bzukot, který svatebčanům příjemně zvučel do uší.

Na tomto paloučku byla na počest sňatku Honimíra a Líz-Lízy postavena vesnice Šukyr. Lid šukyrský se tedy mohl konečně přesunout z jeskynních skrýší do důstojných obydlí a kníže do svého zbrusu nového paláce.

A pro odporné kacířské náboženské praktiky a rituály Honimírova lidu stála na kopci Šukyrském rotunda, jež díky své impozantní výšce a mohutným apsidám připomínala mužský pohlavní úd. Putovali k ní vyznavači z daleka i z blízka, a každý byl podiven její nesmírnou nádherou a mohutností.

Ves Šukyr prosperovala. Místní obyvatelstvo se živilo z velké části chovem koní, které následně prodávali do dalekých krajin.

Avšak Šukyr nebyl jedinou vsí v Říši. U hranice s Kožmrdským státem se rozprostírala víska nesoucí jméno Ojtarab. Ta ležela mezi horou Tarabos a řekou Ojtovicí.

Za vlády Honimíra se toho mnoho nestalo. Ovšem co zanedbával v životě politickém, to doháněl v soukromí. Na loži byl ohromně aktivní. S Líz-Lízou měl deset synů a deset dcer, a to je, vážení, opravdu úctyhodný výkon.

Dva nejstarší synové byli Draco a Sportovec. Povídá se povídá, že jednoho dne spolu vykradli pekařství. Nikdy se to ovšem neprokázalo.

Avšak jednou přišel den, kdy se jejich životy změnily nadobro. Kníže Honimír, tehdy již moudrý postarší šedesátník, se na lovu velmi nepříjemně zranil. Při honu na nosorožce mu byl vražen roh přímo do análního otvoru.

Nebohý kníže poté několik dnů v hrozných bolestech ležel zachumlán v peřinách. Jeho věrná Líz-Líza byla s ním den co den, držela ho za ruku, plakala, objímala ho. Také musela vždy jednou za čas vyměnit kýbl, když se naplnil krví a hnisem z Honimírovy bolavé řiti.

Poslední májový den si Honimír předvolal Draca a Sportovce. Cítil, že umírá. V oblasti konečníku měl rozsáhlou infekci, která se zdála být neléčitelná, a potřeboval tedy předat moc.

Honimír spustil: „Jak jistě moc dobře víte, synové moji, bolest mé prdelky je neúnosná. Už to tak nejde dál. Přišel jsem o litry krve a včera jsem vysral žaludek."

Synové se zděsili a pohlédli do kýblu pod postelí. Mezi krví vskutku plavalo cosi z hladké svaloviny, a opravdu se to zdálo býti žaludkem.

„Právě tlačím levou plíci," poznamenal nešťastný kníže.

„Otče, ať ti Ojta dodá sílu. Neumírej ještě! Neopouštěj nás, naši matku, naše bratry a sestry, naše poddané!" Zvolali jednohlasně Draco a Sportovec.

„Už cítím, že si mě Ojta bere k sobě," zachraptěl Honimír.

„Co chystáš, otče? Co nám chceš sdělit před tím, než vystoupáš po Ojtlympských schodech?" zeptal se nakonec mladší Sportovec.

„Synové moji, jeden z vás zdědí celou říši. Jeden z vás bude mým nástupcem a bude dělat dobré jméno Drakovské dynastii!"

Synové na sebe navzájem pohlédli. V očích jim zajiskřilo. Přišla chvíle, na kterou celý život čekali. „Který z nás bude tím šťastlivcem?" chtěli ihned vědět.

„Hodně jsem o tom přemýšlel. Dumal jsem opravdu usilovně, a nakonec se rozhodl," pravil kníže. „Novým knížetem bude... Juj!" vytlačil levou plíci.

Sportovec znechucen odvrátil zrak. Draco jen strnule stál a civěl na otcův nejnovější výtvor.

„Sportovče? Ty se otáčíš k otci zády, když je v nesnázích? Děláš si ze mě prdel? Vládcem bude Draco!" běsnil kníže.

Draco nereagoval. Jen dál čučel na levou plíci v kyblíku, jak se houpavě vznáší na hladině.

Sportovec byl šokován. „Otče, však já to tak nemyslel! Vždyť víš, že bych pro tebe udělal cokoliv! Že bych s tebou šel klidně až na konec světa! Že bych cucal tvého dlouhána dnem i nocí, bylo-li by to nutné..."

„A dost!" zavelel kníže. „Odveďte toho opovážlivce!"

Byl tak naštvaný, že vytlačil i druhou plíci. Začal marně lapat po dechu.

Draco, následník trůnu, skočil na otce a poskytl mu umělé dýchání. Bez úspěchu. Otec se mu z vděku vyzvracel do pusy a zhynul. Draco byl novým knížetem.