La Chronique

Roi Cédric

O Šudrichově panovnické způsobilosti panovaly jisté pochyby. Velmoži ho nechtěli za žádnou cenu pustit na trůn bez veřejné prohlídky.

A protože Šudrich věděl, že bez podpory aristokracie by dokázal jen málo, rozhodl se dobrovolně prohlídku podstoupit.

Byl rovněž vznesen i návrh, aby byla ověřena i dospělost princezny Anny, ač byla na první pohled prokazatelně dospělá. Inu, nemůžeme se šlechticům divit. Přece by nikdo nechtěl, aby bylo hlavní náplní veřejné prohlídky obhlížení těla jakéhosi puberťáka, který je shodou okolností královským synem. Přirozeně panovala touha spatřit něco zajímavějšího. A tím přesně byla Anna.

Přišel onen den. Velmoži, vedeni Analbertem Kožmrdským, předstoupili před pódium na Kopci Poznání. Nahoře již stály připraveny královské děti. Už na první pohled bylo jasné, že to žádné děti nejsou, ale to šlechtice nezajímalo.

„Tak co tedy bude? Máme se svléci?" zeptal se Šudrich, jako kdyby byl snad nějak podřadný.

„No bodejť!" odvětil pohotově Analbert.

Šudrich se bez jakéhokoli odporu svlékl. Neměl sílu šlechtě odporovat. Vlastně by se dalo říci, že se jí bál.

Anna poněkud otráveněji udělala to samé.

Asi je poměrně zřejmé, kam se obrátila pozornost všech šlechticů. Zado Zadek ze Zadu přistoupil blíž.

Chvilku si Annu prohlížel a poté zvolal tak nahlas, jak dovedl: „Anna není panna!"

Publikum ztichlo.

„No bodejť, bodejť," přitakal Analbert. „A jak to, že není Anna panna? Kým byla Anna provrtána? Čím sirupem pokapána?"

„Anna je má žena!" ozvalo se z řad velmožů. Byl to Šáhmád Šmátroš.

„No bodejť," odpověděl Analbert.

„A co jsi to za ojteistu, Analberte Kožmrdský, když soudíš člověka podle panenství! Co jsi za ojteistu, když se divíš, že někdo pannou není! Ojta tě sleduje, a tvé promluvy tě přijdou draho!"

„Bodejť, bodejť" reagoval trochu ironicky Analbert.

„Trubče! Chlupatá nestvůro!" zaútočil Šáhmád nevybíravým slovníkem. „Okamžitě propusť mou ženu ze svých spárů! Pojď, Andulo, jdeme domů!"

Anna se sebrala a odešla se svým manželem.

„Bodejť, bodejť," Analbert zuřil. „BODEJŤ!!!" už to nevydržel a vyloudil ze sebe ten nejmocnější řev, co dokázal.

Zado Zadek ze Zadu mezitím přistoupil k Šudrichovi. Obhlédl vše. Obličej, kde mu velmi zřetelně rostl knír. Prohledal i tělo, kde mu chlupy rostly závratnou rychlostí, nohy, kde rovněž, a ohanbí, kde obzvlášť. A i jeho dlouhán stál za to.

„Je dospělý!" zvolal Zado.

Za velkého jásotu přihlížejících se ozval Analbert: „Bodejť, bodejť, ale je už dostatečně zralý? A silný? A průbojný?"

„Mohl bych se již prosím obléci, pánové?" zeptal se Šudrich snad tím nejméně průbojným tónem.

„Ale bodejť, ty zralý panovníku," odvětil s dávkou sarkasmu Analbert. „Bodejť! Však se ujmi moci! Vládni mocné říši! Všichni si s tebou vytřou prdel! To ti slibuji a to ti prorokuji!"