Drahohonilův pohřeb byl velmi smutný. Slzy tekly proudem každému přihlížejícímu, a ani ti nejsilnější a nejudatnější muži z šukyrského vojska je nezadrželi.
Smutek v Šukyru trval dvě léta a dvě zimy. Post knížete podle stařešinského záojtu připadl Drahohonilovu synu Vprdelinechtovi.
Velmoži samozřejmě opět brblali a namítali, ale tentokrát jim to nebylo nic platné a Vprdelinecht se opravdu ujal moci.
Nový kníže oplýval mimořádnými schopnosti. Pro vedení státu se narodil. Jeho všestrannost neznala mezí. Říše se za jeho vlády rozvíjela ve všech směrech.
Jednoho slunného dne se jel kníže Vprdelinecht projet na svém statném oři. Projížděl tak kolem řeky Ojtovice, když v tu náhle spatřil jakousi neznámou rostlinu čouhat z rákosí.
Přistoupil blíž a neváhal ochutnat její list.
Jak chutné! Uvnitř listu byla slaďoučká bílá tekutina, která se lepila na tváře.
Kníže Vprdelinecht byl rostlinou nesmírně okouzlen. I dal jí jméno sirupovník, a přikázal, aby bylo započato s jejím hromadným pěstováním.
Jeho slova zněla: „Národe! Tato rostlina, jež sirupovníkem od dnešního dne jest nazývána, budiž naší pšenicí a její mňamózní šťáva budiž naším vínem!"
I jali se šukyrští zemědělci pěstovat sirupovník. Vyorali brázdy, zaseli, zalévali, hnojili, sklidili, prodali a mnoho peněz získali.
Díky obrovským příjmům z nově vzniklých sirupovníkových plantáží oplývala šukyrská říše obrovským bohatstvím. Vprdelinecht však jakožto moudrý vladař peníze správně investoval. Dal postavit Totem zážitků, šedesátý devátý div světa, fontánu, ze které ve dne v noci stříká čerstvý sirup. Taktéž zasloužil Hospodu U Koulí, kam cestují gurmáni z celého světa, aby ochutnali vyhlášený kvašený sirup.
Vprdelinecht se nechal prohlásit šukyrským králem. Ojteisté dodnes věří, že titul získal od Ojty, z vědeckého hlediska se však jedná o naprostý nesmysl.
Pro Vprdelinechta se vžila přezdívka „Král rektál," a to proto, že si rád strkal věci do zadku. A pokud vás zajímá, o které věci se jednalo, bylo to pestré. Od jeho vlastního pohlavního údu přes řitní štětku až po hlavu jeho manželky ÁHHHlišky.
S ÁHHHliškou měl Vprdelinecht kromě skvělého vztahu (založeného na lízání řiti) i dvě děti – starší Annu a mladšího Šudricha.
Vprdelinecht zemřel poměrně mlád, a novým knížetem se měl stát Šudrich.
ČTEŠ
La Chronique
General FictionKronika, již sepsal neznaboh Jean d'Quirens. Ano, autor sice může být heretikem, ale hodnota historických faktů v této kronice je naprosto nezpochybnitelná, a každý ojteista, ať nesnáší Kronikáře sebevíc, by si ji měl přečíst a dovzdělat se o dějiná...
