It's not a secret anymore [Hiddleston CZ FF]

27. Year by year

„Jak vypadám ?“ otočila se na mě s úsměvem Leslie. „Páni, vypadáš...senzačně“ usmála jsem se. Leslie do očí vyhrkly slzy. Je to tu budou se s Chrisem brát !

„Stejně nemůžu uvěřit že se vdáš dřív jak já“ zavrtěla hlavou a lehce se na mě zamračila. „Ale prosimtě, tebe to taky za chvíli čeká.“ přikývla jsem, měla naprostou pravdu.

Otočila se dokola a dívala se do zrcadla na každý záhyb šatů. „Neboj se je to perfektní“ povzbudivě jsem ji stiskla ruku a podívala se na sebe. Měla jsem světle zelené šaty bez ramínek, dlouhé až na zem. Muselo se nechat že Leslie uměla všechno skvěle naplánovat. A vybrat oblečení.

„Vážně jsem dost nervózní“ zkousla si spodní ret a sundala neviditelné smítko.

„A také máš proč, přeci jen až tam dojdeš už budeš Leslie Evans, navíc budeš vdaná a budeš mít na krku Chrise, ale představ si všechno to krásné. Budeš mít rodinu Leslie a já ti to strašně moc přeju, navíc nezapomeň svatební dary z toho nemůžeš vycouvat“ mrkla jsem na ni a schytala ránu do ramene. „Přesně přeci jen, těch dárků by byla škoda“ připustila nakonec, zasmála jsem se „Tak se mi líbíš“

„A teď se pořádně nadechni, usměj se a užij si to. Je to jeden z nejlepších dnů v tvém životě. Navíc kdo mohl tušit že si budeš brát svého idola. A nezapomeň myslet taky na mě, to já jsem vás seznámila“ než stačila cokoliv říct utekla jsem z místnosti abych nechytala další ránu“ Musím zaujmout své místo.

Dole už na mě čekal můj doprovod.

„Sluší ti to“ usmál se na mě a políbil mě do vlasů. „Děkuji, tobě také“ nabídl mi rámě, které jsem přijala. Hned poté začala hrát hudba a všechny družičky s družby (idk jak se to řekne xd) se vydali po sametově bílém koberci.

„Za pár měsíců jim ukážeme ještě lepší svatbu“ zašeptal mi Tom do ucha, snažila jsem se krotit svůj smích a přikývla jsem. „Tohle není soutěž Tome“

„A kdo řekl že ne“ zavrtěla jsem hlavou. Tom se do přípravy svatby pustil velmi odhodlaně a mě prakticky vyšoupl. Ještě že můžu rozhodovat o svých svatebních šatech, protože ty Tom nesmí vidět.

Každý z nás se pak postavil na jednu stranu a už se jenom čekalo na nevěstu. Když Leslie přicházela, musela jsem si na jejím místě představit sebe. Nemůžu uvěřit že si budu brát Toma. Nemohla jsem se přestat usmívat, bylo to neskutečně nakažlivé jak od nevěsty tak od všech okolo.

Tajně jsem zamávala Benovi, který stál na straně ženicha, usmál se na mě a naznačil ať nedělám žádné hlouposti.

Sledovali jsme celý krásný obřad. A když došla na slova ano podívala jsem se Tomovým směrem. Tom mě už nějakou tu chvíli pozoroval, nedokázala jsem se odtrhnout od jeho očí, až když začali všichni tleskat, jakoby nás vytrhli z našeho tranzu. Usmála jsem se na něj, i přes to všechno co se stalo jsem to věděla, on je ten pravý.

...

O 7 let později

„Williame Harry Hiddlestone ! Nech svého bratra laskavě být“ zakřičela jsem od kuchyňského pultu. Malý James ke mě přiběhl a podal mi medvídka s jedním natrhnutým uchem. „Neboj, já to spravím“ rozcuchala jsem mu jeho kudrnaté rezavé vlásky, sladce se usmál a utíkal zpátky do svého pokoje.

Posadila jsem se ke stolu a začala zašívat méďu, ještě mě čeká spousta práce.

„Děje se něco, slyšel jsem z kuchyně křik“ Tom se postavil za mě a políbil mě na odhalený krk. Často teď chodí do práce aby nás všechny mohl uživit. „Ale William zase provokoval Jamese“ mávla jsem nad tím rukou, Tom to vždy bral s humorem, ale mi nepřišlo normální že pětileté dítě musí ničit hračky svému bratrovi. „Jsou to kluci a navíc dvojčata co od nich čekáš“ zasmál se a odložil si sako na nejbližší židli. „Že se budou chovat aspoň trochu jako sourozenci, a nedělej tu bordel“ zvedla jsem se a odnesla sako do ložnice, kde jsem ho pečlivě schovala do skříně.

„Neměla by ses tak namáhat“ Tom mě zezadu objal a propletl si se mnou ruce na rostoucím bříšku. „Já myslím že to malé Abby nebude vadit, ona bude celá maminka takže ji musím zaučit“ Tom se za mnou začal smát. „Takže malá Abby jo ?“ přikývla jsem. „Abby Diana Hiddleston“ řekl Tom a já se na něj po dlouhé době podívala. „Vážně se musí všechny děti pojmenovat po tvých rodičích ?“ ušklíbla jsem se na něj. „Je to to nejmenší co pro ně můžu udělat, ale jestli chceš aby se jmenovala Abby Taylor Hiddleston tak si klidně posluž nebudu ti v tom bránit“ okamžitě jsem zavrtěla hlavou, Tom moc dobře věděl co na mě má použít. „Fajn vyhrál jsi“ vzdala jsem se nakonec, nikdy bych nedovolila aby můj andílek měl mít jméno mé ďábelské matky, která mimochodem je na pokraji krachu, utápí se v alkoholu a drogách a už ani nemá peníze na běžné věci. Samozřejmě že ode mě chtěla pomoct, ale hned jsem ji poslala někam, ať si to vyřeší sama. Prakticky nikdy pořádně kluky neviděla.

„Mamíííí !“ začal křičet malý Will, povzdechla jsem si a vydala se za nima do pokoje, ale Tom mě svou rukou hned zastavil. „Dej si pauzu, na zbytek dne si to přebírám na starost“ usmál se na mě a dal mi rychlou pusu na líčko, pak se vydal do pokoje.

Je pravda že už jsem v sedmém měsíci, ale nikdy mi tyhle povinnosti nevadily, ne když mám milujícího manžela jako je Tom.

Když se Tom večer vrátil do postele prakticky do ní spadl, usmála jsem se a odhrnula mu vlasy z čela. Mezitím jsem otočila na další stránku knížky a četla si dál. „Vážně hodláš teď věnovat pozornost knize ?“ v jeho hlase bylo slyšet hrané dotčení. „Hmmm...“ četla jsem dál a nebo se spíš o to snažila, ale šlo to těžko když vedle vás někdo dělal nějaké zvuky a pořád se na vás díval. S mlasknutím jsem knížku zaklapla, po pěti pokusech přečíst aspoň dvě věty a lehla si na bok k Tomovi.

Tom položil svou ruku na mé bříško a prstem na něm dělala krouživé pohyby. Zrovna v tu chvíli malá Abby kopla a já i Tom jsme se začali smát. „To bude naše mála fotbalistka“ přikývla jsem a kousla se do rtu. Tom mi zastrčil pár pramenů vlasů za ucho a dlouze mě políbil na rty.

Když jsem se dívala do jeho očí, které mě nikdy v životě neomrzí, musela jsem si v hlavě přehrávat kolik jsme toho spolu zažily a prožily, jak moc jsme se posunuli od doby co jsem ho potkala. Je hrozné si představit že bych měla být zase rok bez něj, už bych to nikdy nedokázala. Přišlo mi že celé ty věci co se staly, před tím než jsme se vzali, byly úplně zbytečné. A přesto teď jsme tady. Porovnávám samu sebe teď a v den kdy jsem Toma potkala, je to neskutečný rozdíl, když jsem se na něj dívala jakoby myslel úplně na to samé, ale víte co je nejdůležitější my to zvládli a ať už nás v životě čeká cokoliv, my to zvládneme, společně.

KONEC <3

Chtěla bych vám neskutečně moc poděkovat, za to že jste tu se mnou byli a že jste mě podporovali. Je pro mě těžké říct sbohem jak příběhu tak hlavně vám, jste moje druhá rodina a neskutečně moc jste mi přirostly k ❤️. Doufám že se opět shledáme třeba u mého dalšího příběhu nebo u vašeho a nebo jen tak !

Děkuju že jste tu se mnou byli až do konce, moc si toho vážím. Chci se s vámi na konec podělit o jeden citát, který mi zvláštním způsobem zůstal v hlavě.

Až ti bude nejhůř, tak se podívej na oblohu...
Co tam vidíš ?
Tmu a hvězdy.
Tak si pamatuj, že i v té největší tmě jsou hvězdičky..
A pro mě jsi tou hvězdičkou TY ! <3

Možná je to blbost, ale já v tom něco vidím. Mám vás ráda a někdy načítanou xdd